11. 02. 2013, 00:55:22
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 11. 02. 2013, 01:30:56 uživatelem Mülh-diskusni-forum-ouse.)
(10. 02. 2013, 22:00:14)AlineDaryen Napsal(a): Sakra, takhle mladý a už to má v hlavě takhle srovnané.Díky za tvoje hodnocení, to víš, napřemýšlel jsem se o tom už dost a dost.
Ten vztah z dětství ti možná připadá tak formativní, protože byl oproštěný od dospělé reality... Čistě námět k zamyšlení, nemusí to být pravda. A v tvém případě nemyslím, že by bylo k užitku "zkoušet si" vztah jen proto, abys tu zkušenost měl. Nechala bych si to pro někoho, kdo třeba ještě přijde. Aspoň já nejlepší lidi, kteří mi nejvíc změnili a obohatili život, vždycky potkávám náhodně, tak nějak v pravý čas, kdy to nejvíc potřebuju.
Ten vztah z dětství by byl ještě v pořádku - vrstevníci spíš záviděli, vždyť kdo má v devíti letech skvělou holku po celé dva roky?
Problém začal v okamžiku, kdy jsem prohrál podruhé, po tanečních. Odmítnutí, zdrcení. Nikoho jsem nevinil, jen svoji neschopnost zaujmout.
Tehdy začal ten rozkol. Moje vidina vztahu se zakládala na něčem citovém. Kdepak všudypřítomná erotika, hlavní je přece cítit tu zvláštní přítomnost zcela vyjímečné osoby. Někdo, s kým si rozumíš beze slov. Zkrátka atefakt toho, co jsem si vybavoval ze svého dětského vztahu. A její tehdejší kluk byl tuším snad osmadvacetiletý chlap. Příšerná představa, kráska a zvíře. Nechal ji po několika týdnech (což jsem dokonce předpověděl). Ani potom jsem nedostal šanci, přednost dostal někdo další.
Potom to doma bylo pořád "už abys měl holku". A já že "jasně, to přijde". Vyzýval jsem okolí k trpělivosti a sám se nezmohl na víc než pár čistě účelových pokusů, abych si splnil bobříka sexu. Mohl jsem být úspěšný, ale nedostatek motivace i zkušeností mi v tom vytrvale bránily, a tak jsem během dvou následujících let všechnu aktivní snahu zcela vzdal.
V 17 letech se moje rodiče začali zajímat, proč nejevím známky běžné sexuální aktivity = očekávali mé první zkušenosti, takové to střídání holek týden co týden... Dokonce mi koupili pornočasopis! Strčil jsem ho do šuplíku a předstíral, že mě zajímá, a že jsem vděčný. Byl jsem znechucený, jak se mě rodiče pokusili sexualizovat. Naštěstí brzy pochopili, že jsem vůči tomu imunní. A tak jsem si od 19 let vytvořil spokojený život plný naprosto skvělých kreativních činností.
(11. 02. 2013, 00:30:44)Janetta Napsal(a): Ideální by byla kombinace s ženou - jak píšeš "trvalý a pevný", ale přátelský vztah - vyjasnit si to mezi sebou hned na začátku - zkrátka parťačku pro společné sdílení koníčků a zájmů. Já jsem po rozvodu zjistila, že najednou se můžu věnovat aktivitám, o které můj bývalý partner nejevil zájem, a je to fajn, a kdybych k sobě měla parťáka, tak by to bylo ještě víc fajn, ale hlavně proto, aby člověk mohl sdílet společně dojmy a zážitky. Jen ... těžko se shání takový "volnočasový přítel", který by od společně tráveného času neočekával něco víc a jak to vysvětlit?! - chápu - vždyť v životě je tolik jiných krásných a plnohodnotných požitků než sex, tak proč se podřizovat davu ... zkrátka buď nastane čas, že Tě Tvoje koníčky přestanou zcela naplňovat a nebo budeš zkrátka singl, no co... budeš hýčkat sám sebe! Ale každopádně ... dej tomu čas!
Jsem hodně vybíravá osoba - perfekcionista. Mám řád, následuju ideál. Neberu, co je k mání. Ale když přijde ideál, dám pro něj všecko. Potíž nastala tím, že mi jeden ideál spadl do klína, a já ho ztratil. Míval jsem strach, abych nezůstal fixovaný na ztracenou lásku. To jsem věděl, že by nemělo nastat. Jednak bych se trápil a druhak by se ze mě mohl stát všehoschopný zoufalec. Úspěšně jsem se z toho vyhrabal, vzal to čas. Jenže žádný další ideál na obzoru. Většina holek pro mě prostě není příliš zajímavá. A doposud žádná natolik, že by mě zvedla ze židle své pracovny. Čas strávený nad projekty pro mě má větší hodnotu. Musela by do mě na ulici vrazit 100% kompatibilní holka se společnými koníčky a hlavně se skutečným zájmem o mě. Hledat ji? Ale vždyť ještě potřebuju dodělat tohle, a tohle.... kdo to tak má, ví, o čem mluvím.
Jistotu mám hlavně v tom, že moje koníčky jsou neprůstřelný a naprosto mě pohlcujou. Velkolepá hudba (kdepak nějaký Two Steps from Hell, to je kanonenfutr, já vyrostl na virtuosní filmové hudbě: Williamsovi, Hornerovi, Goldsmithovi...) , Realistický airsoft, letectví, historický i moderní vojenství, sci-fi, design, v tom všem nacházim úrodnou půdu pro svůj perfekcionismus. Často si asociuju tu nejlepší hudbu s designem nebo adrenalinovým vyžitím při airsoftu. To jsou modly mýho života.
Asexualita znamená absolutní svobodu, megaprostor. Ale je správné zapomenout na pochybnosti?