Thomas Paul Arroty
Unregistered
Ahoj, tak nakonec se tu také svěřím. Mám problém setrvat ve vztahu. Podle mé zkušenosti všichni 'běžní' lidé mají sexuální potřebu nespojenou jen se vztahem, a i ve vztahu mají neukojené touhy, často potkají někoho, s kým v myšlenkách 'zhřeší', ale stále jsou věrní. Tohle je něco, co já neznám. Tělem mě není možné svést, naopak musí to být nějakým hlubokým citem (považuji se za demisexuála). Ale pokud jde o druhého partnera, vyvolává to ve mně strach a žárlivost (moje poslední bývalá byla kupříkladu bisexuálka milující lesbický sex - nakonec mě podváděla se skupinou holek, její sexuální tempo jsem nestíhal a její touhy nemohl naplnit všechny), obavy, že vztah takto visící na sexu je odsouzen k nezdaru.
Také mám problém s flirtem a sváděním, neumím to a nic mi to neříká. Ani mě to nebaví. Ale je to ode mě vyžadováno. Já navazuji jen přátelství, často velmi hluboká (moc se neseznamuji, nejsem společenský člověk), láska se vyvíjí až z nich. Celkově mám problém s tím, že ženy (alespoň v mém okolí) potřebují, aby 'chlap' byl nedostupný a tím více atraktivníy živočišný a nebezpečný. Ve vztahu hledám oporu, lásku a pochopení, ne sociální hru, kdy musím vynakládat úsilí ne na budování důvěry, ale na to, abych vytvářel jakousi sexuálně přitažlivou nejistotu (je to tak hnusné, jak to zní), o takový vztah nestojím. To samé s agresivitou v sexu i ve vztahu, nejsem sice submisivní, ale to neznamená, že jsem nutně dominantní. Spíš někde mezi, potřebuji absolutní rovnost ve vztahu.
Nakonec jsem usoudil, že i když jsem demisexuál, chci žít s asexuálkou, pro kterou sex ve vztahu neznamená nic, pro mne je důležitý jen pro početí dětí (ty moc chci), jinak sexu jsem schopný, výjimečně se mi i líbí, ale jeho potřeba je nulová. Hodně si zakládám na romantice (nejen té okázalé a patetické - mé fantazie jsou jen romantické, výjimečně lehce erotičtější, pokud jde o doteky, nikdy ne ale sex samotný ani nic kolem uspokojení, jen doteky) a rodině, potřebuji s ní sdílet celý život, cítit, že je mi oddaná, obdivuje to, co dělám, a chápe mě, mohu se jí svěřit a projevovat své city.
Takže jsem byl vždy ve vztahu nešťastný, byl jsem tlačen do toho, do čeho jsem nechtěl, nakonec jsem byl nucen vztah ukončit. A vzdor své samotě se vztahů obávám.
Děkuji, že jsem se tu mohl vykecat a díky všem, co si to přečetli
Ahoj
Myslím, že v prvom rade by si mal prestať obviňovať seba. Našepkáva mi to už len tvoja veta "Mám problém setrvat ve vztahu". Ty nemáš problém zotrvať vo vzťahu, len tie vzťahy jednoducho nie sú to, po čom túžiš. Za to nemôže nikto, ani ty, ani ona, jednoducho to nevyšlo. Jediné, na čo by si si mal dať pozor, je nenechať sa do ničoho tlačiť. Prihodí sa nám len a len to, čo si sami necháme.
Ísť do vzťahu sa bojíme všetci, z rôznych dôvodov. Zvlášť, ak tých predošlých, ktoré nevyšli, bolo viac. Ale ja stále verím, že sa nájdu ľudia, v tvojom prípade ženy, ktoré by tvoje podmienky pre šťastný a naplnený vzťah mohli spĺňať. Len ich asi nebude veľa a nemajú to napísané na čele, tak treba hľadať a skúšať. Obavy sú a budú, ale strach by ti nemal znemožniť hľadať to, po čom túžiš.
