Moc prosím o radu / názor

[Do-diskusni-forum-bra]

Tatínka jsem u porodu neměla, ale stál při mne po celou dobu, psychicky....jinak znám i muže, co byli i u vícero porodů své ženy a problém žádný neměli, nebude to tím, že některý muž je více zralý a některý nikoliv? Muž by přece měl být ženě oporou a ne ještě, aby mu ona dělala psychoterapeuta! Kdybych měla normální porod, manžela bych tam určitě chtěla....

Podle mě to není o zralosti. Někomu to prostě vadí, někomu ne. A není možné předem odhadnout do které skupiny člověk patří, dokud se nestřetne s tvrdou realitou.

Přece jenom žena je ta, která rodí, takže by od přírody na to měla být líp stavěná, a stejně jsou ženy, které mají z porodu trauma a další dítě už kvůli tomu nechtějí.

Moje jediné štěstí je, že po dětech vůbec netoužím.

---

Kdysi nám na střední pouštěli výchovný záznam porodu a mě a většinu kluků málem vezli. My chlapi pro to zkrátka nemáme buňky

"My chlapi"!

No ono je něco jiného vidět porod, bouračky a války na obrazovce než zažít v reálu.
Porod je přirozená věc. Bez něho by nikdo z nás neexistoval, i když si myslím že by to taková škoda nebyla.
Bouračky si často způsobujeme sami a jen ten, kdo byl zraněný tak může srovnávat - tedy např. žena s poškozenou míchou. Zeptejte se jí co je pro ni horší: porod nebo bouračka.
Po válečných filmech je, myslím, dobré o nich přemýšlet. Když se zeptáte lidí, jestli chtějí válku, tak řeknou ne. Když se jich zeptáte, jestli chtějí víc peněz, luxusu, prostoru, váženosti, tak řeknou většinou ano. Jenže to jim může přinést právě válka, ovšemže vítězná. Proč ti lidé, kteří nechtějí válku, do války jdou? Mají strach, že budou zavření nebo dokonce zastřelení? Mají strach, že budou kvůli tomu trpět jejich rodiny?
Vždyť ve válce také mohou být zabití nebo zraněni tak, že jsou z nich mrzáci (to je ošklivé slovo, ale výstižnější mě nenapadá). A jejich rodiny budou také kvůli tomu trpět. Ach jo - Kdyby všechny klarinety. Zázraky se nedějí, zatím.
Tady mám takový výjev z války, který vás snad přesvědčí, že porod je proti válce jako když si dítě odře koleno. Kostel, ve zpovědnici ukrytý chlapec, který pozoruje, jak si vojáci hrají fotbal s lidskou hlavou.
Ovšemže jsem to viděla na plátně nebo obrazovce, ale jako bych tam byla. Radši bych rodila každý den než být tím klukem.
Je pravda, že nemám zkušenost s porodem. Mojí zatím největší bolestí byl dlouhotrvající ledvinová kolika - možná se to co se týká bolesti blíží k porodu.
Jsem čtvrté dítě mých rodičů. Díky mým rodičům a hlavně mojí mamince, která na sebe vzala vědomě bolest porodu, jsem na světě. Jsem na tomto světě ráda, protože žiji v místě, kde jsou docela příznivé podmínky k životu. Ale stejně tak by mi nevadilo, kdybych tu nebyla. Proto doufám, že budu při vědomí až budu umírat. Jsem zvědavá jestli je něco dál. Když nebude tak mám smůlu - nic se nedovím.