Představení

[Arnold-diskusni-forum- Layne]

Dobrý den, zdravím všechny,
jmenuji se Jan (raději preferuji oslovení Hans) a při svých "toulkách" po internetu a zejména pak po článcích s tématy týkajících se menšinových sexuálních orientací (k jedné takové patřím) jsem objevil Váš "diskuzní kroužek" a tak jsem si řekl prosté: "proč ne?" Proč se nepřihlásit také a pročíst si jistě zajímavé články a témata. K mému příběhu se moc vyjadřovat nechci, prošel jsem si hodně těžkými chvílemi, na čemž má lví podíl právě má orientace a nemyslím si, že je nutné s tím zatěžovat ostatní. I když třeba právě proto existuje toto fórum. To ale nemohu ještě posoudit. Předem děkuji za přijetí a ještě jednou zdravím.

PS: Jsem poměrně velký pisálek (na svém kontě mám jednu knihu a nyní se připravuje má první sbírka amatérských básní), takže se raději moc vyjadřovat nebudu, protože by to bylo zase na spoustu řádek, stejně jako v případě "stručného" představení.

[DB-diskusni-forum--47]

Zdravím tě tu Hansi a vítej tu

Pokud máš nějakou duševní ránu, kterou jsi nedávno schytal, bude skutečně lepší, když to v sobě nebudeš dusit a radši třeba postupně vysoukáš své trápení. Nebojíme se tu mluvit o tom, že nás nějaká bývalka/bývalý třeba zcela "duševně znásilnil(a)". Ale podle toho, jak začínáš, tak pravděpodobně buď jsi zažil rozchod/rozvod, rodina tě nepodporuje nebo mají tví kolegové z práce na tvoji orientaci kecy.

Upřímně taky jsem si užil své, hlavně na ZŠ, když mě pomalu považovali za homosexuála, protože mě nezajímaly ty koňské dávky porna, co si tam kluci pouštěli a mohli se z toho posrat...

Ale jestli chceš, klidně mi napiš do soukromé zprávy nebo i sem veřejně, co tě přivedlo k práci výpravčího , sám jsem šotouš, tedy velký fanoušek železniční dopravy (od lokálky, až po rychlovlaky TGV POS, ICE 3MF), takže klidně se můžeš rozepsat, když píšeš, že jsi dobrý pisálek

Každopádně doufám, že se ti duševní rána či komplex zahojí a najdeš na každém dnu důvod, proč mít radost a být šťastný člověk

Behatzlacha! Tedy hodně štěstí!

P.S. Du bist aus Deutschland, wenn du Bennenung Hans bevorzugst?

[Arnold-diskusni-forum- Layne]

Ahoj, co jsem si zatím tak stihl projít, tak jsem pochopil, že se svého problému s rozsáhlým psaním nemusím obávat, naopak můj příspěvek byl poměrně stručný. Jen tedy trochu uvedu na pravou míru pár Tvých poznatků. Má rodina by mě podpořila a také že podporuje úplně ve všem. Máme spolu všichni nádherné vztahy a kdyby vše a všude věci fungovaly jako u nás, bylo by na světě krásně. V práci nikdo "kecy" nemá, přeci jen, pracuji u podniku, který má jedno z největších procentuálních zastoupení různých sexuálních orientací mezi svými zaměstnanci. Možná občas někdo z klubu přátel něco prohodí, ale z toho si hlavu nedělám. Dlouho mi trvalo, než jsem pro svoji výjimečnost našel pojmenování a poznal kam patřím. Nebylo to lehké a těžko jsem se s tím vyrovnával a nedokázal to přijmout. Ty časy jsou ale již pryč. Konečně jsem pochopil a hlavně přijal, kdo jsem. A jsem na to také právem hrdý. Takže logicky vyplývá, že za vším tím negativním, co mě potkalo, stojí ženy a jejich chování ke mně. Pro ty, kteří by namítali, nejsem úplně asexuál, nicméně moje orientace ve výběru nebyla a jelikož je to právě odvětví asexuality, zvolil jsem toto označení. Jinak mě ženy přitahují a líbí se mi, ale jakožto hyposexuál s nimi nemám pražádnou potřebu sdílet intimní prožitky. Tvé zkušenosti ze základky sdílím úplně stejnými dojmy. Bohužel to neskončilo jen u ZŠ. Přijde mi, že je mezi námi stále mnoho omezenosti, kdy si pod pojmem, "já s ženami nespím", automaticky lidé člověka zaškatulkují jako homosexuála. Nedokážou pochopit a hlavně neznají, že existuje ještě spousta jiných možností. A to mě právě hodně mrzí a je mi smutno, že i v dnešní "pokrokové" době, může být společnost tak omezená. A ještě k té práci. K té mě přivedl dětský sen. Od pěti let jsem chtěl pracovat na dráze. Původně jako fíra, ale můj zhoršený zrak mi to nedovolil, proto jsem byl přesunut na pozici výpravčího. Teď když to po těch letech vidím, neměnil bych! Takže k té práci mě přivedla dětská láska k vláčkům a oční handicap... Jinak mě velice zaujala sekce s poezií a uměním. Jsou tam opravdu velice dobré díla.