Držím palce
Příspěvků: 1108
Registrován od: 23. 05. 2012
Hodnocení:
13
(21. 09. 2016, 15:11:41)Thomas Paul Arroty Napsal(a): Také mám problém s flirtem a sváděním, neumím to a nic mi to neříká. Ani mě to nebaví. Ale je to ode mě vyžadováno. Já navazuji jen přátelství, často velmi hluboká (moc se neseznamuji, nejsem společenský člověk), láska se vyvíjí až z nich. Celkově mám problém s tím, že ženy (alespoň v mém okolí) potřebují, aby 'chlap' byl nedostupný a tím více atraktivníy živočišný a nebezpečný. Ve vztahu hledám oporu, lásku a pochopení, ne sociální hru, kdy musím vynakládat úsilí ne na budování důvěry, ale na to, abych vytvářel jakousi sexuálně přitažlivou nejistotu (je to tak hnusné, jak to zní), o takový vztah nestojím.
Hezky napsáno. Obzlášť ta formulace "sexuálně přitažlivá nejistota" je krásné vyjádření toho, co jsem o vztazích a jejioch dynamice přečetl. Vlastně, když se na to zpětně dívám, přečetl jsem sice na podobná témata spousty materálu, ale v okamžiku, kdy bych si z toho měl vyvodit nějaké závěry, dojdu většinou k tomu, že je to celé naprosto šílené a jdu se raději věnovat nějké "jednodušší" činnosti, jako je třeba překlad vlastnoručne upraveného jádra s generováním vestavného initramfs pro start z RAID pole z nerozdělených disků (pokud nechápete, co poslední slova znamenaní, neřeště to, prostě to berte jako hustou linuxovou magii ).
A stejně jako vanellus si myslím, že to není problém se setrváním ve vztahu - ten mají ti, kteří se dostanou do pro ně optimálního (nebo alespoň použitelného) druhu vztahu a ten jejich vlastní vinou ztroskotá. V tomto případě ale ty vztahy nikdy doopravdy šanci neměly, neboť, jak bylo správně napsáno, vztah visící na sexu je odsouzen k nezdaru.
Příspěvků: 651
Registrován od: 17. 09. 2011
Hodnocení:
7
(21. 09. 2016, 15:11:41)Thomas Paul Arroty Napsal(a): Ahoj, tak nakonec se tu také svěřím. Mám problém setrvat ve vztahu. Podle mé zkušenosti všichni 'běžní' lidé mají sexuální potřebu nespojenou jen se vztahem, a i ve vztahu mají neukojené touhy, často potkají někoho, s kým v myšlenkách 'zhřeší', ale stále jsou věrní. Tohle je něco, co já neznám. Tělem mě není možné svést, naopak musí to být nějakým hlubokým citem (považuji se za demisexuála). Ale pokud jde o druhého partnera, vyvolává to ve mně strach a žárlivost (moje poslední bývalá byla kupříkladu bisexuálka milující lesbický sex - nakonec mě podváděla se skupinou holek, její sexuální tempo jsem nestíhal a její touhy nemohl naplnit všechny), obavy, že vztah takto visící na sexu je odsouzen k nezdaru.
Také mám problém s flirtem a sváděním, neumím to a nic mi to neříká. Ani mě to nebaví. Ale je to ode mě vyžadováno. Já navazuji jen přátelství, často velmi hluboká (moc se neseznamuji, nejsem společenský člověk), láska se vyvíjí až z nich. Celkově mám problém s tím, že ženy (alespoň v mém okolí) potřebují, aby 'chlap' byl nedostupný a tím více atraktivníy živočišný a nebezpečný. Ve vztahu hledám oporu, lásku a pochopení, ne sociální hru, kdy musím vynakládat úsilí ne na budování důvěry, ale na to, abych vytvářel jakousi sexuálně přitažlivou nejistotu (je to tak hnusné, jak to zní), o takový vztah nestojím. To samé s agresivitou v sexu i ve vztahu, nejsem sice submisivní, ale to neznamená, že jsem nutně dominantní. Spíš někde mezi, potřebuji absolutní rovnost ve vztahu.
