Asexualka s maskou

[katul-diskusni-forum-e1786]

Ahoj všem,

ani pořádně nevím jak začít. Možná to bude působit zmateně, proto se omlouvám všem, co to budou číst. Jako malá holka jsem se těšila, až najdu svého prince na bílém koni, založíme rodinu a všichni spolu budeme hezky bydlet v našem malém domečku. Už od dětství mě ale strašně děsila společnost. S dětmi jsem si sice hrála, ale spíše jen proto, že všichni měli rádi mého bráchu, a tak mě brali spíše s povinnosti. Začala jsem se víc a víc uzavírat do sebe a vytvářet si svoji bublinu, ve které jsem dodnes. Nasadila jsem masku, jak jsem v pohodě, mluvila s lidmi, snažila se jít do situací, které mi byly nepříjemné. Jenže ta přetvářka mě vždy strašně vyčerpávala, že jediné, po čem jsem vždy toužila bylo, aby to už skončilo, a já mohla vlézt do své bubliny. Čas letěl, já ztratila přátelé. Vždy to bylo z mé strany. Představa, že mám trávit čas s lidmi i ve svém osobním čase, mě děsila. Děsila mě představa, že odhalí mou bublinu, ve které mi je tak dobře, jen já, mamka, taťka, pes, prarodiče a můj svět. 

V pubertě jsem si říkala , že svého vysněného prince nenajdu. Byla jsem ošklivé káčátko. Jednoho krásného dne, mě oslovil kluk a já se mu líbila. Já? Já se někomu líbím? Byla jsem šťastná. Těšila se na pěkné dny. V 19 jsem dostala svou první pusu. Pusu, na kterou nezapomenu, tak jako všichni. Jenže to, o čem jsem snila, viděla ve filmech, seriálech a snila jak to musí být super se jako mávnutím kouzelného proutku proměnilo v horor. Něco odpornějšího jsem v životě nezažila. Dobře, první pusa, to se zlepší, bude to ok. Nebylo. Vadily mi polibky, vadily mi doteky. Proboha, když mi vadí tohle, co bude dál? Pohlavní styk. Poprvé je to vždy nejhorší. Ok... Jenže pro mě byl peklo druhý, třetí, čtvrtý... Jen mi hlavou letěly myšlenky ať už je konec. Vztah jsme po pár měsících ukončili a já cítila ohromnou úlevu a že tohle v životě už nechci nikdy začít.  

Čas plynul. Práce, mluvení s lidmi, nakupování, čas trávený s rodiči, doma, na pivku, na rybách, na hřibách. Společné oslavy, společné nakupování, společné rozhodování. Mezitím můj čas strávený na počítači, u filmů, seriálů, se psem. Bublina zůstává. Oslavy s kolegy, nebo jít například na pivko s nimi. Pro mě děs. Mluvení s nimi o běžných věcech, děs. Nechápu je, nechápu společnost. Mám nasazenou masku, musím, abych v té společnosti vydržela po určitou dobu.  Vždy se vymluvím, ať s nimi nemusím trávit další čas. Dotazy na vztahy? Vždy řeknu, s někým občas jsem, ale spíš jako kamarád s výhodami. Jen proto, aby se vlk nažral a koza zůstala stejná. Vím, že pravdu by nepochopili. Za tu dobu jsem si vypěstovala svou bublinu, kterou ani nechci zničit, mám v ní jistotu je mi v ní dobře.

Takže v závěru jsem se dopracovala tak, že je mi 35 let, bez kamarádů, s maskou na obličeji, s rodiči v jednom bytě ( ti jsou naštěstí fajn, ví, že už jiná nebudu, ale normální to není, to vím zase já ), co se bojí nejen společnosti, ale i představy, že společnost nikdy asexualy nepochopí. Nikdo mojí pravdu nezná, všem lžu o svém životě. Jak jsem v pohodě, jak si užívám. Neděsí mě představa, že ty lži jednou prasknou, je mi to svým způsobem jedno. Jen toho, že nebudu pochopena, a zůstanu navždy tou divnou.

Vím, že je to zmatené. Nedokážu přesně přenést své myšlenky. Ale aspoň trošku mi to pomohlo se vypsat a připravit se na noční směnu, kde zase budu muset nasadit masku.

[ad-diskusni-forum-evr]

Takhle podobně to má mnoho z nás.

