Částečně asexuální pedofil

[To-diskusni-forum-ny]

Nedávno jsem také četla knížku Tygře, tygře od Margaux Fragosové, což je autobiografie dlouhodobě zneužívaného dítěte. A to víceméně dobrovolně zneužívaného, protože ten, kdo ji zneužíval, ji dokázal poskytnout to, co jí nedokázali dát její rodiče. Nebyl to násilník, byl to něžný muž. Ale to nic nemění na tom, že Margaux jejich nepřirozený stav negativně poznamenal. Ovšem je úžasné, že dokázala o svojí zkušenosti napsat knihu. Možná to pro ni bylo "shození balvanu".

Četla jsi Lolitu? Tak nějak si představuji pedofila zmítaného sexuální touhou, který se nedokáže ovládat a jde doslova přes mrtvoly.

... Vždyť ty podle sebe snad ani pedofil nejsi. No, kdybys nebyl, tak to nepíšeš. Chtěl bys být stoprocentní asexuál. A já si myslím, že to chceš proto, že máš ze svojí pedofilie strach. Že se bojíš, že bys tomu mohl jednou podlehnout.

Obávám se, že si pořád nerozumíme. Nesnaž se mi prosím vsugerovat, co chci a co si myslím.

Jsem pedofil, uvědomuji si to a snad jsem to jasně napsal. Chtěl bych být stoprocentní asexuál? Vlasně nevím. Ve smyslu, že bych nepociťoval vůbec žádnou sexuální touhu, nemusel ani masturbovat, by to bylo možná nejlepší. Taková asexualita ale snad současně s pedofilií ani existovat nemůže. Nicméně, vážně si myslím, že částečně asexuální, hyposexuální, jsem. Ujistit by mě v tom mohl nejspíš jen sexuolog, je mi jasné, že po vás na tuhle otázku nemůžu chtít odpověď.
Ze svojí pedofilie strach nemám, nebojím se, že podlehnu něčemu, co ztěží pociťuju (sexuální touha). Nemůžu samozřejmě vědět, jak to bude v budoucnu. Bojím se ale toho, že se to o mně dozví někdo, kdo by neměl, rozkřikne se to, lidi mě odsoudí, nedovolí mi jakýkoliv kontakt s dětmi a budu přežívat osamělý na okraji společnosti. Z toho mám strach, takovou situaci bych těžko zvládal.

Já si, Tony, taky myslím jako někteří tady, že bys měl kontaktovat psychologa nebo sexuologa. Přestože tvrdíš, že svoji pedofilii máš pod kontrolou. Časem můžeš pěkně vyhládnout a pak bude dobré mít někoho ke komu se můžeš obrátit o pomoc než začneš oslovovat desetiletá děvčátka a zvát je do cukrárny. A ten někdo by měl být odborník.

Jak už jsem psal, výhledově se nebráním návštěvě odborníka. Určitě by mi ale chvíli zabralo se k tomu odhodlat a musel bych skrývat, že někam chodím. To by byla další psychická zátěž, kterou by musely vyvážit pozitivní přínosy. Jak ale poznat, který odborník je skutečně odborník a má smysl k němu začít chodit? Ve svém okolí nevím o nikom, kdy by mi mohl nějakého doporučit, a zkoušet jednoho po druhém se mi vážně nechce.