Nakonec jsem usoudil, že i když jsem demisexuál, chci žít s asexuálkou, pro kterou sex ve vztahu neznamená nic, pro mne je důležitý jen pro početí dětí (ty moc chci), jinak sexu jsem schopný, výjimečně se mi i líbí, ale jeho potřeba je nulová. Hodně si zakládám na romantice (nejen té okázalé a patetické - mé fantazie jsou jen romantické, výjimečně lehce erotičtější, pokud jde o doteky, nikdy ne ale sex samotný ani nic kolem uspokojení, jen doteky) a rodině, potřebuji s ní sdílet celý život, cítit, že je mi oddaná, obdivuje to, co dělám, a chápe mě, mohu se jí svěřit a projevovat své city.
Takže jsem byl vždy ve vztahu nešťastný, byl jsem tlačen do toho, do čeho jsem nechtěl, nakonec jsem byl nucen vztah ukončit. A vzdor své samotě se vztahů obávám.
Děkuji, že jsem se tu mohl vykecat a díky všem, co si to přečetli
Skvělé vykecání ... spíše díky tobě, že jsi ledacos tak výstižně popsal (jak už zmiňoval i Magramal)...
Fascinují mne lidé, kteří vědí, co chtějí, a uskutečňují to i žitím podle toho (nebo aspoň směřováním k tomu)...
Nevidím žádný důvod dělat něco, co tě nebaví (flirtování) a tudíž je nad slunce jasné, že to neumíš...
Podobně jako ty, jsem přesvědčena, že realizovat funkční vztah, ve kterém bych mohla být šťastná (pokud vůbec dokážu něco takového ), lze jen s rovnocenným partnerem (tj. kde žádný z nás nebude v roli dítěte ani rodiče pro toho druhého... )
Jen bych si (za sebe) dala pozor na tu "absolutnost" (absolutní je prý snad jen bůh ... nevím, jestli bys chtěl zrovna někoho tak "nelidského" ) a nevím, jaký přesně je v tomto případě význam výroku "potřebuji s ní sdílet celý život", protože pokud je to ve smyslu - být spolu 24h denně - měla bych také obavy, protože hodně "uzavřené" vztahy (ve smyslu "jen my dva") jsou také velmi těžko udržitelné...
Podle mého názoru je jedna z nejdůležitějších záležitostí ve vztahu, aby "zúčastnění" byli schopni poskytovat "zpětnou vazbu" druhému a zároveň i citlivě reagovali na změny ve vývoji toho druhého či okolností...
Jednodušeji řečeno - hodí se zdravá sebedůvěra a sebejistota a z nich plynoucí oboustranná kvalitní komunikace (nejen slovní)
( neb dle mé zkušenosti: tolerance, důvěra a upřímnost jsou jejich "vedlejší" produkty ) .
Thomas Paul Arroty
Unregistered
(22. 09. 2016, 15:51:29)Morwen Napsal(a): (21. 09. 2016, 15:11:41)Thomas Paul Arroty Napsal(a): Ahoj, tak nakonec se tu také svěřím. Mám problém setrvat ve vztahu. Podle mé zkušenosti všichni 'běžní' lidé mají sexuální potřebu nespojenou jen se vztahem, a i ve vztahu mají neukojené touhy, často potkají někoho, s kým v myšlenkách 'zhřeší', ale stále jsou věrní. Tohle je něco, co já neznám. Tělem mě není možné svést, naopak musí to být nějakým hlubokým citem (považuji se za demisexuála). Ale pokud jde o druhého partnera, vyvolává to ve mně strach a žárlivost (moje poslední bývalá byla kupříkladu bisexuálka milující lesbický sex - nakonec mě podváděla se skupinou holek, její sexuální tempo jsem nestíhal a její touhy nemohl naplnit všechny), obavy, že vztah takto visící na sexu je odsouzen k nezdaru.
Také mám problém s flirtem a sváděním, neumím to a nic mi to neříká. Ani mě to nebaví. Ale je to ode mě vyžadováno. Já navazuji jen přátelství, často velmi hluboká (moc se neseznamuji, nejsem společenský člověk), láska se vyvíjí až z nich. Celkově mám problém s tím, že ženy (alespoň v mém okolí) potřebují, aby 'chlap' byl nedostupný a tím více atraktivníy živočišný a nebezpečný. Ve vztahu hledám oporu, lásku a pochopení, ne sociální hru, kdy musím vynakládat úsilí ne na budování důvěry, ale na to, abych vytvářel jakousi sexuálně přitažlivou nejistotu (je to tak hnusné, jak to zní), o takový vztah nestojím. To samé s agresivitou v sexu i ve vztahu, nejsem sice submisivní, ale to neznamená, že jsem nutně dominantní. Spíš někde mezi, potřebuji absolutní rovnost ve vztahu.
