Dobrý den.
Jsem tu nová, i když to tu už několik měsíců okukuju a konečně jsem sebrala odvahu se trochu svěřit.
Já asi nejsem úplně asexuál, jsem schopná se zamilovat do muže i do ženy a fyzicky mě přitahují (i když ženy méně), ale asexuály plně respektuji a neberu to jako něco nenormálního, jsou(jste) mi velice blízcí.
Je mi 28 let a hodně dlouhou dobu jsem se hledala, zpočátku kolem puberty jsem si myslela, že jsem prostě jen zabržděná, když už všichni souloží a mě to nic neříká, vztah jsem měla jediný až ve 22ti, i ten sex jednou proběhl, ačkoli to pro mě bylo neskutečné utrpení. Od té doby jsem zcela sama, a byla jsem přesvědčená, že jsem zkrátka asexuál a nahatej chlap na mě nesmí sáhnout.
Až donedávna, kdy jsem se na netu pohádala s jedním člověkem o tom, že nikdy nechci děti. Ten mateřský pud prostě nemám a protiví se mi všechno okolo. Vyslechla jsem si, jak jsem sobecká, a že budu sama atd... asi někteří znáte. Tady jsem si uvědomila kámen úrazu v tom, že bych sex možná chtěla, ale mám neskutečnou panickou hrůzu z otěhotnení. Je to věc, která se mi prostě nesmí stát, ale žádná antikoncepce není stoprocentní, ani kdyby měl patnáct kondomů na sobě, navrh ještě skafandr a já byla nacpaná práškama, stejně tu to riziko vždycky bude a já ty nohy neroztáhnu. Dokud nebudu po přechodu nebo mi nevyndají dělohu, jsem smířená s celibátem.
Abych to zkrátila, většinou mi to ani nechybí, jen čas od času přijde menší krize, kdy to tělo chce, ale hlava říká "ani náhodou! Je to cesta do pekla!"
Chtěla bych tu najít pár lidiček, kteří mě hned nepošlou na šibenici nebo na psychinu, za to, že jsem jiná.
Jsem tu nová, i když to tu už několik měsíců okukuju a konečně jsem sebrala odvahu se trochu svěřit.
Já asi nejsem úplně asexuál, jsem schopná se zamilovat do muže i do ženy a fyzicky mě přitahují (i když ženy méně), ale asexuály plně respektuji a neberu to jako něco nenormálního, jsou(jste) mi velice blízcí.
Je mi 28 let a hodně dlouhou dobu jsem se hledala, zpočátku kolem puberty jsem si myslela, že jsem prostě jen zabržděná, když už všichni souloží a mě to nic neříká, vztah jsem měla jediný až ve 22ti, i ten sex jednou proběhl, ačkoli to pro mě bylo neskutečné utrpení. Od té doby jsem zcela sama, a byla jsem přesvědčená, že jsem zkrátka asexuál a nahatej chlap na mě nesmí sáhnout.
Až donedávna, kdy jsem se na netu pohádala s jedním člověkem o tom, že nikdy nechci děti. Ten mateřský pud prostě nemám a protiví se mi všechno okolo. Vyslechla jsem si, jak jsem sobecká, a že budu sama atd... asi někteří znáte. Tady jsem si uvědomila kámen úrazu v tom, že bych sex možná chtěla, ale mám neskutečnou panickou hrůzu z otěhotnení. Je to věc, která se mi prostě nesmí stát, ale žádná antikoncepce není stoprocentní, ani kdyby měl patnáct kondomů na sobě, navrh ještě skafandr a já byla nacpaná práškama, stejně tu to riziko vždycky bude a já ty nohy neroztáhnu. Dokud nebudu po přechodu nebo mi nevyndají dělohu, jsem smířená s celibátem.
Abych to zkrátila, většinou mi to ani nechybí, jen čas od času přijde menší krize, kdy to tělo chce, ale hlava říká "ani náhodou! Je to cesta do pekla!"
Chtěla bych tu najít pár lidiček, kteří mě hned nepošlou na šibenici nebo na psychinu, za to, že jsem jiná.