[katul-diskusni-forum-e1786]

Je toho víc, a je to na dlouho. Vždy si říkám, že to asi máme v rodině. Má teta takhle žila celý svůj život. Bez partnera, bez dětí, s rodiči, Spokojená a štastná. Okolí to neřešilo. A já jako malá holka, to nechápala. Nechápala jsem, jak takhle může být šťastná. Ale byla. Teď ji chápu. Dala bych cokoliv, aby tady byla, a já si s ní mohla promluvit.

[Gyr-diskusni-forum-xiur]

Ahoj, v tomto vidím dosť aj sám seba. Neskúšala si si niekedy robiť test, či nemáš Aspergerov syndróm? http://www.rdos.net/sk/index.php Skús a daj sem výsledky.

[Yk-diskusni-forum-ka]

Hlavně jde o to uvědomit si, že není úkolem být normální, ale rozvíjet se, jít za svými pocity a zachovat si vlastní integritu, navíc bych bral jako výhodu, že pozici vůči okolí už máš jasně zvládnutou

[mar-diskusni-forum-teza]

No já myslím, že asexualita je tady až v druhé řadě, pokud vůbec. Ty píšeš především o problémech jako je introvertství nebo schizoidie. Přitom se z toho jakoby obviňuješ a utíkáš do svého světa (částečně asi i vysněného), protože tam se cítíš bezpečně. Divila by ses, kolik takto "postižených" lidí je! Ta tvoje "maska", to je ochranné zbarvení, nehodí se říct přetvářka. Na druhou stranu z tvého líčení se mi zdá, že tyhle mimikry zřejmě dobře fungují, mezi lidmi se pohybuješ celkem bezpečně, jen tě to zkrátka nebaví.
Pokud bys měla z toho tvého líčení vypíchnout jednu jedinou věc, byla by to která? Ten problém se sexualitou myslím ne. To ti podle mne překáží nejméně. A v dnešní době se nad tím navíc pozastaví málokdo. Tak se na to nesoustřeď.
A hlavně ne vlk se nažral a koza zůstala celá. V 35ti pěkně s pravdou ven. Žádné pravdu by nepochopili. Nejde o to, aby tě někdo pochopil, ale aby ti uměl porozumět. Pokud pravdu o tobě tvoje okolí nebude znát, nebude vědět, jak s tebou komunikovat a ty se ještě více zahrabáváš. Pokud píšeš, že nechápeš společnost (já bych řekl spíš, že nerozumíš pravidlům, podle kterých společnost funguje), neznamená to, že společnost nedokáže porozumět tobě. Ostatně ta pravidla fungování společnosti se každý člověk musí naučit.  Už od dětství, někomu to jde lépe, někomu hůře. Introvertovi to trvá déle, autistovi na to nestačí celý život.

Jinak s tebou Ykko nesouhlasím, že má pozici vůči okolí zvládnutou. Pokud tím nemyslíš její zatvrzelost upelešit se ve své bublině. To je ale nezvládnutá pozice.
Gyrxiur: S Aspegrem bych to hned nepřeháněl. Nejjednodušší způsob, jak cokoli vyřešit, je nechat si něco diagnostikovat.

[Magr-diskusni-forum-amal]

Hezk y napsáno.

Zaprvé, není to vůbec zmatené. Četl (a slyšel) jsem mnohem zmatenější pokusy o vyjádření myšlenek než toto. Navíc je tu stejný problém, jako když se pokoušíte popsat modrou barvu někomu, kdo je od narození slepý - prostě schází nesdělitelná zkušenost, bez které je plné pochopení nemožné. I když je možné, že můj pohled je poněkud ovlivněn tím, že pro mně je to vlastně velmi pochopitelné, protože já sám jsem na tom podobně. Rozdíl u mně je hlavně v tom, že jsem nejspíš lepší v udržováním masky a že mi nevadí mluvení s lidmy (v omezeném počtu), tedy za předpokladu, že jde o pro mně zajímavé téma. 

