12. 06. 2011, 09:19:05
(12. 06. 2011, 01:46:54)Nela Napsal(a): S tímto se dá vcelku souhlasit, akorát jde zde o to, jak vlastně vnímáme ono "já". Pokud jej vnímáme víceméně povrchově v kontextu tohoto jediného života, osobnosti, kterou právě jsme, pak tam skutečně mnoho návaznosti není...ale pokud jej pojímáme v rovině hlubší, spíše jako onen prazáklad, naši původní prapodstatu nebo hybatele na kterém posléze vyrůstají ty jednotlivé životní projevy..., pak tam jisté vědomí současné spoluzodpovědnosti a souvstažnosti na vše býti musí...
Vidíš, přestože s Tebou souhlasím, nemyslím si, že by člověk MUSEL mít pocit souvztažnosti, spoluodpovědnosti.
To by nastalo, kdyby si s sebou nesl paměť toho, co v minulosti prožil.
Moje já, jak sama sebe vidím, není právě onen prazáklad, ale celý člověk, kompletně i se svou tělesnou schránkou, se svojí pamětí atd. Putování nějakého prazákladu z mého pohledu nemá pro mě význam, když si nepamatuji své minulé životy. Nezajímá mě, co jsem byla v minulosti a nezajímá mě ani, čím budu v budoucnu. Tento postoj ještě nezakládá bezcharakternost v přítomném životě.
Je to totiž, jako dívat se na sebe především jako na nějaký materiál, živnou půdu, a to je pro individualizovaného jedince nemožné.