+- Asexual.cz (https://www.asexual.cz/forum)
+-- Fórum: Úvod (https://www.asexual.cz/forum/forum-3.html)
+--- Fórum: Uvítací koutek (https://www.asexual.cz/forum/forum-5.html)
+--- Téma: Příběh o mém zapomenutí na sexualitu... (/thread-2223.html)
Stran:
1
2
Příběh o mém zapomenutí na sexualitu... - Mülh-diskusni-forum-ouse - 10. 02. 2013
Zdravím všechny!
Jsem rád, že jsem nalezl web, který mě tak trochu ujišťuje, že nejsem úplnej mimoň
Dovolil bych si představit svoji vlastní cestu k relativně spokojené asexualitě.
Je mi 21 let, jsem studentem VŠ v oboru historie. Kromě toho se laicky věnuji všem možným oborům od techniky, designu, letectví, kosmonautiky astronomie, zbraní, válečnictví, sci-fi, vážné hudby a... spousty, spousty dalšího. A nějak mi v tom přestalo zbývat místo na sexuální vztah.
Léta jsem si kladl otázky ohledně své sexuality. Začalo to blbou zkušeností se vztahem. Byl to snad jediný skutečný vztah s holkou, který jsem kdy měl, a to na základní škole. Bylo mi teprve 9, ale ten vztah byl až neobyčejně intenzivní, naprosto ve všem jsme si rozuměli. Po dvou letech ale musela změnit školu. Vztah (ačkoli to byla prostá dětská láska) byl dost nečekaně a razantně přerušen. Byl jsem velmi zklamaný. Ale mělo to být ještě horší.
V 17 letech jsme se znovu setkali jako partneři na tanečních. Tehdy už jsem nechtěl nic promarnit, a tak jsem se pokusil na ni zapůsobit. Bohužel se mi to příliš nepovedlo, a navíc už měla jinýho kluka, který v mých očích působil jako despota, který si ji nezaslouží. Vyrovnával jsem se s tím nejprve dost špatně. Výsledkem byla rok trvající osobní krize. Krize sebedůvěry a místa ve společnosti. Snad jsem měl tu smůlu, že jsem příliš brzy potkal naprosto dokonalou partnerku, a lásku k žádné další osobě jsem nedokázal představit. Zkoušel jsem sice jaksi navázat jiné vztahy, ale neúspěšně. Čím dál více jsem cítil, že se spíš nechávám vláčet očekáváním svého okolí, než vlastní potřebou.
A vedle toho všeho jsem si vybudoval nepřeberné množství koníčků, které mě začaly zcela naplňovat. Moje pozornost se během čtyř let úplně přesunula. Nechal jsem zemřít otázku své sexuality. Nabyl jsem plného přesvědčení, že sexualita je spíše zátěž pro můj spokojený tvořivý život. Postupně jsem odevzdal veškerý čas koníčkům a škole, a tak jsem nalezl vnitřní vyrovnanost. Začal jsem preferovat hodnoty, jako jsou vědomosti, zodpovědnost, vnitřní jednota, soběstačnost, nenáročnost, osobní výkonnost. Takřka jsem se odprostil od starých dilemat, zadusil staré otázky a prohlásil sexualitu za irelevantní. Z čekání na vztah se stala pohodlná ignorace. Představa pohlavního styku mi začala připadat vzdálená (ne však nemožná nebo nechutná - zkrátka nechávám dveře otevřené, ale téměř nemám potřebu vstoupit). Navenek se to snažím o sobě nedávat vědět. Někdy, mezi přáteli, musím předstírat zájem, když přijdou na řadu sexuální témata. Na druhou stranu ale před okolím nepopírám, že nemám přítelkyni, ba dokonce vykládám o výhodách single života, jen nechci navenek připouštět, aby bylo pochybováno o mé sexuální orientaci - převážně ze společensko-prestižních důvodů. Navenek se prezentuji jako single heterosexuál, uvnitř jsem však takřka úplný asexuál. Vyjímkou je pár holek ve formátu .jpeg z internetu, kterými jsem si snad chtěl dokazovat, že jsem správně nastavený. Ale když to vezmu kolem a kolem, tak se mi líbí spíš esteticky, než že bych na ně "měl chuť". Už léta si vystačím sám se sebou
Stručně řečeno, když zcela racionálně porovnám sebe a svého bratra, který - ač mladší - má již několikátý plnohodnotný vztah a mnoho bokovek navíc, tak se utvrzuji v názoru, že jsem to já, kdo je bez závazků, já, kdo se mohu čemukoli naprosto svobodně věnovat, rozvíjet svoje schopnosti, rozhodovat se pouze za sebe a nechat se ovlivnit jen tím, co si připustím do svého okruhu zájmu.
