12. 11. 2011, 14:13:35
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 12. 11. 2011, 14:25:32 uživatelem Art-diskusni-forum-hur.)
(12. 11. 2011, 06:38:47)Morwen Napsal(a): Mám dojem, že pod pojmem „vztahy“ se dnes automaticky myslí pouze vztahy založené na sexualitě (nebo jí aspoň doprovázené), maximálně ještě tak rodinné vztahy, a „čisté“ přátelství (nejen mezi ženou a mužem) je považováno za utopii.
Kdyby se mi jednalo o to, aby má řeč zapadla do duchovního rámce, musel bych podle předem daných forem nejspíš souhlasit a hlásat (svým způsobem) tuto ideu. Ačkoli tedy zní pěkně, a podpořila by jistě moji "svatozář", já si dovolím s ní nesouhlasit.
Mužské city, mají-li být vyspělé a skutečně upřímné, jsou vždy vůči ženě korelátem oddanosti a s tím spojené intimní potřeby. (teď nechci rozebírat, kolik je v reálu takových mužů) To může muž cítit jen k partnerce. Chce-li být muž jiné ženě přítelem, kamarádem, pak k ní je, a musí být, vždy trochu odosobnělý (protože už nehledá sexuálno) a nikdy mu takové přátelství nic moc nepřináší a z principu ani nemůže (emočně!). Ženě možná ano, to nezpochybňuji...
Muž chce tak milovat ženu celou. A jedině když takto může milovat v plné oddanosti (vzájemné), pak se jí i on celkově otevírá! Vztahy k jiným ženám jsou tedy možné (muž už nehledá sexuálno), ale s daleko nižší emoční rovinou! Oproti milenecké emoční rovině je to skoro až rovina emočně nepatrná!
To je realita, a nevidím na ní nic duchovně špatného.
"Hlupáci! Vykleštěná dobytčata! Vy všichni, historici, logikové, kritici i vzdělanci, vy všichni jste jako červi na mrtvole a ze života jakživi nic nepochopíte." [Antoine de Saint-Exupéry]