Jinak řečeno, užívám si odborné debaty, ale jak se to stočí do společenského plkání, tak většinou mlčím a jen poslouchám. Průšvih je, jak se do toho začnou plést emotivní výlevy, protože bývám v podobných věcech až morbidně cynický a věci jako soustrast musím předstírat (moc mi to nejde, ale naštěstí si toho v podobných situacích málokdo všimne). Nejhorší jsou ale velké společenské akce tipu firemní večírek, kde je zaprvé moc lidí, za druhé hluk a za třetí opilci - protože jsem abstinent, zůstávám celou dobu střízlivý (což některé lidi nejspíš vytáčí, takže mi neustále vnucují alkohol), no a bavit se s opilcem prostě nejde (no, je možné bavit se tím, že se pokoušíte bavit s opilcem, ale tento typ humoru mně nijak nebere). Tudíž nutných společenských akcí se ze začátku zúčastním a pak honem domů.

Sice tu psal Gyrxiur o Aspergerově syndromu, ale já bych to spíš typoval na tzv. schizoidní poruchu osobnosti (F60.1), i když podle nejnovější DSM V se to už za poruchu ani neoznačuje. Hlavně z toho důvodu, že jí sám mám a můžu mluvit z vlastní zkušenosti. O rozdílu mezi schioidem a Aspergerovým syndromem jsem psal tady), ale obecně jsem o tom psal i jinde (a nemám náladu se vteď hledat ). Nicméně, právě to to dělání "bubliny", hradby mezi vnějším světem, a vnitřím (většinou velmi rozsáhlým) světem, patří vedle introverze a poněkud omezeného citového repertoáru k základních vlastností schioidů - od toho je ostatně odvozený i samotný název, pochází z řeckého základu schisma, tedy rozdělení (což bohužel působí, že si to někteří psychologií nepoznamenaní pletou ze schizofrenií, odovozenou od stejného základu). No a asexualita je u nás schizoidů poměrně obvyklá, protože jakýkoli intimní vztah je narušení naší "bubliny". Na druhou stranu, tipuju, že být asexuál-schioid je nejspíš jednodušší než být asexuál, který je ve všem ostatním "normální", protože schizoid si vystačí sám se sebou.

Nicméně, nejsem psycholog, takže je třeba brát mojí "diagnózu" s rezervou, ale i samotní psychologové mají se schizoidy potíže - zaprvé je často ani nediagnostikují (mů bývalý kolega, též schizoid, jich musel navštívit několik, než ho diagnostikovali - ti předchozí to většinou sváděli na depresi a nabízeli mu antidepresiva), zadruhé i když je diagnostikují, moc z toho s nimi dělat nemohou. Jinak řečeno, pokud je schioid spokojený sám se sebou (i se svym vnitřím vesmírem) a necítí se nijak "rozbitý", tak vůbec nemá cenu k psychologovi chodit, leda že chcete modrou knížku, jako jsem to kdysi udělal já .

No a ohledně toho, že ona bublina praskne, bych se zas tak nebál (budou se nejspíš chvíli divit, ale bude to příliš málo zajímavé na to, aby jim to dlouho vydrželo), stejně toho jako být divný. Sice mám výhodu, že jsem v práci oblkopen lidmy, kteří jsou tak či onak divní (v něčem ještě divnější), navíc v oboru, kde se divnost jaksi předpokládá, ale i mimo práci to má výhody - například mně už nikdo netahá na společenské akce nebo nezve do hospod "na jedno", rotože jsem pro ně "ten divnej, co nepije a nechodí do hospody" .

[Yk-diskusni-forum-ka]

marteza: Dobře, měl jsem napsat spíš pózu, což taky není špatné jako výchozí bod pro získání času. Proto tam byl k tomu
taky úsměv, tím jsem chtěl naznačit, že to je trochu násilné řešení. Vycházím z toho, že na tom všichni pracujeme jak umíme. Každopádně je mnoho lidí výrazně víc zmatených, pokud bych to viděl jako neřešitelné, tak bych se k tomu nejspíš ani nevyjadřoval

[Yk-diskusni-forum-ka]

Magramal: Mým kamarádům se ten divnej vždycky hodil, protože je odveze domů. Takže zase záleží na úhlu pohledu, nebo spíš užitečnosti. Na vojně jsem byl i přes nějaké zvláštnosti a musím přiznat, že to tam pro mě bylo výrazně náročnější, než pro běžné salámisty. Hlavně proto, že jsem v té době měl dobře zavedenou firmu a byl jsem zvyklý si všechno organizovat sám, takže vtipy jako Opava na doživotí byly výstižné až moc. Zrovna o víkendu jsem vzpomínal, jak nám postupně docházelo, že na útvaru máme mříže na oknech ne proto, aby nás někdo nenapadl zvenku.

[mar-diskusni-forum-teza]

Hezk y napsáno.

