04. 12. 2014, 05:24:48
Všem moc díky za komentáře!
Houba - všechno moc pěkně řečeno.
"mužská energie (řekněme
) dává lásku, aby získala sex zatímco ženská dává sex, aby získala lásku." - Nemám ráda nějaké genderové stylizace, ale v obecném měřítku s tím nemůžu než souhlasit!!!
"naprostá většina, aspoň v mé věkové kategorii, by dala přednost horké vaně, oříškové čokoládě nebo aspoň klidnému večeru v posteli s knížkou."...vyvolalo úsměv, souhlasím s tím a to je mi 25.
Můj muž má něžné dotyky, laskání a hýčkání ze zamilovanosti - nikoliv z animálního pudu - rád, velmi rád. Ale přírodu stejně nepopře a frustrovaný prostě tak či tak je. A mě pořád tlačí a velmi obtěžuje myšlenka, že i když mě má rád a nechce mě ztratit, jak píše Houba, tak se to prostě po čase stejně rozpadne, protože on je ve skutečnosti frustrovaný a já nakonec taky z celé té sitauce a hlavně cítím, že je na mě vyvíjen tlak, ačkoliv to partner popírá! Tlak tam přece je, protože je ode mě prostě něco očekáváno. Má to smysl - ve velkých uvozovkách - "ztrácet" roky v tomto stavu, o kterém se bojím, že se prostě rozpadne? Jeden druhého máme opravdu rádi, ale tohle se mi zdá jako nepřekonatelný problém ... v životě mě nenapadlo, že se s něčím takovým budu potýkat. Ach jo.
Houba - všechno moc pěkně řečeno.
"mužská energie (řekněme
) dává lásku, aby získala sex zatímco ženská dává sex, aby získala lásku." - Nemám ráda nějaké genderové stylizace, ale v obecném měřítku s tím nemůžu než souhlasit!!! "naprostá většina, aspoň v mé věkové kategorii, by dala přednost horké vaně, oříškové čokoládě nebo aspoň klidnému večeru v posteli s knížkou."...vyvolalo úsměv, souhlasím s tím a to je mi 25.
Můj muž má něžné dotyky, laskání a hýčkání ze zamilovanosti - nikoliv z animálního pudu - rád, velmi rád. Ale přírodu stejně nepopře a frustrovaný prostě tak či tak je. A mě pořád tlačí a velmi obtěžuje myšlenka, že i když mě má rád a nechce mě ztratit, jak píše Houba, tak se to prostě po čase stejně rozpadne, protože on je ve skutečnosti frustrovaný a já nakonec taky z celé té sitauce a hlavně cítím, že je na mě vyvíjen tlak, ačkoliv to partner popírá! Tlak tam přece je, protože je ode mě prostě něco očekáváno. Má to smysl - ve velkých uvozovkách - "ztrácet" roky v tomto stavu, o kterém se bojím, že se prostě rozpadne? Jeden druhého máme opravdu rádi, ale tohle se mi zdá jako nepřekonatelný problém ... v životě mě nenapadlo, že se s něčím takovým budu potýkat. Ach jo.