Asexualita očima psychiatra Cyrila Höschla

[Ne-diskusni-forum-la]

Vážený pane doktore,
jsem pravidelnou čtenářkou Vaší rubriky v Reflexu a tak jsem se odhodlala zaslat Vám dotaz.
Nedávno jsem četla v novinách, že ve společnosti podobně jako homosexuálové existují asi 4% asexuálů. Zajímalo by mne, zda asexualita je skutečně uznaná jako diagnóza, jak se na ni odborně nahlíží - je to normalita jež se vyskytuje zřídka nebo je to již patologie? Co je příčinou , jak vzniká, jaké jsou charakteristické znaky, jak se diagnostikuje… Kdy mohu někoho považovat za asexuála? Lze terapií u dospělého jedince vyvolat zájem o sex?
Děkuji Dana H.

Uvádět „počet asexuálů v populaci“ je zavádějící a pochybuji, že tak široce pojaté statistiky mohou mít jakoukoli platnost. Pro jakoukoliv zdravotnickou statistiku se definice mapovaného jevu musí zúžit a opřít o nějaká kritéria, zahrnující například pouze ty, kteří pro určitou poruchu vyhledají lékaře, nebo ty, kteří byli pro tu kterou poruchu hospitalizovaní či na ni zemřeli. Méně validní (měkčí) údaje, opírající se o všelijaké dotazníky a šetření, nejsou-li příslušné studie velmi důkladně založeny, se spíš podobají průzkumům veřejného mínění a politických preferencí a vedou k mnoha nedorozuměním. To, co se hovorově označuje jako asexualita a myslí se tím nezájem o sexuální styk, může být projevem mnoha někdy velice různých poruch či důvodů. Může jít například o nálepku ze strany neuspokojeného partnera, který má v tomto ohledu nepřiměřené nároky (pak by se sebou měl/a spíš něco dělat on/ona), o záměrně vypěstovaný životní postoj (vinou povolání, vinou zklamání, tělesné vady), o sexuální dysfunkci způsobenou nějakou – třeba i skrytou – tělesnou chorobou včetně neurologických, gynekologických a urologických onemocnění, hormonální poruchou (včetně „cukrovky“), chronickou únavou a vyčerpáním, duševním onemocněním (depresí), léky (např. některá psychofarmaka tlumí zájem o sex či působí narušení různých funkcí) nebo – a na to nezapomínejme – nemotivujícím či dokonce odpuzujícím chováním anebo vzezřením partnera/partnerky. Mimo to skutečně existují různé diagnózy sexuálních dysfunkcí a také parafilie (odchylné sexuální preference co do způsobu, např. sadismus, nebo co do objektu, třeba pedofile), které nerozpoznány anebo nereflektovány se mohou projevovat pouhou nepřítomností sexuální aktivity v partnerském heterosexuálním vztahu. Bez rozboru fantazijních představ dotyčného a jeho odezvy na různé podněty je lze těžko odhalit. Tohle všechno nerozlousknete přečtením sloupku v Reflexu, na to je opravdu třeba navštívit odborníka-sexuologa. Ten posoudí, zda jde opravdu o asexualitu, pokusí se najít příčiny, určit diagnózu a odpovědět na Vaši poslední otázku, zda se s tím dá něco dělat. Já jsem přesvědčen, že až na výjimky určitě ano.
(bez záruky)

Cyril Höschl je ředitelem Psychiatrického centra Praha a Centra Neuropsychiatrických studií v Praze.
<!-- m --><a class="postlink" href="http://www.hoschl.cz/?text=2861&lang=cz">http://www.hoschl.cz/?text=2861&lang=cz</a><!-- m -->