15. 03. 2015, 12:09:15
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 15. 03. 2015, 12:09:43 uživatelem ca-diskusni-forum-rol.)
Chansonierka: 7x vyhozená z mikra? Nestudovala jsi také čistě náhodou ZČU? S tím zocelením nervů ti totiž naprosto rozumím, protože to mám stejně - nikdy by mě nenapadlo, že pro jedno Bc. před jménem to bude chtít tolik "potu a krve" 
. Já tedy dala mikro a makro vždy na 4. pokus (ono to u toho učitele fakt jinak nešlo ) a zbytek předmětů naštěstí vždy napoprvé (protože nejsem člověk, který má trpělivost učit se něco víckrát). A ty proseděné hodiny nad učením... to jsou prostě galeje. Zaručeně vím, že po dokončení té proklaté školy neuvěřitelně omládnu 
. Pořád jenom samé učebnice a přitom mě tolik láká beletrie.
Kristý: Nevím, copak studuješ, ale určitě se ta ekonomie i matematika poddá
. Já se teď také mořím s matematikou, ale člověk si to nesmí až tak hnusit, je potřeba brát to s humorem. Nějak se tím prokoušeme, a pak už můžeme té ošklivé vědě udělat pá pá 
.
Jsem na tom stejně jako ty, raději 800 stránkovou napínavou beletrii, než 200 stránkovou učebnici. Když to sečtu i se ZŠ a SŠ, tak už jsem nějakých 16 let ve škole, proto mi to leze už i ušima. Pořád ve mě řve hlas, který se dožaduje toho, učit se také i něco praktického pro život . A abych byla upřímná, už mě tohle studium stojí veliké přemáhání a z toho důvodu na Ing. kašlu. Protože já bych se z toho musela nejspíš zbláznit, neboť i teď se občas hrozně divím, že mi ještě nehráblo .
Jediná jistota, jakou člověk v životě má, je on sám. Jen sama sobě můžeš na 100% věřit jakožto strůjci svého osudu. Je až překvapivé, že si to spoustu lidí neuvědomuje a žijí stylem, jako že se všechno nějak zařídí samo, nebo to zařídí prostě někdo jiný. Jeden můj kamarád byl kdysi úplně okouzlen tím, když si uvědomil, že má vlastně svůj život ve svých rukou. Nevím, čím se to děje, možná že monotónností dnešní doby se stáváme apatickými a pak i zapomeneme, že nikdy není pozdě na to změnit běh věcí.
Smrt je bohužel další jistota, ale já si myslím, že pokud člověk žije tak, že se cítí spokojen a naplněn, nemá důvod se jí bát. Nejlépe nám to bohužel před nedávnem demonstroval Sir Terry Pratchett. A smrt někoho blízkého, u té vím, jak moc bolí (člověk si vždycky v tu chvíli říká, že by radši místo dotyčného umřel sám). U té se dá dělat jenom to, že se než se to stane, se tomu člověku snažíš co nejvíc věnovat a říkáš mu všechno, co máš na srdci. Protože nejhorší je, když ten člověk pak umře a ty zjistíš, žes mu ani nestačila říct, jak moc ho máš ráda. Lidi by si měli říkat především, že se mají rádi. Je to podle mého názoru asi nejdůležitější věta v životě.
. Já tedy dala mikro a makro vždy na 4. pokus (ono to u toho učitele fakt jinak nešlo ) a zbytek předmětů naštěstí vždy napoprvé (protože nejsem člověk, který má trpělivost učit se něco víckrát). A ty proseděné hodiny nad učením... to jsou prostě galeje. Zaručeně vím, že po dokončení té proklaté školy neuvěřitelně omládnu . Pořád jenom samé učebnice a přitom mě tolik láká beletrie. Kristý: Nevím, copak studuješ, ale určitě se ta ekonomie i matematika poddá
. Já se teď také mořím s matematikou, ale člověk si to nesmí až tak hnusit, je potřeba brát to s humorem. Nějak se tím prokoušeme, a pak už můžeme té ošklivé vědě udělat pá pá . Jsem na tom stejně jako ty, raději 800 stránkovou napínavou beletrii, než 200 stránkovou učebnici. Když to sečtu i se ZŠ a SŠ, tak už jsem nějakých 16 let ve škole, proto mi to leze už i ušima
. Pořád ve mě řve hlas, který se dožaduje toho, učit se také i něco praktického pro život . A abych byla upřímná, už mě tohle studium stojí veliké přemáhání a z toho důvodu na Ing. kašlu. Protože já bych se z toho musela nejspíš zbláznit, neboť i teď se občas hrozně divím, že mi ještě nehráblo . Jediná jistota, jakou člověk v životě má, je on sám. Jen sama sobě můžeš na 100% věřit jakožto strůjci svého osudu.
Je až překvapivé, že si to spoustu lidí neuvědomuje a žijí stylem, jako že se všechno nějak zařídí samo, nebo to zařídí prostě někdo jiný. Jeden můj kamarád byl kdysi úplně okouzlen tím, když si uvědomil, že má vlastně svůj život ve svých rukou. Nevím, čím se to děje, možná že monotónností dnešní doby se stáváme apatickými a pak i zapomeneme, že nikdy není pozdě na to změnit běh věcí. Smrt je bohužel další jistota, ale já si myslím, že pokud člověk žije tak, že se cítí spokojen a naplněn, nemá důvod se jí bát. Nejlépe nám to bohužel před nedávnem demonstroval Sir Terry Pratchett. A smrt někoho blízkého, u té vím, jak moc bolí (člověk si vždycky v tu chvíli říká, že by radši místo dotyčného umřel sám). U té se dá dělat jenom to, že se než se to stane, se tomu člověku snažíš co nejvíc věnovat a říkáš mu všechno, co máš na srdci. Protože nejhorší je, když ten člověk pak umře a ty zjistíš, žes mu ani nestačila říct, jak moc ho máš ráda. Lidi by si měli říkat především, že se mají rádi
. Je to podle mého názoru asi nejdůležitější věta v životě.
