14. 06. 2012, 22:40:20
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 14. 06. 2012, 23:55:54 uživatelem Do-diskusni-forum-bra.)
hic iacet:- tedy milovat nekoho na zaklade rozumu a tim spis aby ho nekdo na zaklade rozumu (fyzicky) pritahoval. Pokud bychom meli prijmout tento nazor, asi bychom museli rict, ze hodne zdejsich asexualu by nemelo byt asexualy z toho duvodu, ze na zaklade rozumu by prece meli zit se sexualem (kdyz je prece tak hodny, chytry, empaticky atd. ... tak to prece musi jit citove i fyzicky, jinak jsme blbci, ne?).
----
Ty myslíš, že by byl rozumný společný život asexuála se sexuálem? Příklad: Asexuál a sexuál se do sebe zamilují. Ze strany asexuála je to pochopitelně pouze platonické. Pokud je to sobec tak si užije té počáteční zamilovanosti bez sexu a potom sex různými výmluvani odkládá a nakonec se sexuálnímu partnerovi přizná nebo po anglicku zmizí. Pokud to je r o z u m n ý člověk, tak přestože sexuála miluje a chtěl by s ním být, tak mu hned na začátku řekne, že je asexuál a že jejich vztah nemá budoucnost co se týká sexu. A pak mohou např. pokračovat v platonické lásce nebo v přátelství nebo jít každý po svém. Já bych byla pro platonickou lásku. Můj platonik by si založil rodinu, měl příjemnou ženu a kupu dětí. A já bych byla šťastná z jeho štěstí. A zazvonil zvonec a pohádce je konec.
Ovšem vím, že ten úryvek, který jsem vybrala z tvého rozhorleného příspěvku je ironický. (Nevím, jak mám udělat smajlíka. Mám dost nízkou počítačovou gramotnost.)
Ve svém příkladu jsem uvedla rovnováhu citu s rozumem. Pochopitelně může někdy převážit cit nebo rozum. Ale proto jsme homo sapiens, abychom, i když milujeme, nezpůsobili milovanému nesnáze.
Je jedno dobré cvičení: Když nás přepadne nějaká emoce, např. zlost, touha atd., využít možnost vnitřního dialogu citu a rozumu. Zaprvé vás to hned trochu zklidní a zadruhé rozum a cit najdou spolu řešení.
----
Ty myslíš, že by byl rozumný společný život asexuála se sexuálem? Příklad: Asexuál a sexuál se do sebe zamilují. Ze strany asexuála je to pochopitelně pouze platonické. Pokud je to sobec tak si užije té počáteční zamilovanosti bez sexu a potom sex různými výmluvani odkládá a nakonec se sexuálnímu partnerovi přizná nebo po anglicku zmizí. Pokud to je r o z u m n ý člověk, tak přestože sexuála miluje a chtěl by s ním být, tak mu hned na začátku řekne, že je asexuál a že jejich vztah nemá budoucnost co se týká sexu. A pak mohou např. pokračovat v platonické lásce nebo v přátelství nebo jít každý po svém. Já bych byla pro platonickou lásku. Můj platonik by si založil rodinu, měl příjemnou ženu a kupu dětí. A já bych byla šťastná z jeho štěstí. A zazvonil zvonec a pohádce je konec.
Ovšem vím, že ten úryvek, který jsem vybrala z tvého rozhorleného příspěvku je ironický. (Nevím, jak mám udělat smajlíka. Mám dost nízkou počítačovou gramotnost.)
Ve svém příkladu jsem uvedla rovnováhu citu s rozumem. Pochopitelně může někdy převážit cit nebo rozum. Ale proto jsme homo sapiens, abychom, i když milujeme, nezpůsobili milovanému nesnáze.
Je jedno dobré cvičení: Když nás přepadne nějaká emoce, např. zlost, touha atd., využít možnost vnitřního dialogu citu a rozumu. Zaprvé vás to hned trochu zklidní a zadruhé rozum a cit najdou spolu řešení.
Potkalo mě Štěstí a dlouze se mi zadívalo do očí, usmálo se a já jsem šťastná odložila zrcadlo.