Nakonec jsem usoudil, že i když jsem demisexuál, chci žít s asexuálkou, pro kterou sex ve vztahu neznamená nic, pro mne je důležitý jen pro početí dětí (ty moc chci), jinak sexu jsem schopný, výjimečně se mi i líbí, ale jeho potřeba je nulová. Hodně si zakládám na romantice (nejen té okázalé a patetické - mé fantazie jsou jen romantické, výjimečně lehce erotičtější, pokud jde o doteky, nikdy ne ale sex samotný ani nic kolem uspokojení, jen doteky) a rodině, potřebuji s ní sdílet celý život, cítit, že je mi oddaná, obdivuje to, co dělám, a chápe mě, mohu se jí svěřit a projevovat své city.
Takže jsem byl vždy ve vztahu nešťastný, byl jsem tlačen do toho, do čeho jsem nechtěl, nakonec jsem byl nucen vztah ukončit. A vzdor své samotě se vztahů obávám.
Děkuji, že jsem se tu mohl vykecat a díky všem, co si to přečetli
Skvělé vykecání ... spíše díky tobě, že jsi ledacos tak výstižně popsal (jak už zmiňoval i Magramal)...
Fascinují mne lidé, kteří vědí, co chtějí, a uskutečňují to i žitím podle toho (nebo aspoň směřováním k tomu)...
Nevidím žádný důvod dělat něco, co tě nebaví (flirtování) a tudíž je nad slunce jasné, že to neumíš...
Podobně jako ty, jsem přesvědčena, že realizovat funkční vztah, ve kterém bych mohla být šťastná (pokud vůbec dokážu něco takového ), lze jen s rovnocenným partnerem (tj. kde žádný z nás nebude v roli dítěte ani rodiče pro toho druhého... )
Jen bych si (za sebe) dala pozor na tu "absolutnost" (absolutní je prý snad jen bůh ... nevím, jestli bys chtěl zrovna někoho tak "nelidského" ) a nevím, jaký přesně je v tomto případě význam výroku "potřebuji s ní sdílet celý život", protože pokud je to ve smyslu - být spolu 24h denně - měla bych také obavy, protože hodně "uzavřené" vztahy (ve smyslu "jen my dva") jsou také velmi těžko udržitelné...
Podle mého názoru je jedna z nejdůležitějších záležitostí ve vztahu, aby "zúčastnění" byli schopni poskytovat "zpětnou vazbu" druhému a zároveň i citlivě reagovali na změny ve vývoji toho druhého či okolností...
Jednodušeji řečeno - hodí se zdravá sebedůvěra a sebejistota a z nich plynoucí oboustranná kvalitní komunikace (nejen slovní)
(neb dle mé zkušenosti: tolerance, důvěra a upřímnost jsou jejich "vedlejší" produkty ) .
Absolutnost míním ve smyslu bezpodmínečnosti. Nechci být 'dobrá volba' ani ten, kdo je finančně výhodná partie, poskytuje zázemí a bezpečí, atd...ale aby jediným důvodem pro vztah byla hluboká láska.
A co se týče sdílení života, není to myšleno z hlediska času, ale spíš rozsahu. Já žiji doma, mimo školu (a práci, když je) nechodím mezi lidi a trávím čas poslechem hudby, přemýšlením a literární tvorbou. A tohle vše chci sdílet, své zájmy, myšlenky, pocity...a samozřejmě i ty její. Nemám žádný soukromý život, který bych si žil bez ní, ve chvílích, kdy budu potřebovat samotu, jistě něco vymyslím, ale poté si to nebudu střežit jen pro sebe. Zkrátka, má žena musí být tam, kam si jiné lidi nepustím.
