Částečně asexuální pedofil

[Aline-diskusni-forum-Daryen]

Podle mne se tu docela zanedbává síla jednoho faktoru, a tou je veřejné vnímání pedofilie.
Pokud člověk s pedofilními sklony je neustále masírován a přesvědčován o své obludnosti, a to začne od ubohých epizod amerických kriminálních seriálů přes různá vyjádření v tištěných médiích, až po halasné hrdinné tlachy ve společnosti, třeba u piva...musí se to zákonitě nějakým háčkem, v psychice a vnímání sebe sama, uchytit.

Koneckonců to asi všichni známe na vlastní kůži, i když ne v tak vyhrocené formě. Kdo z nás už někdy nemá plné zuby toho, jak "nás" většina vnímá a zobrazuje? Jak si "ti normální" představují lidi, kteří sexuálně nežijí? Jak nás interpretují? Plaší chudáčci, kteří jen nemají odvahu odevzdat se lásce, neatraktivní, s nízkým sebevědomím, oběti traumatu z dětství, oběti čehokoli jiného, zbabělci, co tají nějakou úchylku, frigidní ženské a impotentní chlapi, kteří jen parazitují na druhých, lidi, kteří závidí šťastně spárovaným a rozbíjejí jejich vztahy (zajímalo by mě, kdy kategorie "rodinný přítel" přešla do kategorie "ten, co se v CSI vždycky ukáže jako vrah, protože těm druhým záviděl jejich štěstí"). Nejpozitivnější vzory, se kterými se můžeme identifikovat, jsou atraktivní sociopati a schizoidi typu Sherlock, Dexter a Sheldon, pozitivní ženský vzor neexistuje veškerý žádný.

Jak Narcisse správně podotýká, pak člověk opravdu mnohdy potřebuje odbornou pomoc, aby se vyrovnal právě s tímhle. Taky jsem vyhledala psychologa hlavně proto, že jsem ze sebe tenhle tlak potřebovala setřást a sama jsem to nezvládla. Pár let jsem se snažila se svojí odlišností vyrovnat tím, že jsem "prostě zrůda", ale tak se nedá žít, vážně se pak často ocitáte v pokušení tu svoji zrůdnost nějak dokázat, všem i sobě na vztek. Tahle fáze může být opravdu nebezpečná.

---

Co mě hodně potěšilo, že se tu Tony nedočkal odsuzování, ale že se tu lidé snaží pomoci, snaží se druhého pochopit. A překvapilo mě, že jsou tu lidé docela slušně informovaní o pedofilii. Čím to je, nevím, jestli kvůli absenci sexuálního pudu lidé nevnímají toto téma tak emotivně, jestli jsou tu lidé více informovaní (ono najít informace o asexualitě není úplně nejlehčí) nebo jestli hraje roli ještě něco jiného...

Za sebe můžu říct, že ta informovanost o různých neobvyklých formách sexuality vychází z toho, že když mi dlouho nešlo napasovat se do jakékoli "normální" sexuality, začala jsem prostě pátrat a možná až přehnaně zkoumat každé své hnutí mysli, které by se dalo nějak sexuálně vyložit Takže jsem uvažovala o efebofilii (mladí kluci a holky jsou přece jen obvykle esteticky poutavější než starší), transsexualitě (třeba bych chtěla sex, kdybych byla fyzicky muž), nějaké formě bondage (kdyby partner byl svázaný, tak by to přece bylo fajn, protože by na mě nemohl sahat ), nějaké formě pohlavní zmatenosti (mám přece ráda gaye, protože o mě nestojí). Ale nakonec to stejně skončilo u toho, že o sex a monogamní vztah prostě zájem nemám a tečka. I kdyby partner dělal já nevím co, vypadal já nevím jak. Prostě nechci, nemám zájem.

Paradoxní důsledek je, že jsem vcelku systematicky prozkoumala snad úplně všechno, co ve světě sexu existuje, parafilie mi přijdou úplně normální a běžně šokuju a znechucuju normální populaci věcmi, o kterých vím první poslední a oni o nich v životě neslyšeli.
Řekla bych, že hodně lidí tady na tom bude podobně a jejich snaha někam se zařadit má podobný informační efekt...

EDIT: Když o tom tak přemýšlím, ten zájem o parafilie a pobavení z toho, jak moje znalosti dokážou lidi šokovat, je asi taková nevinnější forma toho "já vám ukážu"