11. 09. 2011, 20:26:02
Jo, to znám, kvůli práci (a lenosti) taky se svými kamarády spíš mailuju a telefonuju, než že bych je viděla naživo, a vesměs bydlíme ve stejném městě, třeba jen 15 minut od sebe. Někdy to tak prostě je – ale je fakt, že to občas stojí za houby.
Máš to komplikované... Chápu, že mu nechceš svoje přátelství cpát, jenomže když si o tom nepromluvíte, pořád se už budeš jen marně ptát, co se vlastně stalo... Je možné, že to odmítnutí nese těžce a dál se s tebou kamarádit je pro něj příliš bolestné (mám kámošku, která po každém rozchodu maže toho kluka z mobilu, protože prostě žádný další kontakt neustojí), a stejně tak je možné, že teď vůči tobě cítí ostych nebo nějaký pocit viny. To byste si právě měli vyjasnit.
Teď budu mluvit čistě za sebe, ale podle mě i v přátelství mají obě strany právo maličko se "vydírat", mít jeden na druhého určité nároky. Kdybych občas na svoje kámoše nezatlačila, nebo oni na mě, pořádně bychom se už ani neviděli.
Přátelství mezi mužem a ženou je extrémně složitá věc, i když hodně záleží na míře přitažlivosti, kterou k sobě cítíte. Pokud tam žádná není, ten rozdíl pohlaví není ani poznat. Zato když tam z jedné strany něco jiskří, chce to z obou stran nějakou tu diplomacii
A jasně že budeš žárlit, až si najde přítelkyni! Já si tímhle s kamarády i kamarádkami prošla už hodněkrát. Jde jen o to udržet to na uzdě, zvyknout si, že najednou chtějí trávit čas s někým jiným než se mnou, a nedělat jim hysterické scény. Někdy mi to jde líp, někdy hůř...
Snad to nějak vyřešíš, a tvoje vynucená samota taky brzo pomine!
Máš to komplikované... Chápu, že mu nechceš svoje přátelství cpát, jenomže když si o tom nepromluvíte, pořád se už budeš jen marně ptát, co se vlastně stalo... Je možné, že to odmítnutí nese těžce a dál se s tebou kamarádit je pro něj příliš bolestné (mám kámošku, která po každém rozchodu maže toho kluka z mobilu, protože prostě žádný další kontakt neustojí), a stejně tak je možné, že teď vůči tobě cítí ostych nebo nějaký pocit viny. To byste si právě měli vyjasnit.
Teď budu mluvit čistě za sebe, ale podle mě i v přátelství mají obě strany právo maličko se "vydírat", mít jeden na druhého určité nároky. Kdybych občas na svoje kámoše nezatlačila, nebo oni na mě, pořádně bychom se už ani neviděli.
Přátelství mezi mužem a ženou je extrémně složitá věc, i když hodně záleží na míře přitažlivosti, kterou k sobě cítíte. Pokud tam žádná není, ten rozdíl pohlaví není ani poznat. Zato když tam z jedné strany něco jiskří, chce to z obou stran nějakou tu diplomacii
A jasně že budeš žárlit, až si najde přítelkyni! Já si tímhle s kamarády i kamarádkami prošla už hodněkrát. Jde jen o to udržet to na uzdě, zvyknout si, že najednou chtějí trávit čas s někým jiným než se mnou, a nedělat jim hysterické scény. Někdy mi to jde líp, někdy hůř...
Snad to nějak vyřešíš, a tvoje vynucená samota taky brzo pomine!