Zaprvé, není to vůbec zmatené. Četl (a slyšel) jsem mnohem zmatenější pokusy o vyjádření myšlenek než toto. Navíc je tu stejný problém, jako když se pokoušíte popsat modrou barvu někomu, kdo je od narození slepý - prostě schází nesdělitelná zkušenost, bez které je plné pochopení nemožné. I když je možné, že můj pohled je poněkud ovlivněn tím, že pro mně je to vlastně velmi pochopitelné, protože já sám jsem na tom podobně. Rozdíl u mně je hlavně v tom, že jsem nejspíš lepší v udržováním masky a že mi nevadí mluvení s lidmy (v omezeném počtu), tedy za předpokladu, že jde o pro mně zajímavé téma. 

Jinak řečeno, užívám si odborné debaty, ale jak se to stočí do společenského plkání, tak většinou mlčím a jen poslouchám. Průšvih je, jak se do toho začnou plést emotivní výlevy, protože bývám v podobných věcech až morbidně cynický a věci jako soustrast musím předstírat (moc mi to nejde, ale naštěstí si toho v podobných situacích málokdo všimne). Nejhorší jsou ale velké společenské akce tipu firemní večírek, kde je zaprvé moc lidí, za druhé hluk a za třetí opilci - protože jsem abstinent, zůstávám celou dobu střízlivý (což některé lidi nejspíš vytáčí, takže mi neustále vnucují alkohol), no a bavit se s opilcem prostě nejde (no, je možné bavit se tím, že se pokoušíte bavit s opilcem, ale tento typ humoru mně nijak nebere). Tudíž nutných společenských akcí se ze začátku zúčastním a pak honem domů.

Sice tu psal Gyrxiur o Aspergerově syndromu, ale já bych to spíš typoval na tzv. schizoidní poruchu osobnosti (F60.1), i když podle nejnovější DSM V se to už za poruchu ani neoznačuje. Hlavně z toho důvodu, že jí sám mám a můžu mluvit z vlastní zkušenosti. O rozdílu mezi schioidem a Aspergerovým syndromem jsem psal tady), ale obecně jsem o tom psal i jinde (a nemám náladu se vteď hledat ). Nicméně, právě to to dělání "bubliny", hradby mezi vnějším světem, a vnitřím (většinou velmi rozsáhlým) světem, patří vedle introverze a poněkud omezeného citového repertoáru k základních vlastností schioidů - od toho je ostatně odvozený i samotný název, pochází z řeckého základu schisma, tedy rozdělení (což bohužel působí, že si to někteří psychologií nepoznamenaní pletou ze schizofrenií, odovozenou od stejného základu). No a asexualita je u nás schizoidů poměrně obvyklá, protože jakýkoli intimní vztah je narušení naší "bubliny". Na druhou stranu, tipuju, že být asexuál-schioid je nejspíš jednodušší než být asexuál, který je ve všem ostatním "normální", protože schizoid si vystačí sám se sebou.

Nicméně, nejsem psycholog, takže je třeba brát mojí "diagnózu" s rezervou, ale i samotní psychologové mají se schizoidy potíže - zaprvé je často ani nediagnostikují (mů bývalý kolega, též schizoid, jich musel navštívit několik, než ho diagnostikovali - ti předchozí to většinou sváděli na depresi a nabízeli mu antidepresiva), zadruhé i když je diagnostikují, moc z toho s nimi dělat nemohou. Jinak řečeno, pokud je schioid spokojený sám se sebou (i se svym vnitřím vesmírem) a necítí se nijak "rozbitý", tak vůbec nemá cenu k psychologovi chodit, leda že chcete modrou knížku, jako jsem to kdysi udělal já .

No a ohledně toho, že ona bublina praskne, bych se zas tak nebál (budou se nejspíš chvíli divit, ale bude to příliš málo zajímavé na to, aby jim to dlouho vydrželo), stejně toho jako být divný. Sice mám výhodu, že jsem v práci oblkopen lidmy, kteří jsou tak či onak divní (v něčem ještě divnější), navíc v oboru, kde se divnost jaksi předpokládá, ale i mimo práci to má výhody - například mně už nikdo netahá na společenské akce nebo nezve do hospod "na jedno", rotože jsem pro ně "ten divnej, co nepije a nechodí do hospody" .

Rozepsal ses hezky, ale proč především o sobě?