Má to jen jednu vadu na kráse: chybí mi ta zkušenost s plnohodnotným vztahem. Snad je to přirozená zvědavost s nádechem obavy o sebe sama. Jsem sice přesvědčený o výhodách svého způsobu života, ale jsem si také vědom jeho nevýhod? Věřím, že moje asexualita má přirozený základ, ale také věřím, že přijde den, kdy budu ochotný obětovat něco ze svého pohodlí pro pohodlí někoho jiného. Kdoví, třeba jsem jen nenalezl tu pravou... (těžko se hledá, když "ta pravá" už je minulostí).
Na závěr jsem tedy nalezl vnitřní ospravedlnění své (ne)sexuality. A navíc jsem našel tenhle zajímavej web, tak to snad konečně proberu s někým jiným, než sám se sebou
Díky za názory.
RE: Příběh o mém zapomenutí na sexualitu... - lil-diskusni-forum-ina - 10. 02. 2013
Jeden z mála příspěvků, který jsem přečetla celý
..měl bys vyzkoušet, abys nelitoval, že jsi nezkusil
RE: Příběh o mém zapomenutí na sexualitu... - Mülh-diskusni-forum-ouse - 10. 02. 2013
(10. 02. 2013, 19:52:21)lilina Napsal(a): Jeden z mála příspěvků, který jsem přečetla celý
..měl bys vyzkoušet, abys nelitoval, že jsi nezkusil
Díky za tu námahu
Leda snad nezávazně, ale to mi nesedí - preferuju spíš zodpovědnost a trvalost. A trvalej vztah by mi zase rozvrátil moji pohodu... musela by mi nějaká úplně dokonalá slečna vrazit do života s razancí rozjetý lokomotivy a já bych si musel bejt jistej, že mi za to stojí, abych se dokázal odtrhnout od svýho nyní takřka bezproblémovýho života...
RE: Příběh o mém zapomenutí na sexualitu... - Jojo-diskusni-forum--chan - 10. 02. 2013
Ahoj, vítej mezi námi
Přečetla jsem si celý tvůj příspěvek. A prožila jsem něco podobného. Ten pravý má jinou Má chyba na základní škole. Je dobře, že jsi se upnul na koníčky, myslím si, že lze život prožít i jinak, než ostatní. Ti normální Nechci tu nic rozepisovat, tak se v nudě podívej i na můj příspěvek, přiznávám, není tam vše, jen to nejdůležitější Jojo-chan
RE: Příběh o mém zapomenutí na sexualitu... - Aline-diskusni-forum-Daryen - 10. 02. 2013
Sakra, takhle mladý a už to má v hlavě takhle srovnané.
Ten vztah z dětství ti možná připadá tak formativní, protože byl oproštěný od dospělé reality... Čistě námět k zamyšlení, nemusí to být pravda. A v tvém případě nemyslím, že by bylo k užitku "zkoušet si" vztah jen proto, abys tu zkušenost měl. Nechala bych si to pro někoho, kdo třeba ještě přijde. Aspoň já nejlepší lidi, kteří mi nejvíc změnili a obohatili život, vždycky potkávám náhodně, tak nějak v pravý čas, kdy to nejvíc potřebuju.