Jinak co vyžaduji, nabízím, proto hledám ženu, která má podobný život a vidí budoucnost podobně jako já. v tomhle nemůžu dělat ústupky, neboť vztah s extrovertní, velmi společenskou, nekreativní ženou, milující sex, prostě nemůže fungovat. Taková žena si má hledat podobného muže a ne vykládat pohádky lidem, jako jsem já, a pak se tvářit, že já jsem ten, kdo neuspokojuje její potřeby.
Příspěvků: 1108
Registrován od: 23. 05. 2012
Hodnocení:
13
(22. 09. 2016, 20:02:03)Safiya Napsal(a): Mě osobně vadí přístup, se kterým se často setkávám "nemůžeš přece milovat někoho, s kým nespíš"
Zrovna jako na zavolanou vyšel přesně na toto téma na OnaDnes.cz článek Sex vztah nestmelí. Vydrží spolu jen páry, které rezignují, tvrdí vědci, kde píše o tom, že vstah postavený na sexu může vydržet pouze omezenou dobu (tj. dokud "nevyprchaí" homony), během které se buďto musí vytvořit stabilnější vazba, nebo se vztah stane nestabilním a následně se rozpadne. No a velká část reakcí přávě ono téma "nemůžeš přece milovat někoho, s kým nespíš" probírá ...
PS: Pokud by na mně někdy někdo vytáhl "nevíš, o co přicházíš", tak mám připravené příklady věcí, o které nejen že většina lidí neví, že o ně přichází, ale často vůbec neví, že něco takového jde dělat.
Příspěvků: 651
Registrován od: 17. 09. 2011
Hodnocení:
7
23. 09. 2016, 09:36:18
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 23. 09. 2016, 09:36:42 uživatelem Mor-diskusni-forum-wen.)
(22. 09. 2016, 18:13:28)Thomas Paul Arroty Napsal(a): Absolutnost míním ve smyslu bezpodmínečnosti. Nechci být 'dobrá volba' ani ten, kdo je finančně výhodná partie, poskytuje zázemí a bezpečí, atd...ale aby jediným důvodem pro vztah byla hluboká láska.
A co se týče sdílení života, není to myšleno z hlediska času, ale spíš rozsahu. Já žiji doma, mimo školu (a práci, když je) nechodím mezi lidi a trávím čas poslechem hudby, přemýšlením a literární tvorbou. A tohle vše chci sdílet, své zájmy, myšlenky, pocity...a samozřejmě i ty její. Nemám žádný soukromý život, který bych si žil bez ní, ve chvílích, kdy budu potřebovat samotu, jistě něco vymyslím, ale poté si to nebudu střežit jen pro sebe. Zkrátka, má žena musí být tam, kam si jiné lidi nepustím.
Jinak co vyžaduji, nabízím, proto hledám ženu, která má podobný život a vidí budoucnost podobně jako já. v tomhle nemůžu dělat ústupky, neboť vztah s extrovertní, velmi společenskou, nekreativní ženou, milující sex, prostě nemůže fungovat. Taková žena si má hledat podobného muže a ne vykládat pohádky lidem, jako jsem já, a pak se tvářit, že já jsem ten, kdo neuspokojuje její potřeby.
Ok, vidím, že to máš (prozatím*) rozmyšleno...
Chápu tvoje postoje i názory, i když s některými až tak nesouhlasím**, ale je fakt, že koho potřebuješ ty, bys měl vědět nejlíp ty...
Takže přeji hodně štěstí ale aby se potkali dva nespolečenští introverti, bude to štěstí asi potřebovat trochu pomoct (ještěže je elektronická komunikace na solidní úrovni)
*vývoj/změna je přirozený proces, tudíž je jasné, že teď to vidíš asi trochu jinak než třeba za 10, 20, 30 ... let
**např., že by spolu nemohli vytvořit fungující vztah i jiné typy než sobě podobné (třeba tou introvertností) Na základě mých zkušeností i pozorování jsem přesvědčena, že tyto záležitosti nejsou v případě, že se jedná skutečně o rovnocenné partnery s dobrou úrovní komunikace, až tak podstatné... ale je taky pravda, že takoví se hledají též hodně pracně
|