Částečně asexuální pedofil

[To-diskusni-forum-ny]

Lidi si obvykle spojují pedofilii jen s tou nejextrémnější formou, spojenou se sexuální agresí...

To je právě rozšířený předsudek podporovaný médii, který vede k začarovanému kruhu, kdy se pedofil, který nikdy nezneužil, bojí komukoliv svěřit.

...já se domnívám, že hlavní otázkou je, jestli jsi skutečně asexuál nebo pedofil, který se, vzhledem ke společenské nepřijatelnosti pedofilie, rozhodl pro celibát.
Pokud Tě děti sexuálně přitahují a dokážeš si, třeba v masturbačních fantaziích, představit, že to s nimi děláš, pak jsi pedofil a s dětmi prostě pracovat nesmíš.

Pedofil jsem určitě, v tom už mám docela jasno, možná to ale není tak vyhraněné a jsem zároveň hyposexuální, mám nižší libido, nebo tak něco. Což by byla určitě výhoda.

I jako vedoucí pouhého zájmového kroužku bys totiž mohl navázat "duševně" důvěrný vztah. Z hlediska dítěte by to byl vztah "dítě - dospělý", ve kterém bys byl považován za autoritu, jejímuž přání není možné vzdorovat.
Z Tvého hlediska se by naopak vztah jevil jako partnerství ronvocenných (i proto, že Ty sám sebe stále vidíš jako nedospělého), kdy si ani neuvědomíš, že dítě udělá, co mu řekneš ne proto, že chce, ale proto, že jsi to mu přikázal.

V duševně důvěrném vztahu s dítětem bych nehledal hned něco špatného, takový vztah může mít i nepedofil. Proč bych měl takový vztah chtít zneužít k tomu, abych dítě ovládal, manipuloval? Vážně nechci překročit hranici čehokoliv nepřípustného.

Je dobře, že jsi se až doposud dokázal ovládat (ostatně, jinak bys těď nepsal z domova či VŠ koleje, ale z psychiatrické léčebny), ale otázkou je, zda dokážeš garantovat, že bys to za všech okolností zvládl i v budoucnu.
Při neustálém pokoušení, při pravidelném styku s dětmi, poznal bys jejich čisté dušičky, jejich trápení s rodiči, kteří jim nerozumí, s vrstevníky, kteří se s nimi nekamarádí, protože nemají značkový mobil, když by třeba některé z nich bylo smutné a přišlo si pro pohlazení.. já vás mám moc ráda, pane učiteli.. Skutěčně bys dokázal garantovat, že v Tobě ten nahromaděný tlak nikdy neexploduje?

Garantovat samozřejmě nic nemůžu. Nemůžu tvrdit: "Jsem si jistý, že nikdy nikomu neublížím." To nemůže nikdo. Můžu ale udělat všechno pro to, aby se to nestalo, a pokud bych cítil, že se mi to začíná vymykat z rukou, odborná pomoc by byla určitě na místě.

Nebo bys mohl mohl být asexuál se "syndromem Petera Pana". Dospělost jedince není den jeho osmnáctých narozenin, dospělost je víceméně vázána na sexualitu - v tomto smyslu asexuál nemůže nikdy dospět.
Ve společnosti dětí není problém vyhnout se rozhovorům o sexu, který je pro lidi kolem dvaceti let hlavním tématem (spolu s historkami o tom, co se stalo pod vlivem alkoholu či omamných látek).
Je složité, být ve společnosti např. spolužáků, kteří probírají sex. Dříve či později se Tě někdo pokusí vtáhnout do rozhovoru a pak nezbývá, než přiznat pravdu (a do konce studia být sociálně vyloučen) nebo lhát. Ani jedno není příjemné.
Ve společnosti dětí bys byl díky větším znalostem a zkušenostem vůdcem skupiny určujícím téma hovoru a nehrozilo by, že se Ti vysmějí.

S tou dospělostí a nedospělostí jsem to myslel trochu s nadsázkou, spíš jako nechuť sklouznout do nudné šedi každodenního života... Ale máš pravdu, že s dětmi se cítím dobře částečně i proto, protože s nimi nemusím řešit otázky vztahů a sexu, u kterých se v případě vrstevníků zmůžu maximálně na vyhýbavé odpovědi.

Jsi-li pedofil, prosím vyhledej urychleně odbornou pomoc na psychiatrii, dokud máš situaci ještě pod kontrolou a neublížil jsi žádnému dítěti.

Sexuolog nebo psycholog by mi možná pomohl si věci víc ujasnit, jeho návštěva by byla ale problematická i z toho důvodu, aby se o ní nedozvěděli například rodiče. Musel bych asi skrývat, že někam chodím... Na druhou stranu, jako časovaná bomba si nepřipadám, takže bych to neviděl tak akutně.

A v kumštu bylo takových lidí víc, například o Astrid Lindgren se tvrdilo že je na malé holčičky.

Zajímavé, o ní to slyším poprvé.

Ale i tak musíš být opatrný, někdy to má takový vedoucí kroužku ( jak píšeš ) mnohem horší než třeba učitel. Ten má dětí víc a musí projevovat určitou přísnost, jinak se mu celá třída ,,rozjede".
V kroužku bývá dětí méně a měl by jsi jim být blíž. A podobné , nebo ještě horší je to na táborech.
Holky už tak od deseti let dokáží ledacos ,,vycítit" nebo v kolektivu ,,vydedukovat" a pokud by jsi nějaké věnoval větší pozornost, určitě by se jejich vnímavost přešla do nějaké formy provokace, což by byla dost těžká zkouška tvého odhodlání. Nebo , jak se zmiňuješ, trpělivosti.

Opatrný určitě budu, povahově jsem také dost zdrženlivý na to, abych neudělal něco, čeho bych potom litoval.

Teď při psaní jsem si vzpomněl na to, jak mi vyprávěl jeden vychovatel z dětského domova, že ve svých začátcích při noční službě vešel na pokoj kde starší pubertální romové šikanovali malé bílé děti a samozřejmě u toho bylo i piva a cigarety...
Vlítnul tam, jenže na ten okamžik byly připravený dvě cikánské holky, zcela si stáhly tepláky a se slovy ,,Dobry večer pane vychovatel, že by jste si rád zapíchal, že vy jste pedofil, né?" vyrazily s lascivními gesty proti němu.
Tvrdil mi, že v životě se tak nebál rána, jestli ho třeba neobviní.
Dnes už sice ty různé finty zná, ale když je na baráku sám (protože na lepší dozor nejsou prachy) stejně nemůže často nic moc dělat , a věř mi že to, jaké v takových ústavech ( to byl internátní dětský domov / tzn. o dost větší humus, protože si je občas brali domů ,,rodiče"/ ) romské děti leckdy dělají věci, že by to snad vyléčilo i nejdrsnějšího belgickýho pedofila.

V dětských domovech to asi bude hodně "drsné", na takovou práci bych nejspíš neměl.

Tak ti držím palce, a snad ti nevadí že tu jen nepíšu jak je supr že to zvládáš, holt mám díky své práci i poznatky o různých důsledcích.
Asi je to i jiné, když beru věci které jiného uvádějí do radostného vytržení a vzrušení, pouze jako ductus.

Rozhodně nevadí. Všechno jsou to věcné připomínky, něco jiného by bylo slepé odsuzování. Díky.