RE: Příběh o mém zapomenutí na sexualitu... - Jan-diskusni-forum-etta - 11. 02. 2013
Ideální by byla kombinace s ženou - jak píšeš "trvalý a pevný", ale přátelský vztah - vyjasnit si to mezi sebou hned na začátku - zkrátka parťačku pro společné sdílení koníčků a zájmů. Já jsem po rozvodu zjistila, že najednou se můžu věnovat aktivitám, o které můj bývalý partner nejevil zájem, a je to fajn, a kdybych k sobě měla parťáka, tak by to bylo ještě víc fajn, ale hlavně proto, aby člověk mohl sdílet společně dojmy a zážitky. Jen ... těžko se shání takový "volnočasový přítel", který by od společně tráveného času neočekával něco víc a jak to vysvětlit?! - chápu - vždyť v životě je tolik jiných krásných a plnohodnotných požitků než sex, tak proč se podřizovat davu ... zkrátka buď nastane čas, že Tě Tvoje koníčky přestanou zcela naplňovat a nebo budeš zkrátka singl, no co... budeš hýčkat sám sebe! Ale každopádně ... dej tomu čas!
RE: Příběh o mém zapomenutí na sexualitu... - Mülh-diskusni-forum-ouse - 11. 02. 2013
(10. 02. 2013, 22:00:14)AlineDaryen Napsal(a): Sakra, takhle mladý a už to má v hlavě takhle srovnané.Díky za tvoje hodnocení, to víš, napřemýšlel jsem se o tom už dost a dost.
Ten vztah z dětství ti možná připadá tak formativní, protože byl oproštěný od dospělé reality... Čistě námět k zamyšlení, nemusí to být pravda. A v tvém případě nemyslím, že by bylo k užitku "zkoušet si" vztah jen proto, abys tu zkušenost měl. Nechala bych si to pro někoho, kdo třeba ještě přijde. Aspoň já nejlepší lidi, kteří mi nejvíc změnili a obohatili život, vždycky potkávám náhodně, tak nějak v pravý čas, kdy to nejvíc potřebuju.
Ten vztah z dětství by byl ještě v pořádku - vrstevníci spíš záviděli, vždyť kdo má v devíti letech skvělou holku po celé dva roky?
Problém začal v okamžiku, kdy jsem prohrál podruhé, po tanečních. Odmítnutí, zdrcení. Nikoho jsem nevinil, jen svoji neschopnost zaujmout.
Tehdy začal ten rozkol. Moje vidina vztahu se zakládala na něčem citovém. Kdepak všudypřítomná erotika, hlavní je přece cítit tu zvláštní přítomnost zcela vyjímečné osoby. Někdo, s kým si rozumíš beze slov. Zkrátka atefakt toho, co jsem si vybavoval ze svého dětského vztahu. A její tehdejší kluk byl tuším snad osmadvacetiletý chlap. Příšerná představa, kráska a zvíře. Nechal ji po několika týdnech (což jsem dokonce předpověděl). Ani potom jsem nedostal šanci, přednost dostal někdo další.
Potom to doma bylo pořád "už abys měl holku". A já že "jasně, to přijde". Vyzýval jsem okolí k trpělivosti a sám se nezmohl na víc než pár čistě účelových pokusů, abych si splnil bobříka sexu. Mohl jsem být úspěšný, ale nedostatek motivace i zkušeností mi v tom vytrvale bránily, a tak jsem během dvou následujících let všechnu aktivní snahu zcela vzdal.
V 17 letech se moje rodiče začali zajímat, proč nejevím známky běžné sexuální aktivity = očekávali mé první zkušenosti, takové to střídání holek týden co týden... Dokonce mi koupili pornočasopis! Strčil jsem ho do šuplíku a předstíral, že mě zajímá, a že jsem vděčný. Byl jsem znechucený, jak se mě rodiče pokusili sexualizovat. Naštěstí brzy pochopili, že jsem vůči tomu imunní. A tak jsem si od 19 let vytvořil spokojený život plný naprosto skvělých kreativních činností.
