26. 12. 2012, 09:48:00
(25. 12. 2012, 20:19:41)mušelín Napsal(a): Myslím, že většina lidí prostě má děti rádo, že jim připadají roztomilé, že jsou přítulné a nevědomé. Dělá jim dobře, že je mohou usměrňovat - tvarovat, poučovat je a tzv. někomu předávat své zkušenosti a že jsou alespoň pár let pro někoho nejchytřejší a nejhodnější na světě.
A když je příležitost, tak se pochlubit neváhají, protože to jaksi ukazuje k tomu, jak se jejich dětem daří, jak jsou samostatné, dokáží si "zařídit život" atd. Rozhodně by to stálo za nějakou sociologickou sondu.
Velkou roli hraje i pocit rodové kontinuity, narození další generace je svým způsobem taková malá nesmrtelnost
Taky mám rodiče, pro které je spokojená rodina s dětmi naprostý vrchol štěstí a hlavní smysl života, a dalo mi hodně práce, abych se nejprve sama tohohle dogmatu zbavila a přestala si dělat výčitky a pak ještě přesvědčila rodiče, že moje štěstí je jinde a nemusí být kvůli tomu menší. Bohužel ne všichni rodiče tohle dokážou pochopit nebo se s tím vyrovnat. Ale taky člověk nesmí čekat, že to půjde ze dne na den. Nemůžeš přijít za rodiči s tím, že nechceš děti a přeješ si žít sám nebo v nějakém netradičním vztahu, a čekat, že hned s otevřenou náručí zajásají. Lidi potřebujou čas, aby se s tím vyrovnali. Mojí mámě to trvalo čtyři roky, než to tak nějak vzala a přestala se tím trápit, a to ji považuju za hodně otevřeného, tolerantního člověka s širokým rozhledem.
Ovšem je fakt, že nevím, jak by se s tím rodina srovnala, kdyby neměli vnoučata od ségry...