PS: Z Německa nejsem. Jen mám tuto zemi nesmírně rád stejně jako prostředí lidí, ve kterém se hojně pohybuji. Ti mi kdysi takto začali říkat a já si na to zvykl a velmi si to oblíbil. Dalo by se říct, že nyní už si na to i dosti potrpím.

[DB-diskusni-forum--47]

Zdravím Hansi!

Jsem velmi rád, že máš plnou podporu ze strany rodiny a taky že v podniku máš toleranci ze strany kolegů. Toto je první předpoklad jak dobře zvládnout coming out, sebeidentifikaci a plné ztotožnění se sexuální identitou. Asi nejhorší je takové to období, kdy člověk neví, co vlastně je. Mohu-li se taky svěřit, v mém případě jsem se identifikoval a sžil s asexualitou už v prváku na SŠ, ano párkrát se taky na mě dívali jako teleta na vrata , nicméně asi jsem měl štěstí na dobrý kolektiv, na ZŠ bych asi se utopil v haldě posměšků, kdybych se zmínil, že jsem "Áčko"

Jak sám píšeš, jsi na hranici asexuality a hyposexuálnosti, případně můžeš být i demisexuál, pokud potřebuješ jako předpoklad k sexu silnou duševní vazbu na milovanou osůbku. S tou tolerancí a přijímáním asexuality to hodně závisí na okolí a tvém postoji k orientaci. Spíše klasičtí hetero, hlavně ti kteří mají IQ v mínusu nebo nemají pochopení pro jinou orientaci, mají tendenci mít na hyposexuály a asexuály kecy hlavně v dobách studia ZŠ/SŠ, hlavně pak protože si myslí, že tací lidé jsou impoteneti, neumí "balit holky" či nejsou sexy nebo snad i že jsou homosexuální, což se nám asi párkrát již stalo. No to zabírá jediné, total ignore, vztahy dobře fungují i asex/hyposxuálně a nenech se takovými lidmi ničit. Taky mě štve, jak moc sexualita má vysoký význam v EU, naštěstí existují i tací lidé, tady mi zabralo se právě plně coming outovat a mít dost vtipů na vrub přemíry sexuality , dokud je sranda, tak většinou to jde všechno lépe

Je mi ovšem líto, že jsi musel přestat řídit HDV :/, co jsi řídil? Dieslové mašiny, elektrické? Co tě vlastně baví na práci výpravčího? Měl jsi někdy i legrační/zlé příhody?

Držím palce v Arbeit a doufám, že najdeš i spřízněnou duši (třeba i přímo na fóru), která ti bude plně rozumět

Hodně zdaru!

[Ilm-diskusni-forum-atar]

S dovolením vám tady trošku naruším ten technický kroužek...

Hansi, vítej. Psaní se neboj. Já patřím k lidem, kterým to rychleji a lépe píše než mluví, a už jsem si ověřila, že tady na fóru je spousta trpělivých osob, které jsou nějakým zázrakem schopné ty moje někdy i dost dlouhé texty číst až do konce. Jinak by mě docela zajímala ukázka Tvé tvorby (vlastní kniha je jeden z mých nesplněných dětských snů).

K Tvému příběhu:
Myslím, že přijetí sama sebe a vlastní odlišnosti je ze všeho nejdůležitější. Ostatně to, že je člověk jiný, vůbec neznamená, že je horší nebo nějakým způsobem méněcenný. Určitě také pomůže, když se k tomu přidá ještě pocit sounáležitosti díky tomu, že najdeš sobě podobné (třeba právě tady na fóru). Na negativní reakce okolí budeme narážet asi vždy, ale optimisticky věřím, že i v této oblasti směřuje vývoj k lepšímu.

