21. 09. 2016, 15:11:41
Ahoj, tak nakonec se tu také svěřím. Mám problém setrvat ve vztahu. Podle mé zkušenosti všichni 'běžní' lidé mají sexuální potřebu nespojenou jen se vztahem, a i ve vztahu mají neukojené touhy, často potkají někoho, s kým v myšlenkách 'zhřeší', ale stále jsou věrní. Tohle je něco, co já neznám. Tělem mě není možné svést, naopak musí to být nějakým hlubokým citem (považuji se za demisexuála). Ale pokud jde o druhého partnera, vyvolává to ve mně strach a žárlivost (moje poslední bývalá byla kupříkladu bisexuálka milující lesbický sex - nakonec mě podváděla se skupinou holek, její sexuální tempo jsem nestíhal a její touhy nemohl naplnit všechny), obavy, že vztah takto visící na sexu je odsouzen k nezdaru.
Také mám problém s flirtem a sváděním, neumím to a nic mi to neříká. Ani mě to nebaví. Ale je to ode mě vyžadováno. Já navazuji jen přátelství, často velmi hluboká (moc se neseznamuji, nejsem společenský člověk), láska se vyvíjí až z nich. Celkově mám problém s tím, že ženy (alespoň v mém okolí) potřebují, aby 'chlap' byl nedostupný a tím více atraktivníy živočišný a nebezpečný. Ve vztahu hledám oporu, lásku a pochopení, ne sociální hru, kdy musím vynakládat úsilí ne na budování důvěry, ale na to, abych vytvářel jakousi sexuálně přitažlivou nejistotu (je to tak hnusné, jak to zní), o takový vztah nestojím. To samé s agresivitou v sexu i ve vztahu, nejsem sice submisivní, ale to neznamená, že jsem nutně dominantní. Spíš někde mezi, potřebuji absolutní rovnost ve vztahu.
Nakonec jsem usoudil, že i když jsem demisexuál, chci žít s asexuálkou, pro kterou sex ve vztahu neznamená nic, pro mne je důležitý jen pro početí dětí (ty moc chci), jinak sexu jsem schopný, výjimečně se mi i líbí, ale jeho potřeba je nulová. Hodně si zakládám na romantice (nejen té okázalé a patetické - mé fantazie jsou jen romantické, výjimečně lehce erotičtější, pokud jde o doteky, nikdy ne ale sex samotný ani nic kolem uspokojení, jen doteky) a rodině, potřebuji s ní sdílet celý život, cítit, že je mi oddaná, obdivuje to, co dělám, a chápe mě, mohu se jí svěřit a projevovat své city.
Takže jsem byl vždy ve vztahu nešťastný, byl jsem tlačen do toho, do čeho jsem nechtěl, nakonec jsem byl nucen vztah ukončit. A vzdor své samotě se vztahů obávám.
Děkuji, že jsem se tu mohl vykecat
a díky všem, co si to přečetli
Také mám problém s flirtem a sváděním, neumím to a nic mi to neříká. Ani mě to nebaví. Ale je to ode mě vyžadováno. Já navazuji jen přátelství, často velmi hluboká (moc se neseznamuji, nejsem společenský člověk), láska se vyvíjí až z nich. Celkově mám problém s tím, že ženy (alespoň v mém okolí) potřebují, aby 'chlap' byl nedostupný a tím více atraktivníy živočišný a nebezpečný. Ve vztahu hledám oporu, lásku a pochopení, ne sociální hru, kdy musím vynakládat úsilí ne na budování důvěry, ale na to, abych vytvářel jakousi sexuálně přitažlivou nejistotu (je to tak hnusné, jak to zní), o takový vztah nestojím. To samé s agresivitou v sexu i ve vztahu, nejsem sice submisivní, ale to neznamená, že jsem nutně dominantní. Spíš někde mezi, potřebuji absolutní rovnost ve vztahu.
Nakonec jsem usoudil, že i když jsem demisexuál, chci žít s asexuálkou, pro kterou sex ve vztahu neznamená nic, pro mne je důležitý jen pro početí dětí (ty moc chci), jinak sexu jsem schopný, výjimečně se mi i líbí, ale jeho potřeba je nulová. Hodně si zakládám na romantice (nejen té okázalé a patetické - mé fantazie jsou jen romantické, výjimečně lehce erotičtější, pokud jde o doteky, nikdy ne ale sex samotný ani nic kolem uspokojení, jen doteky) a rodině, potřebuji s ní sdílet celý život, cítit, že je mi oddaná, obdivuje to, co dělám, a chápe mě, mohu se jí svěřit a projevovat své city.
Takže jsem byl vždy ve vztahu nešťastný, byl jsem tlačen do toho, do čeho jsem nechtěl, nakonec jsem byl nucen vztah ukončit. A vzdor své samotě se vztahů obávám.
Děkuji, že jsem se tu mohl vykecat
a díky všem, co si to přečetli