(11. 02. 2013, 00:30:44)Janetta Napsal(a): Ideální by byla kombinace s ženou - jak píšeš "trvalý a pevný", ale přátelský vztah - vyjasnit si to mezi sebou hned na začátku - zkrátka parťačku pro společné sdílení koníčků a zájmů. Já jsem po rozvodu zjistila, že najednou se můžu věnovat aktivitám, o které můj bývalý partner nejevil zájem, a je to fajn, a kdybych k sobě měla parťáka, tak by to bylo ještě víc fajn, ale hlavně proto, aby člověk mohl sdílet společně dojmy a zážitky. Jen ... těžko se shání takový "volnočasový přítel", který by od společně tráveného času neočekával něco víc a jak to vysvětlit?! - chápu - vždyť v životě je tolik jiných krásných a plnohodnotných požitků než sex, tak proč se podřizovat davu ... zkrátka buď nastane čas, že Tě Tvoje koníčky přestanou zcela naplňovat a nebo budeš zkrátka singl, no co... budeš hýčkat sám sebe! Ale každopádně ... dej tomu čas!
Jsem hodně vybíravá osoba - perfekcionista. Mám řád, následuju ideál. Neberu, co je k mání. Ale když přijde ideál, dám pro něj všecko. Potíž nastala tím, že mi jeden ideál spadl do klína, a já ho ztratil. Míval jsem strach, abych nezůstal fixovaný na ztracenou lásku. To jsem věděl, že by nemělo nastat. Jednak bych se trápil a druhak by se ze mě mohl stát všehoschopný zoufalec. Úspěšně jsem se z toho vyhrabal, vzal to čas. Jenže žádný další ideál na obzoru. Většina holek pro mě prostě není příliš zajímavá. A doposud žádná natolik, že by mě zvedla ze židle své pracovny. Čas strávený nad projekty pro mě má větší hodnotu. Musela by do mě na ulici vrazit 100% kompatibilní holka se společnými koníčky a hlavně se skutečným zájmem o mě. Hledat ji? Ale vždyť ještě potřebuju dodělat tohle, a tohle.... kdo to tak má, ví, o čem mluvím.
Jistotu mám hlavně v tom, že moje koníčky jsou neprůstřelný a naprosto mě pohlcujou. Velkolepá hudba (kdepak nějaký Two Steps from Hell, to je kanonenfutr, já vyrostl na virtuosní filmové hudbě: Williamsovi, Hornerovi, Goldsmithovi...) , Realistický airsoft, letectví, historický i moderní vojenství, sci-fi, design, v tom všem nacházim úrodnou půdu pro svůj perfekcionismus. Často si asociuju tu nejlepší hudbu s designem nebo adrenalinovým vyžitím při airsoftu. To jsou modly mýho života.
RE: Příběh o mém zapomenutí na sexualitu... - Aline-diskusni-forum-Daryen - 11. 02. 2013
Teda tví rodiče jsou drsňáci! Moji téměř klečeli na kolenou a prosili, abych šla aspoň na diskotéku, ale když jsem povolila a vrátila se neskutečně otrávená, vzdali to a nechali mě, ať si v klidu čtu a píšu Aspoň je vidět, že jim na tobě záleží, i když to nevzali za správný konec.Perfekcionismus pro vztahy není zrovna dobrá výbava, protože lidi moc dokonalí nejsou a ani nemají být...
RE: Příběh o mém zapomenutí na sexualitu... - Mülh-diskusni-forum-ouse - 11. 02. 2013
(11. 02. 2013, 08:52:23)AlineDaryen Napsal(a):
Perfekcionismus pro vztahy není zrovna dobrá výbava, protože lidi moc dokonalí nejsou a ani nemají být...
Mí rodiče jsou zlatí, jenže máma dodnes čas od času poznamená, že prej by se chtěla dočkat vnoučat, a takový...
K tomu perfekcionismu - To je tady spíš ta vzpomínka z minulosti. Větší překážku vidím spíš ve svém nezájmu. Až potkám holku, která mě bude stát za ten čas, určitě jí v duchu leccos odpustím.
RE: Příběh o mém zapomenutí na sexualitu... - MadRat - 11. 02. 2013
Vítej!
To jak tvoji rodiče vyloženě chtěli, aby ses začal zajímat o holky, dali ti sami od sebe pornočasopis a tak, to je mazec!
Kdyby ses doopravdy tahal každý týden s jinou holkou a kupoval si porno, tak by určitě vyšilovali, proč střídáš holky jak ponožky a kupuješ pornočasáky.
Ať uděláš cokoliv, vždycky to bude špatně.