14. 04. 2014, 18:36:15
Ahoj,můžu dál?
Je to už pár měsíců,co jsem objevila tyhle stránky,ale dosud jsem
kolem nich jen obcházela.Téma asexuality je pro mne poměrně nové,
i když se mně týká už od doby dospívání.Nejsem zvyklá a těchto věcech otevřeně mluvit,ale vaše příběhy mi dodaly odvahu.
Léta jsem nevěděla,co si o sobě myslet. Jako malá jsem byla víc
kluk,než holka a dodnes se líp cítím v mužském oblečení.
Na holky ale nejsem a nemůžu říct,že by se mi nelíbili muži.
Dokonce jsem se i několikrát bezhlavě zamilovala,ale pokaždé to byl
jen herec nebo člen nějaké skupiny,o opravdový vztah " se vším všudy" jsem nikdy nestála.
Nemám ráda slovo frigidní,zní mi jako nadávka,něco,zač by se měl
člověk stydět,ale uznávám,že se mnou něco není vpořádku,když mi sex vždycky připadal nechutný. Mám zato,že je to jen chemie.
Nevadí mi,když ho provozují jiní,je to přirozené,takhle fungujeme
a je třeba se množit. Já tyhle potřeby prostě nemám a kvůli tomu
si tak trochu připadám jako na okraji společnosti a nejspíš je to na mně i znát.
Možná teď řeknu hloupost,ale myslím,že když z člověka sexualita aspoň trochu nevyzařuje,ať už je to muž nebo žena,vypadá prostě "divně".
Měla jsem období,kdy mně to trápilo,ale teď už se cítím dost stará na to,abych se tím musela zabývat.
Mám docela dost zájmů,kreslím,mám ráda filmy,hudbu - hlavně
šedesátá léta,taky hraju v kapele,takže soudím,že svou vášeň dokážu
celkem vhodně využít jinde. Jako věřící se snažím projít životem trochu duchovnější cestou, a mám ráda stromy.
Za to,že jsem se o téma asexuality začala více zajímat,vlastně může
Sherlock,tedy ten nový britský seriál. Jednak ta postava prostě nemá
chybu,a jednak jsem si přečetla rozhovor s tím hercem,kde stálo,že
mu přicházeli poděkovat asexuálové za to,jak je reprezentuje.
A tehdy mi to došlo,doslova se mi rozsvítilo. Zní to možná hloupě,ale do té doby jsem vůbec netušila,že existuje víc lidí jako já. Myslela jsem,že nejsem nic,nanejvýš " ta,co se nevdala a nemá děti",ale teď už alespoň vím,kam patřím a nestydím se za to,cítím úlevu. Tím spíš,že jsem dokázala napsat něco,o čem bych jinak těžko promluvila,
a jsem moc ráda.
P.S.Líbí se mi vaše logo
Je to už pár měsíců,co jsem objevila tyhle stránky,ale dosud jsem
kolem nich jen obcházela.Téma asexuality je pro mne poměrně nové,
i když se mně týká už od doby dospívání.Nejsem zvyklá a těchto věcech otevřeně mluvit,ale vaše příběhy mi dodaly odvahu.
Léta jsem nevěděla,co si o sobě myslet. Jako malá jsem byla víc
kluk,než holka a dodnes se líp cítím v mužském oblečení.
Na holky ale nejsem a nemůžu říct,že by se mi nelíbili muži.
Dokonce jsem se i několikrát bezhlavě zamilovala,ale pokaždé to byl
jen herec nebo člen nějaké skupiny,o opravdový vztah " se vším všudy" jsem nikdy nestála.
Nemám ráda slovo frigidní,zní mi jako nadávka,něco,zač by se měl
člověk stydět,ale uznávám,že se mnou něco není vpořádku,když mi sex vždycky připadal nechutný. Mám zato,že je to jen chemie.
Nevadí mi,když ho provozují jiní,je to přirozené,takhle fungujeme
a je třeba se množit. Já tyhle potřeby prostě nemám a kvůli tomu
si tak trochu připadám jako na okraji společnosti a nejspíš je to na mně i znát.
Možná teď řeknu hloupost,ale myslím,že když z člověka sexualita aspoň trochu nevyzařuje,ať už je to muž nebo žena,vypadá prostě "divně".
Měla jsem období,kdy mně to trápilo,ale teď už se cítím dost stará na to,abych se tím musela zabývat.
Mám docela dost zájmů,kreslím,mám ráda filmy,hudbu - hlavně
šedesátá léta,taky hraju v kapele,takže soudím,že svou vášeň dokážu
celkem vhodně využít jinde. Jako věřící se snažím projít životem trochu duchovnější cestou, a mám ráda stromy.
Za to,že jsem se o téma asexuality začala více zajímat,vlastně může
Sherlock,tedy ten nový britský seriál. Jednak ta postava prostě nemá
chybu,a jednak jsem si přečetla rozhovor s tím hercem,kde stálo,že
mu přicházeli poděkovat asexuálové za to,jak je reprezentuje.
A tehdy mi to došlo,doslova se mi rozsvítilo. Zní to možná hloupě,ale do té doby jsem vůbec netušila,že existuje víc lidí jako já. Myslela jsem,že nejsem nic,nanejvýš " ta,co se nevdala a nemá děti",ale teď už alespoň vím,kam patřím a nestydím se za to,cítím úlevu. Tím spíš,že jsem dokázala napsat něco,o čem bych jinak těžko promluvila,
a jsem moc ráda.
P.S.Líbí se mi vaše logo