PS: Koukám, že se tu schází nějak moc germanofilů, asi bych si němčinu měla také co nejrychleji začít osvojovat.

[d--diskusni-forum-kun]

Scházejí se tu germanofilové a navíc i velcí pisálci, jak se zdá . Zdravím též, Hansi! Dobře, že ses přihlásil právě sem, za mě řečeno je tohle nejlepší diskusní fórum na českém internetu . Co obnáší, že je člověk jiný, znám též já moc dobře. Člověku to přináší řadu problémů, které si většinou musí řešit a najít řešení sám, protože sotva mu pomůže někdo, kdo tomu nerozumí a nechápe a těch ostatních je jak jehla v kupce sena, nebo výstižněji, pár jehel jak ve stohu slámy. Ale naštěstí máme toto fórum, kde se můžeme sdružovat .

Docela mě zaujala zmínka o tvé rodině, jak máte spolu krásné vztahy. Mít všichni krásné vztahy uvnitř rodiny, to je můj velký sen, bohužel u nás to tak moc není, platí to tak napůl a díky našim odlišným názorům je to často "divoké". Jak říkáš, kdyby ve všech rodinách to fungovalo jako u té tvé... Nejdříve jsem měl sto chutí se od rodiny odříznout a začít si vlastní život po svém, ale pak si říkám, proboha, jsme rodina, měli bychom spolu vycházet dobře a podporovat se vzájemně. Kdo, když ne rodina...? Nakonec jsem tedy vzal vše do vlastních rukou a řekl jsem si, že udělám vše pro to, abychom i my spolu vycházeli fajn. Pracuji na tom už přes rok a nedávno jsem zaznamenal první úspěchy, každopádně bych se ale rád přiučil od jiných, takže by bylo fajn, kdybys uvedl něco o tom, jak to v té vaší rodině vlastně funguje a třeba jak to řešíte, když se na něčem neshodnete a tak.

Jinak... téma asexuality se tu omílá pořád dokola, co k tomu víc říct, i dnešní "pokroková" společnost je dost omezená, ale jak už jsem uvedl v jiném svém příspěvku, máme chytré telefony, televize, domácnosti, politici začínají pracovat na chytrých regionech, takže třeba budeme mít jednou i chytrou společnost .

[Arnold-diskusni-forum- Layne]

Zdravím,
to je poměrně pěkný námět na debatu - rodinné vztahy. Obávám se ale, že já do ní moc přispět nemohu. Jak jsem psal, u nás vše klape na 99% a když se náhodou objeví to zbývající negativní procento, přečká se to bez větších obtíží. Myslím si, že to funguje díky tomu, že spolu poměrně hodně trávíme čas, velmi komunikujeme a nebojíme se hovořit o všemožných problémech. Všichni v naší rodině (tatínek popravdě trochu méně, ale má zase jiné přednosti), jsou lidé, kterým se člověk může svěřit naprosto se vším a najde u nich podporu, i když mu třeba nepomohou a neporadí, neboť problému nerozumí. Vždy ale podpoří. Upřímně si ani nevzpomínám, kdy bychom měli mezi sebou nějaký větší konflikt, ale pár jich v dávné minulosti bylo. Opět to řešíme tak, že si společně sedneme a probereme to. Po pár dnech všichni vychladnou a jede se pohodově dál. Navíc máme v rodině mnoho společných zájmů, společný velmi specifický humor, stejné chutě, názory (až na politiku asi, ale tu zásadně neřešíme!!! To nemá smysl řešit asi nikde a nikdy), koníčky a samozřejmě velká pouta mezi námi, tím momentálně největším je moje malá, úžasná neteř, které je rok a čtvrt. Asi je tedy třeba najít všechny společné věci a do puntíku je využít a bavit se jimi dohromady. Např.: S taťkou (historie, hudba, pivo), se sestrou (výlety, cestování, akce pro děti, hlídání dětí, různé tvořivé činnosti, hudba jen minimálně, neboť má úplně jiný styl, což je krásným příkladem, že hudbu spolu neřešíme, jelikož na ní nemáme stejný názor, ale o to víc se soustředíme na ty zbylé věci) a s mamkou... snad vše ostatní. Nejdůležitější ale je, že opravdu ve všech situacích stojíme při sobě!