25. 11. 2017, 10:26:19
Ten popis "očekávání při prvním setkání" je skvělý. 
Každopádně chemie a ta pomyslná jiskra není věcí jen čistě sexuální přitažlivosti. A přiznávám, že jsem ji už zažila, stává se mi to opravdu minimálně, ale vím že něco takového rozhodně existuje... bohužel ještě nikdy ne vzájemně, takže to nemělo šanci na nějaký další vývoj... je to ale taková zajímavá kombinace zaujetí nad jiným člověkem, nad tím jaký je i nad tím jak vypadá a tak nějak musím uznat, že je to vlastně příjemné.
Ale jinak si nemyslím, že člověk co je například asexuál musí mít nutně nějaké snížené nároky... ano ohledně sexu je to všechno dost jinak... ale pořád je to vztah dvou lidí, jde o city, o zaujetí... o všechno. Já stále jen slyším "ty jsi moc náročná a moc nad tím přemýšlíš"... možná že ano, ale prostě to jinak ani neumím. A že nejde o vzhled? Opravdu ne? I když to bude znít povrchně, i vzhled dělá dost... ale i když je někdo stoprocentně přitažlivý neznamená to, že to není debil. Takže jde i o povahu, charakter... podle mě je prostě důležité všechno, jen každý člověk to má nastavené trochu jinak. Prostě se může stát, že je někdo hodný a milý, ale ta přitažlivost tam prostě není... jako se může stát, že tam ta přitažlivost je a ten člověk myslí něčím úplně jiným než hlavou a je do života úplně nepoužitelný.
Už jsem zažila, že jsem si s někým rozuměla opravdu skvěle... ale ta přitažlivost k němu prostě nebyla a v tomhle ohledu to bylo úplně prázdné... on mě chytil za ruku, celý se rozklepal a se mnou to neudělalo nic... on se na mě podíval a viděla jsem, jak se mu líbím... a já necítila to stejné... a proto to nemohlo nikdy fungovat. Protože to co on zažíval, tak to jsem chtěla zažívat i já, jen s ním to nešlo. Je hezké když vás někdo miluje, ale pokud to není vzájemné, tak to prostě skončí zle... dřív nebo později... Pak se začali projevovat i ty špatné stránky a šlo to do kytek raz dva...
Ano jsem hrozná, protože mi nestačí jen málo... ale chci "všechno" chci milovat, chci ho chtít a chci aby to byl člověk kterému můžu bezmezně věřit, kterému můžu všechno říct a bude mě chtít pochopit. Tohle často ale hledá každý, očividně to lehké není... možná je to i nereálné, nevím. Protože se musí sejít taková "jiskra" na obou stranách... a já se přiznám, že jsem ji vždy viděla spíš odděleně... a pak byl někdo nešťastný, protože neměl co chtěl a nebo se někdo jiný jen přizpůsobil... "radši teda budu s ní/m než abych byl/a sama, však mě miluje..."... ale pokud člověk aspoň jednou miloval, myslím si, že se těžko smíří s něčím míň... Možná budu tak dlouho vybírat, že místo "všeho" budu mít nic. Ale to mám i teď. Jenže mi to přijde lepší, než být s někým, kde prostě něco chybí... Taky bych toho člověka ráda měla po boku celý život, musí tam pak být přece něco víc... a to nejde s každým.
Každopádně chemie a ta pomyslná jiskra není věcí jen čistě sexuální přitažlivosti. A přiznávám, že jsem ji už zažila, stává se mi to opravdu minimálně, ale vím že něco takového rozhodně existuje... bohužel ještě nikdy ne vzájemně, takže to nemělo šanci na nějaký další vývoj... je to ale taková zajímavá kombinace zaujetí nad jiným člověkem, nad tím jaký je i nad tím jak vypadá a tak nějak musím uznat, že je to vlastně příjemné.Ale jinak si nemyslím, že člověk co je například asexuál musí mít nutně nějaké snížené nároky... ano ohledně sexu je to všechno dost jinak... ale pořád je to vztah dvou lidí, jde o city, o zaujetí... o všechno. Já stále jen slyším "ty jsi moc náročná a moc nad tím přemýšlíš"... možná že ano, ale prostě to jinak ani neumím. A že nejde o vzhled? Opravdu ne? I když to bude znít povrchně, i vzhled dělá dost... ale i když je někdo stoprocentně přitažlivý neznamená to, že to není debil. Takže jde i o povahu, charakter... podle mě je prostě důležité všechno, jen každý člověk to má nastavené trochu jinak. Prostě se může stát, že je někdo hodný a milý, ale ta přitažlivost tam prostě není... jako se může stát, že tam ta přitažlivost je a ten člověk myslí něčím úplně jiným než hlavou a je do života úplně nepoužitelný.
Už jsem zažila, že jsem si s někým rozuměla opravdu skvěle... ale ta přitažlivost k němu prostě nebyla a v tomhle ohledu to bylo úplně prázdné... on mě chytil za ruku, celý se rozklepal a se mnou to neudělalo nic... on se na mě podíval a viděla jsem, jak se mu líbím... a já necítila to stejné... a proto to nemohlo nikdy fungovat. Protože to co on zažíval, tak to jsem chtěla zažívat i já, jen s ním to nešlo. Je hezké když vás někdo miluje, ale pokud to není vzájemné, tak to prostě skončí zle... dřív nebo později... Pak se začali projevovat i ty špatné stránky a šlo to do kytek raz dva...
Ano jsem hrozná, protože mi nestačí jen málo... ale chci "všechno" chci milovat, chci ho chtít a chci aby to byl člověk kterému můžu bezmezně věřit, kterému můžu všechno říct a bude mě chtít pochopit. Tohle často ale hledá každý, očividně to lehké není... možná je to i nereálné, nevím. Protože se musí sejít taková "jiskra" na obou stranách... a já se přiznám, že jsem ji vždy viděla spíš odděleně... a pak byl někdo nešťastný, protože neměl co chtěl a nebo se někdo jiný jen přizpůsobil... "radši teda budu s ní/m než abych byl/a sama, však mě miluje..."... ale pokud člověk aspoň jednou miloval, myslím si, že se těžko smíří s něčím míň... Možná budu tak dlouho vybírat, že místo "všeho" budu mít nic. Ale to mám i teď. Jenže mi to přijde lepší, než být s někým, kde prostě něco chybí... Taky bych toho člověka ráda měla po boku celý život, musí tam pak být přece něco víc... a to nejde s každým.
