16. 02. 2024, 10:02:58
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 16. 02. 2024, 10:03:55 uživatelem Blue-diskusni-forum-leaf.)
Koukám, že tady lidé píší své příběhy. Dobrá, napíšu tedy ten svůj. Vraťme se pár let zpátky. Žil jsem si tehdy nadmíru spokojený život. Vystudoval jsem, co mě bavilo, a našel senzační práci v oboru, která mě naplňovala. Najednou mí kamarádi a vrstevníci začali zakládat rodiny, mít děti. To jsem taky vždycky chtěl. A když i mladší kamarádi měli třeba už třetího potomka a já furt nic (rozuměj nikoho vedle sebe, s kým by bylo možno potomka mít), seznal jsem, že je asi něco špatně. Myslel jsem si, že jsem zkrátka „neatraktivní sameček“, který nenadchne přirozeným kouzlem své osobnosti, a tak, hnán přáním mít také rodinu (to zdůrazňuji), jsem na to šel přes seznamku. Seznámil jsem se s dívkou, se kterou jsem si byl názorově blízký, dobře jsme si rozuměli, až… Až došlo na pokus takovou rodinu založit. Ouha. Zklamání, rozčarování. Tak začalo kolečko obíhání různých specialistů, až nakonec padla diagnóza, která zapříčinila, proč jsem skončil tady. Nejsem tedy „neatraktivní sameček“, ale naopak jsem to byl já, kdo podvědomě neměl potřebu se seznamovat. Podle jednoho z navštívených specialistů tkví má naděje v tom najít si takovou partnerku, která je na tom podobně jako já nejen co do té věci na tři písmena, ale hlavně co do hodnot, zájmů, názorů a jisté míry „originality“. Aby nás drželo při sobě ne to, co končí na -x, ale nerozlučné kamarádství, parťáctví, společné nadšení pro věc, sdílení obyčejných zážitků, které by nás oba stejným způsobem bavily a naplňovaly.