Zdraví vás Panda

[Ace_llama]

Ahoj všichni.

Registroval jsem se na tomto fóru sice už před čtyřmi lety, letmo jen si ho prohlédl a časem mi sešlo z mysli. Nedávno jsem ale došel k tomu, že můj život se stal moc stereotypním a že by to chtělo nějaké změny a být spontánnější. Při tom jsem si vzpomněl na toto fórum, kde věřím, že bych mohl potkat lidi s podobným náhledem na svět a i zájmy, a rozhodl se tu začít být aktivní.


Protože se zdá, že v tomto vlákně je dobrým zvykem napsat něco o své (a)sexualitě, podělím se i se svým příběhem, který se asi nebude příliš lišit od spousty dalších zde.

Můj první skutečný vztah, nad letní lásky, jsem měl v jednadvaceti a bylo to fajn. S partnerkou jsme si rozuměli ve spoustě věcech, měli společné zájmy... ale jak to bývá, časem jsme narazili na problém a to, že ona měla sex ráda, pro mě, jak se ukázalo, to byla otrava, z které mi ani nebylo příjemně. S odstupem vidím, že jsem udělal chybu, že jsem ji to neřekl narovinu, místo toho jsem se po pár pokusech začal vymlouvat abych se pokračování v té činnost vyhnul. Vztah to samozřejmě negativně ovlivnilo a časem jsme se odcizili. Překvapivě jsme spolu vydrželi rok a kus, než jsme se dohodli, že to mezi námi už nefunguje.

Pak jsem na vztahy vlastně rezignoval. Došel jsem k tomu, že bych nemohl partnerce vyhovět po té sexuální stránce, a nějaký kompromisu s partnerkou která by sex chtěla prostě nebude možný - jako kompromis mezi “ničím” a “něčím” nevidím “občas” (že přece ve vztazích musím dělat kompromisy mi nedávno vyčetla kamarádka), a že tedy nakonec někdo bude ve vztahu trpět, pravděpodobně oba. S tím ale přichází i občasné pocity osamělosti - věřím že někteří zde to také znají. Sice na ně dokážu většinou zapomenout díky přátelům, koníčkům, nebo práci, ale někdy se najdou situace kdy sedím sám doma a uvědomuji si že mi schází někdo s kým bych si mohl promluvit nebo sdílet intimitu.


Abych svůj příspěvek zakončil pozitivně: těším se, že zde poznám nějaké zajímavé lidi, a narazím na zajímavá témata k zamyšlení. Mějte se hezky a protože se nám blíží sváteční čas užijte si Vánoce.

Ahoj, Pando (můžu ti tak říkat? ) dá se říci, že v podstatě sdílím s tebou stejný životní příběh, až na to, že jsem nikdy neměla přítele. Nikdy jsem nebyla ve vztahu a vím, jaké to je nemít někoho, kdo by se mnou strávil více méně celý život, aniž bych se stále obávala, jestli ten dotyčný po mně nebude chtít časem sex. Každý kluk, kterého jsem buď sama potkala, nebo mi ho někdo 'dohodil' se mnou ukončil kontakt po ani ne roce. Jeden kluk se mnou vydržel kamarádit 4 roky. Po té době jsem ho opravdu začala nejspíš milovat (dodnes mi moc není blízký pocit skutečné zamilovanosti, přijde mi, že to vždycky bylo spíše jen zalíbení), ale to jsem v té době měla navíc 'dohozeného' kamaráda (který mě štval tím, že mě stále považoval za jeho přítelkyni a stále se ke mně lepil). No a tenhle 'dohozený' kamarád právě poznal i toho mého opravdového kamaráda a začali se spolu bavit. Ten 'dohozený' se na mě naštval v tomhle ohledu, že se mnou nic nebude a poštval mého kamaráda proti mně, takže po těch čtyřech letech se se mnou přestal bavit a navíc jsem pak na FB viděla jeho fotky s nějakou holkou a psali si tam do komentářů smajlíky se srdíčky a pusinkující smajlíky. 

Od té doby jsem se více méně uzavřela do sebe a nedůvěřovala lidem (speciálně klukům). Před dvěma lety byl takový menší zlom, za který jsem spíše hrdá, než abych to skrývala; a tím zlomem je to, že jsem opravdu začala platonicky milovat svou nejlepší kamarádku, která se mnou vydržela dodnes a je pro mě obrovskou oporou. Je úžasná osobnost, má skvělý charakter a nikdy ji nechci zradit ani opustit. Co se týče vztahů, má vlastně téměř stejný názor jako já a nejlépe mi rozumí. Nejsme spolu ve vztahu, ale jsem si velmi blízké. Lidé se na nás občas dívají posuzujícími pohledy a několikrát na nás zvolali 'lesby', ale my jsme jen hrdě pozvedli naše propojené prsty a vykračovali si to dál ulicemi města. 

Nechci to dál protahovat, chci tobě i dalším s podobnými zkušenostmi popřát mnoho štěstí v životě, ať potkáte človíčka (nebo človíčky ), kteří vám v tom porozumí, kdo bude respektovat vaše potřeby i nedostatky, kdo se k vám při první příležitosti neotočí zády, kdo vás nebude odsuzovat a kdo vás ochrání svými 'křídly' Skutečného Přátelství, Lásky, Opory, Naděje a Míru. Buďte všichni požehnáni a nepřestávejte věřit!