10. 11. 2017, 01:11:53
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 12. 11. 2017, 14:54:36 uživatelem Voj-diskusni-forum-ife.)
Díky za odpovědi.
Chodec: Jo, kontakt si taky vyhrazuju jen pro úplně nejbližší, protože je pro mě zkrátka všechen kontakt dost intimní záležitost. A taky, sice, jak jsem řekl, nějakou promiskuitu do jisté míry chápu v tom smyslu, že to vlastně nikomu neškodí, oběma stranám je dobře, tak co je za problém. Ale sám to nevyhledávám a taky bych chtěl být s jednou "souputnicí" dlouhodobě. Ve všem je pro mě důležitější kvalita, hloubka a dlouhodobost, než nějaký množství, a to platí rozhodně i pro vztah. A v takovém vztahu je sice i vyšší fyzická intimita sice fajn, ale úplně by mi na fyzické rovině stačilo prostě být v pohodě se vzájemným dotykem a "casually" se držet a tak. Určitě je pro mě ve vztahu nefyzická rovina důležitější, i když není jediná, co mě zajímá.
A Ziriath: Jo, tomu uplně rozumim. Sice to mám trochu jinak, vztah chci a nějakej ten iracionální pocit "zabouchnutí" občas cítim, ale nějaký velký gesta nebo "důkazy lásky", to mi přijde zvláštní. Nebo takhle, přijde mi, že ve vztazích, co vidim kolem sebe, jsou hrozně často nějaký pravidla nebo tak, něco, co se od člověka automaticky očekává, aniž by se na tom dohodli nebo aniž by to opravdu vycházelo z nich. Pro mě je vztah jenom o něco intimnější přátelství, ale hlavně to je tak (jako se vším), že to nejdřív nějak je, nejdřív se ti dva nějak chovaj, a až pak se to pojmenuje, pak se o tom může mluvit jako o vztahu. A ne tak, že se řekne "Teď je to vztah" a z toho vyplývá, že se něco musí dělat jinak, než když to "nebyl vztah".
Chodec: Jo, kontakt si taky vyhrazuju jen pro úplně nejbližší, protože je pro mě zkrátka všechen kontakt dost intimní záležitost. A taky, sice, jak jsem řekl, nějakou promiskuitu do jisté míry chápu v tom smyslu, že to vlastně nikomu neškodí, oběma stranám je dobře, tak co je za problém. Ale sám to nevyhledávám a taky bych chtěl být s jednou "souputnicí" dlouhodobě. Ve všem je pro mě důležitější kvalita, hloubka a dlouhodobost, než nějaký množství, a to platí rozhodně i pro vztah. A v takovém vztahu je sice i vyšší fyzická intimita sice fajn, ale úplně by mi na fyzické rovině stačilo prostě být v pohodě se vzájemným dotykem a "casually" se držet a tak. Určitě je pro mě ve vztahu nefyzická rovina důležitější, i když není jediná, co mě zajímá.
A Ziriath: Jo, tomu uplně rozumim. Sice to mám trochu jinak, vztah chci a nějakej ten iracionální pocit "zabouchnutí" občas cítim, ale nějaký velký gesta nebo "důkazy lásky", to mi přijde zvláštní. Nebo takhle, přijde mi, že ve vztazích, co vidim kolem sebe, jsou hrozně často nějaký pravidla nebo tak, něco, co se od člověka automaticky očekává, aniž by se na tom dohodli nebo aniž by to opravdu vycházelo z nich. Pro mě je vztah jenom o něco intimnější přátelství, ale hlavně to je tak (jako se vším), že to nejdřív nějak je, nejdřív se ti dva nějak chovaj, a až pak se to pojmenuje, pak se o tom může mluvit jako o vztahu. A ne tak, že se řekne "Teď je to vztah" a z toho vyplývá, že se něco musí dělat jinak, než když to "nebyl vztah".