14. 11. 2011, 23:02:14
Ahoj, zdravím všechny. Tak já nevím, ale jsem tu asi správně. Je mi 33 a můj příběh je téměř stejný jako už tu sdílela AlineDaryen, rodiče, dětství, všechno... i když to mám ještě trochu komplikovanější. Sex mně nebere, to je jasný, pouhá potřeba těla, kterou je nutné někdy naplnit masturbací asi jako když si namažu chleba. Jenže zase láska jako cit, ta je fajn. Samota mi nevadí, naopak, ale když někoho miluji, moc ráda se ho dotýkám, objímám dokonce ani líbání mi nevadí. Jenomže na fyzické úrovni zkrátka necítím vůbec nic. Pro mně je to pouze výraz lásky a něhy tam někde uvnitř. Sex mně rozhodně ničím nepřitahuje a navíc to "žere" dost energie. Z těch pár pokusů mi bylo pak ošklivo i ze sebe samé. A aby toho nebylo málo tak dávám přednost ženám, mám i dost přátel mezi muži, ale ačkoliv se cítím být naprosto ženou, muže jsem nikdy nemilovala. Ve vztahu to bylo fajn, dokud nedošlo na sex, najednou se partnerky cítily ukřivděné, odmítnuté, těžce to nesly a většinou to pak brzy skončilo. Nedokázala jsem jim vysvětlit, že je to jinak.Tak teď už jsem několik let sama a ač je to pro okolí těžko pochopitelné, jsem spokojená a naopak se cítím víc svobodná a na lidi a věci kolem sebe se dívám bez zátěže filtru sexuality a to mi přijde fajn, tak nějak v tom cítím víc volnosti než mají jiní mí "normální" přátelé. A asi už to tak zůstane, protože hledejte si mezi 4% přítelkyň 3% asexuálek...