15. 07. 2018, 19:37:05
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 26. 07. 2018, 18:45:39 uživatelem Gr-diskusni-forum-ča.)
Verze 1.0
No už je to nějakou dobu co jsem se sem registroval. O asexualitě jsem se dozvěděl z nějakého článku a následně jsem se dogooglil až sem. Tak jsem si začal myslet, že jsem asexuál nebo demisexuál. Je mi 28 let, vztah jsem nikdy neměl a pohlavní styk také ne. Vždy mě přitahovaly ženy ale až na jeden případ z nedávna, nedokážu nic cítit, jo rád se podívám na prdel nebo prsa ale mě zajímá hlavně to uvnitř hlavy. A najít tu správnou kombinaci je ořech. Další problém je má povaha, samotář, stydlivost, nízké sebevědomí a hlavně upřímnost, prostě říkám co si myslím a to né každý zvládne.
V rodině se o tomto nijak naštěstí nebavíme, mamka i bratr tak něco tuší ale neptají se. Velice mile mě ale překvapili mí kamarádi a přátelé, sice o asexualitě nic neví ale o mích vztazích a sexuálních kontaktech ví úplně vše, že žádné nejsou a nikdy nikdo se neposmíval, což beru za velké štěstí.
Verze 2.0
Je to nějakou dobu co jsem se zde registroval a pročítal jsem si příběhy a zkušenosti jiných, než jsem sebral odvahu vůbec něco zepsat a poprvé to nějak nevyšlo, kvůli zkratu
Je mi 28 let a připadal jsem si vždy jiný. Vždy asi ne, do těch 10 let jsem byl asi úplně normální chlapec. Rodiče se sice dohadovali ale považoval jsem to tehdy za běžné, on otec přišel o práci a nebyl schopný si najít jinou a začal do toho pít. A tak se z otce stal regulérní alkoholik, vrchol nastal když neměl na chlast a vykradl jeden barák v dědině. Pak to samozřejmě začlo jít všechno do prkvančic. Samozřejmě naši se rozvedli a já zůstal s mamkou, otec šel sedět. Jenže to nebyla jediná rána, najednou jsem nesměl k žádným kamarádům chodit a nikdo nechodil ke mě a zbytek rodiny nás odstřihl taky. Což snad bylo horší, jak rozvod rodičů. V té době mi zůstali 3 kamarádi, kterým dnes mohu říkat Kamarádi, protože jak se říká, v nouzi poznáš přítele, tak já poznal 3. V podstatě ani nevím kolik toho vědí a vlastně to vědět nechci. Díky “pomoci” od zbytku jsem se začal stranit lidí a přestal jim věřit. Přišel 15 rok a šup na střední. No byli jsme klučičí třída, na celé škole 4 holky. Díky hořké zkušenosti jsem si nikoho extra nepustil k tělu, bavili jsme se ale nebylo to z mojí strany nijak kamarádské, komunikace nějaká probíhala ale nějaké akce, disco to mě ani nebralo. A pak přišlo další zlo které jsem si ale způsobil sám, 2 roky jsem proseděl u World of Warcraft, začal ignorovat vše ostatní a žil jenom hraním. To nějak v 18 roku přešlo, od té doby nějaké hry hraju ale s pravidlama, rodiná a kamarádi mají absolutní přednost a večer nehraji, nahraju za týden 5-10 hodin což považuji už za pohodu. Čas plynul a já o otci téměř nic nevěděl, on se sice potom pokusil o kontakt ale já nechtě a pak to vzdal. Pamatuji si to jak dneska, byla odpolední přestávka a měli jsme před písemkou z elektrotechniky, jako opakování před maturou. Šel jsem si pro oběd do bufetu a zvonil mě telefon, dost nezvykle, a mamka mi řekla, že otec zemřel a tehdy jsem v sobě poznal monstrum, zprávu jsem přijal bez nějakých velkých emocí, doslova mi to bylo jedno, možná jsem byl trochu zaražený ale to bylo vše. Spolužáci to asi na mě poznali a ptali se co je, když jsem jim to řekl, nikdo nechápal, že jsem celkem klidný. Pikantní na tom bylo, že otcové rodině jsem nestál ani za telefon o jeho úmrtí, dozvěděl jsem se o tom díky dědickému řízení. Úspěšně jsem odmaturoval a zkusil VŠ, no nebylo to na mě. Nastoupil jsem pak do práce, kde jsem dodnes a musím říct, že mě moje práce naplňuje.
Teď by to asi chtělo něco o vztazích, žádný nikdy nebyl. Mám strašný problem navázat první kontakt s ženou, nikdy nevím co říct a hlavně jak. Pokud nás někdo představí, není to tak hrozné, několik kamarádek mám ale jen kamarádek. Ženské tělo mě normálně přitahuje ale nějak nedokážu nic cítit, že bych si řekl, jo tahle je ta pravá. Vlastně jedno nečekané procitnutí nastalo, jednoho dne jsem se lognul a měl jsem zde PM, začali jsme si psát a já se do ní zamiloval, poprvé po 28 letech jsem k někomu cítil něco, bylo to úžasné, hltal jsem každé její slovo co napsala no a tak jsem se vyjádřil s city, prvně odmítla a já blbec jsem to zkusil ještě 2x. Naposled jsem se stal ignorovaným, teď samozřejmě chápu, že právem. Do toho zahoření citů jsem si myslel, že nejsem schopný vůbec milovat.
Tak to by bylo snad vše, jo jde to i slušně, jak jsem psal, nikdy nevím co prvního říct. Takže ještě jednou. Všem ženám, které to urazilo se hluboce omlouvám.
