16. 03. 2015, 12:54:57
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 16. 03. 2015, 12:55:46 uživatelem ca-diskusni-forum-rol.)
Jé Childfreeman a chansonierka, tak koukám že jste moji lidé, protože právě Jarý byl největší satan, kterého jsem na ZČU potkala. On byl fakt jediný, kdo mě od zkoušky kdy vyhodil. A to už jsem znala i věci, které on neznal, načež mi řekl, že jsem "přeučená" a stejně mě vyhodil.
Jak Childfreeman lehce nastínil, co se módy týče, tenhle učitel ani teď není nijak na výši. Pořád ten jeden samý pletený svetr a ošupané džíny.
Já dokonce byla taková potížistka, že jsem si dovolila sepsat proděkance e-mail s poukázáním na jeho výuku - že je v Chebu jen málo termínů, proč ještě ke všemu (když jsme měli úkoly a 4 testy na e-learningu) používá svůj tzv. rozstřel apod. Výsledkem bylo, že se mi podařilo zlepšit aspoň ten počet termínů. To, že se na mě naštval on, mi ani nevadilo (vyhazoval stejně všechny bez rozdílu a ti, co byli jako beránci, byli vyhozeni nejspíš stejně víckrát než já), ale naše třída, která nejdřív byla strašně pro, tak mě potom hodlala ukamenovat. Vesměs to byly samé Plzeňačky a nenávidí mě dodnes (proto si občas říkám, že v Plzni určitě visí někde moje portréty a každý Plzeňák si do nich může hodit šipku
). Pomlouvaly mě a byly nepřejícné. Mě to ale o to víc motivovalo, protože s každou získanou jedničkou jsem se mohla kochat jejich nafouklými tvářičkami . Teď už tohle původní osazenstvo totálně vymřelo, protože z nějakých 90 nebo 70 kombinovaných studentů zůstalo asi 9 lidí. Kdo nevypadl právě na mikru nebo makru, shořel později na statistice nebo Operačním výzkumu.
Proto mám ze sebe pořád strašně dobrý pocit, že i navzdory nenávisti a obtížnosti toho všeho se mi podařilo dostat se až ke konci. Už mi zbývají jen Finanční a pojistné výpočty s Gangurem, o nichž jsem slyšela, že to také není žádný med, tak uvidíme
.
Jak Childfreeman lehce nastínil, co se módy týče, tenhle učitel ani teď není nijak na výši. Pořád ten jeden samý pletený svetr a ošupané džíny.
Já dokonce byla taková potížistka, že jsem si dovolila sepsat proděkance e-mail s poukázáním na jeho výuku - že je v Chebu jen málo termínů, proč ještě ke všemu (když jsme měli úkoly a 4 testy na e-learningu) používá svůj tzv. rozstřel apod. Výsledkem bylo, že se mi podařilo zlepšit aspoň ten počet termínů. To, že se na mě naštval on, mi ani nevadilo (vyhazoval stejně všechny bez rozdílu a ti, co byli jako beránci, byli vyhozeni nejspíš stejně víckrát než já), ale naše třída, která nejdřív byla strašně pro, tak mě potom hodlala ukamenovat. Vesměs to byly samé Plzeňačky a nenávidí mě dodnes (proto si občas říkám, že v Plzni určitě visí někde moje portréty a každý Plzeňák si do nich může hodit šipku
). Pomlouvaly mě a byly nepřejícné. Mě to ale o to víc motivovalo, protože s každou získanou jedničkou jsem se mohla kochat jejich nafouklými tvářičkami . Teď už tohle původní osazenstvo totálně vymřelo, protože z nějakých 90 nebo 70 kombinovaných studentů zůstalo asi 9 lidí. Kdo nevypadl právě na mikru nebo makru, shořel později na statistice nebo Operačním výzkumu.Proto mám ze sebe pořád strašně dobrý pocit, že i navzdory nenávisti a obtížnosti toho všeho se mi podařilo dostat se až ke konci. Už mi zbývají jen Finanční a pojistné výpočty s Gangurem, o nichž jsem slyšela, že to také není žádný med, tak uvidíme
.
