Příspěvků: 12
Registrován od: 01. 12. 2009
Hodnocení:
0
Seděli jsme včera s psychiatrem v té jeho zšeřelé pracovně. Hovoří rád pomalu a potichu. Navenek působí trochu upjatě a nepřístupně, ale jeho bytost na mne působí přesvědčivě objektivně. Probírali jsme moje pocity, sny. Pozoroval jsem, že se chová trochu jako stopař. Znovu a znovu mi klade tu nenápadnou otázku. Vyvolává ve vás ta osoba nějakou představu, totiž sexuální představu? Nevím, odpovídám. Má ta osoba ve vašem snu nějaké pohlaví, nějaký pohlavní orgán? Cítím jak se stupňuje naléhavost jeho otázky. Ne, bohužel, odpovídám. Není to ani žena ani muž, je to obojí a zároveň ani jedno z toho, žádné pohlavní znaky nemohu identifikovat. Ptá se mne na ženu, kterou znám a na muže kterého znám, ale když se vracím v myšlenkách ke svým pocitům nemohu se dostat dál než k sympatii k oběma. Oba jsou příjemní, oba milí, oba bych je "miloval", ale tak jak dovedu. Mám rád společnost žen i mužů, ale představa sexu ve mě zůstává jaksi prázdná. Už dávno jsem si zvykl, že mne lidé označují za těžko přístupného, trochu chladného a někdy i působícího jaksi sektářsky. Bezpochyby se absence sexuálního ohně uvnitř mého těla vtiskla i do mého zjevu. Prý žiji jako mnich. A ano, samota a osamělost mne velice vzrušují. Dokážu hodiny a hodiny číst, promýšlet, věnovat se "hodinářské" práci. Dokážu v téhle práci prožít skutečný orgasmus. Je to zvláštní, ale dokonce i sebe sama vnímám jako bezpohlavní bytost. Nevím zda jsem skutečně muž a nevím zda bych nemohl zároveň i žena, ale nemám především potřebu klonit se k jedné či k druhé poloze. Necítím vůbec potřebu se jakkoliv tvarovat ani myšlenkou ani slovem ani životem. Stačí mi bohatě jaký jsem. Mé tělo nabylo mužské podoby a chovám se tedy a žiji jako muž, ale docela klidně bych mohl být i žena. Ženy mne nakonec velmi milují, protože se dovedu výborně vcítit do jejich způsobu myšlení a žití. Mužům často imponuji inteligencí, vizáží. Jenže stále znovu sleduji údiv v jejich očích, když nabídky k sňatku nebo k sexu slušně odmítnu. Málokdo dovede pochopit, že na otázku: Co máš v sexu rád?, lze odpovědět zcela reálně: Nevím.
Výsadou asexuality je právě tohle slovo: Nevím.
Příspěvků: 111
Registrován od: 19. 11. 2008
Hodnocení:
0
Vítej, je nás tu takových víc. Sice ne úplně stejných, ale dost na to, abys zapadl.  (A to s těmi sny bych líp nenapsala - ani žena, ani muž, prostě někdo. A jsem ráda, že je někdo další ve své hlavě taky bezpohlavní.)
Příspěvků: 12
Registrován od: 01. 12. 2009
Hodnocení:
0
Ahoj,
pan doktor se moc snaží, abych se vyspal i s nějakou slečnou nebo pánem a myslí to dobře, jenže jeho otázky a návrhy k přemýšlení mne stále více vedou k uvědomování si své asexuální orientace. Prostě necítím a nevnímám nic a pokud ano tak je to spíš nepříjemné. je chvályhodné, že se snaží vysvětlit mi to jakousi úzkostí, ale jeden člověk mi pomohl nejvíc a tím je moje máma. Ona ví naprosto perfetně jaký jsem a že celý můj svět jsme pouze já a jsem nesmírně rád, že jsem našel společnost podobných lidí. To uvědomění si sebe sam, to poznání, že "sex není povinnost" ani "poplatek za přátelství" mě zbavilo dokonce i fyzické bolesti. Budu se snažit abych na tomhle fóru přinášel jen samé fajn plody toho svého nemusím
David
Příspěvků: 153
Registrován od: 09. 07. 2009
Hodnocení:
4
Ahoj Davide, tedy musím říct, že máš velmi zajímavá sebepozorování a úvahy, bohužel teď zrovna nemám moc času na to, abych na některé z nich navázal (i když bych rád), zůstávám tedy zatím pouze s pozdravem a přáním ať se ti tu líbí a ať ti zdejší diskuse přinesou něco obohacujícího
Příspěvků: 1462
Registrován od: 29. 08. 2008
Hodnocení:
2
09. 12. 2009, 09:56:48
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 09. 12. 2009, 10:02:32 uživatelem spag-diskusni-forum-etka.)
Nezdá se Ti náhodou o mě?  nohy jako chlap,prsa jako ženská,ksicht nedefinovatelný...  
Já taky kolikrát přemýšlím nad svou "pohlavní příslušností",ale pak si většinou řeknu,že jsem prostě člověk,a víc to neřeším.
Dostaneš-li se na dno, tak se na něm neválej, ale odraž se od něho.
Příspěvků: 3
Registrován od: 10. 12. 2009
Hodnocení:
0
Ahoj Davide. Taky jsem chodil k psychiatrovi protože jsem nevěděl jestli jsem normální když nechci sex ani s holkou a ani s klukem. Okolí to vůbec nechápalo a dívaly se na mě jako na nějaky divny individium. Na všeobecný nátlak okolí jsem se tedy rozhodl, že jim udělám radost a začal jsem chodit s holkou. No, ale po měsíci už nechtěla jenom mazlení a líbání. Když jsem sex odmítl a snažil jsem se jí můj postoj vysvětlit tak se na mě dívala přesně tak jako okolí- jako na blázna-.
Trvalo to ještě pár let a několik pokusů se začlenit do společnosti, ale nakonec jsem pochopil že nemá cenu zkoušet změnit svou asexualitu násilím.
Být sám mě vyhovuje víc než dobře. Nejbližší kamarádi už to taky pochopily.
Jediné co mě trochu štve je fakt, že mým rodičům holt nedám vnoučky ktery si tak přejí.
Příspěvků: 346
Registrován od: 07. 11. 2010
Hodnocení:
4
Páni, ty jsi úplný spisovatel :o)
Zkus tomu svému doktorovi říct, že čím víc se snaží, tím míň se ti do toho chce a tím víc se ve svém současném stavu utvrzuješ ;o)
->Martin81: přesně tak...nemá smysl zkoušet změnit svou asexualitu násilím ;o) Na rodiče se neohlížej. Je to tvůj život, žiješ ho pro sebe, ne pro ně. Btw., člověk nemůže mít všechno :P
|