No už je to nějakou dobu co jsem se sem registroval. O asexualitě jsem se dozvěděl z nějakého článku a následně jsem se dogooglil až sem. Tak jsem si začal myslet, že jsem asexuál nebo demisexuál. Je mi 28 let, vztah jsem nikdy neměl a pohlavní styk také ne. Vždy mě přitahovaly ženy ale až na jeden případ z nedávna, nedokážu nic cítit, jo rád se podívám na prdel nebo prsa ale mě zajímá hlavně to uvnitř hlavy. A najít tu správnou kombinaci je ořech. Další problém je má povaha, samotář, stydlivost, nízké sebevědomí a hlavně upřímnost, prostě říkám co si myslím a to né každý zvládne.
V rodině se o tomto nijak naštěstí nebavíme, mamka i bratr tak něco tuší ale neptají se. Velice mile mě ale překvapili mí kamarádi a přátelé, sice o asexualitě nic neví ale o mích vztazích a sexuálních kontaktech ví úplně vše, že žádné nejsou a nikdy nikdo se neposmíval, což beru za velké štěstí.
Verze 2.0
Je to nějakou dobu co jsem se zde registroval a pročítal jsem si příběhy a zkušenosti jiných, než jsem sebral odvahu vůbec něco zepsat a poprvé to nějak nevyšlo, kvůli zkratu
Je mi 28 let a připadal jsem si vždy jiný. Vždy asi ne, do těch 10 let jsem byl asi úplně normální chlapec. Rodiče se sice dohadovali ale považoval jsem to tehdy za běžné, on otec přišel o práci a nebyl schopný si najít jinou a začal do toho pít. A tak se z otce stal regulérní alkoholik, vrchol nastal když neměl na chlast a vykradl jeden barák v dědině. Pak to samozřejmě začlo jít všechno do prkvančic. Samozřejmě naši se rozvedli a já zůstal s mamkou, otec šel sedět. Jenže to nebyla jediná rána, najednou jsem nesměl k žádným kamarádům chodit a nikdo nechodil ke mě a zbytek rodiny nás odstřihl taky. Což snad bylo horší, jak rozvod rodičů. V té době mi zůstali 3 kamarádi, kterým dnes mohu říkat Kamarádi, protože jak se říká, v nouzi poznáš přítele, tak já poznal 3. V podstatě ani nevím kolik toho vědí a vlastně to vědět nechci. Díky “pomoci” od zbytku jsem se začal stranit lidí a přestal jim věřit. Přišel 15 rok a šup na střední. No byli jsme klučičí třída, na celé škole 4 holky
. Díky hořké zkušenosti jsem si nikoho extra nepustil k tělu, bavili jsme se ale nebylo to z mojí strany nijak kamarádské, komunikace nějaká probíhala ale nějaké akce, disco to mě ani nebralo. A pak přišlo další zlo které jsem si ale způsobil sám, 2 roky jsem proseděl u World of Warcraft, začal ignorovat vše ostatní a žil jenom hraním. To nějak v 18 roku přešlo, od té doby nějaké hry hraju ale s pravidlama, rodiná a kamarádi mají absolutní přednost a večer nehraji, nahraju za týden 5-10 hodin což považuji už za pohodu. Čas plynul a já o otci téměř nic nevěděl, on se sice potom pokusil o kontakt ale já nechtě a pak to vzdal. Pamatuji si to jak dneska, byla odpolední přestávka a měli jsme před písemkou z elektrotechniky, jako opakování před maturou. Šel jsem si pro oběd do bufetu a zvonil mě telefon, dost nezvykle, a mamka mi řekla, že otec zemřel a tehdy jsem v sobě poznal monstrum, zprávu jsem přijal bez nějakých velkých emocí, doslova mi to bylo jedno, možná jsem byl trochu zaražený ale to bylo vše. Spolužáci to asi na mě poznali a ptali se co je, když jsem jim to řekl, nikdo nechápal, že jsem celkem klidný. Pikantní na tom bylo, že otcové rodině jsem nestál ani za telefon o jeho úmrtí, dozvěděl jsem se o tom díky dědickému řízení. Úspěšně jsem odmaturoval a zkusil VŠ, no nebylo to na mě. Nastoupil jsem pak do práce, kde jsem dodnes a musím říct, že mě moje práce naplňuje.Teď by to asi chtělo něco o vztazích, žádný nikdy nebyl. Mám strašný problem navázat první kontakt s ženou, nikdy nevím co říct a hlavně jak. Pokud nás někdo představí, není to tak hrozné, několik kamarádek mám ale jen kamarádek. Ženské tělo mě normálně přitahuje ale nějak nedokážu nic cítit, že bych si řekl, jo tahle je ta pravá. Vlastně jedno nečekané procitnutí nastalo, jednoho dne jsem se lognul a měl jsem zde PM, začali jsme si psát a já se do ní zamiloval, poprvé po 28 letech jsem k někomu cítil něco, bylo to úžasné, hltal jsem každé její slovo co napsala no a tak jsem se vyjádřil s city, prvně odmítla a já blbec jsem to zkusil ještě 2x. Naposled jsem se stal ignorovaným, teď samozřejmě chápu, že právem. Do toho zahoření citů jsem si myslel, že nejsem schopný vůbec milovat.
Tak to by bylo snad vše, jo jde to i slušně, jak jsem psal, nikdy nevím co prvního říct. Takže ještě jednou. Všem ženám, které to urazilo se hluboce omlouvám.
