Příspěvků: 9
Registrován od: 02. 03. 2019
Hodnocení:
1
Dobrý den,
chtěl jsem se zeptat, jak reagovalo Vaše okolí, když se dozvěděli o Vaší orientaci? Jsem sexuálně orientovaný a mám docela zábrany o tom někomu povědět. U kolegyně jsem svůj postoj k sexu naznačil a dostalo se mi odpovědi, jestli nejsem "divnej". U příbuzných mám problém "jít ven" s obavou, že se u prarodičů setkám s nepochopením a u mamky se obávám, že by mě chtěla "léčit" nebo dokopat k psychiatrovi.
Jak to bylo u Vás? Dík za odpovědi.
Příspěvků: 527
Registrován od: 20. 02. 2015
Hodnocení:
8
Jestli se domníváš, že by Tě někdo za to tahal k psychiatrovi, tak jim to prostě neříkej. Nemoc to každopádně není. O mně vědí, že to nesnesu, když je to třeba ve filmu a oni po sobě lezou Můj názor znají, nelíčím jim ho sice tak detailně jako zde na fóru nebo kdysi ve škole, ale vědí, že se mnou nehnou
Nenech se nikdy zviklat okolím, je to Tvůj život a je jen na Tobě, jak ho budeš žít! Žij tak, jak Ty jsi spokojenej!
Příspěvků: 5
Registrován od: 06. 04. 2019
Hodnocení:
0
10. 04. 2019, 19:16:57
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 10. 04. 2019, 19:18:51 uživatelem Mea-diskusni-forum-dow.)
Dobrý den,
já jsem to zatím řekla pouze svým přátelům. Jelikož mám dobré přátele, tak to pochopili, že hold takovou potřebu nemám a nic na té bázi ani nevyhledávám. Tím si zodpověděli možná i kdejaké další otázky o mně. Blízké rodině to zatím v plánu říci nemám. Mamce jsem to tak nějak naznačila a nemyslím si, že by kvůli něčemu takovému například zavrhla své dítě. Prarodičema tím moc nezatěžuji. Koneckonců, když jim člověk řekne, že se zatím nenašel ten pravý, tak to tak nějak pochopí a tím naše debata hasne.
Jinak držím palce! Jak již psala Sosna, zajisté je potřeba žít tak, jak to vnímáme my sami a ne naše okolí.
Příspěvků: 527
Registrován od: 20. 02. 2015
Hodnocení:
8
Já hlavně nechápu, proč by kvůli něčemu tak čistému, jako je asexualita, měl být někdo zavržen Mně třeba přišlo vždycky nechutné, když se někdo s někým rozejde a pak si najde někoho novýho, s kým chrápe. Ale nikdy jsem nepochopila, proč to dělají. Kdybych chtěla dítě, tak to udělám taky, ale takhle nevím, co je k tomu vede. Prostě jen ten pud, no. Stojí je to akorát peníze, atd.
Ale chápu, že přesto, že není důvod být zavržen, přesto před svými novými přáteli úzkostlivě tajím tuto informaci Já jako rak se celkově bojím zavržení. Je to paradox, ale asexualita je zatím jedna z věcí, které před nimi utajuji. Ale nechcete prostě vypadat "divně", no. I když vím, že by mě nezavrhli. Ale proč na sebe zbytečně upozorňovat.
Příspěvků: 9
Registrován od: 02. 03. 2019
Hodnocení:
1
Já to pouze jedné holčině, která se zajímá o psychologii, tak pro to měla pochopení.
Příspěvků: 330
Registrován od: 21. 10. 2015
Hodnocení:
8
Myslím, že i tady hraje velkou roli, jak si je daný jedinec jistý sám sebou. Aneb když jsem přišla na tohle fórum, na jednu stranu se mi ulevilo, že jsem našla místo, kam patřím, ale zároveň jsem se hrozně styděla a nechtěla jsem to nikomu říct - a přitom chtěla, protože to pro mě byla ohromná změna a událost, o které jsem měla potřebu mluvit se svými blízkými. Naštěstí jsem to vydržela a nic nevyzradila, aspoň ze začátku. Nechala jsem si čas, abych to všechno vstřebala nejdřív já sama a přijala se takovou, jaká jsem, abych získala tu jistotu, o které jsem psala výše. Teď už mi nevadí o asexualitě s dalšími lidmi mluvit - pokud se jim na tom něco nelíbí, je to jejich problém.
"Možná to byla chyba... ale stejně jsem ráda, že jsem to udělala!" (Ilmatar)
Příspěvků: 185
Registrován od: 09. 11. 2017
Hodnocení:
2
Pokud víš ze okolí to nevezme dobře, mlč. Pouze ty znáš své okolí. Jinak má zkušenost je nepojmenovat a pouze popsat, z kamarádů to vzali všichni dobře vlastně oni to ví hodně dlouho, rodině jsem nikdy nic neřekl.
Příspěvků: 1145
Registrován od: 14. 12. 2015
Hodnocení:
14
12. 04. 2019, 23:53:36
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 12. 04. 2019, 23:55:30 uživatelem Jul-diskusni-forum-iana.)
Vítej. Podobné téma se řešilo v tomhle vláknu, třeba tam najdeš inspiraci.
Moje okolí s asexualitou nemělo problém. Nejdříve jsem o svojí orientaci řekla mladší sestře, která ji vzala jako přirozenou věc, a posléze přátelům ve škole - i oni ji přijali bez problémů. Rodičům jsem nic speciálně neoznamovala, ale mluvila jsem před nimi o asexualitě obecně a všimli si samozřejmě, že jsem nikdy neměla partnera, takže si oba jevy spojili. A pokud jde o prarodiče, občas se mě babičky zeptají, jestli jsem stále ještě asexuál, ale po nevrlém ujištění, že moje orientace se mění stejně málo jako jejich, zase dají pokoj. I ta z nich, která má celoživotně problém s homosexuály, vzala moji asexualitu celkem dobře. (Když nad tím uvažuji, nespíš jsem měla štěstí.)
Jinak se o svojí asexualitě otevřeně bavím i s cizími lidmi (včetně kolegyň na brigádě nebo heterosexuálních kluků, kteří mě v marném očekávání někam pozvou) a nikdy jsem se nesetkala s vysloveně negativní reakcí. Spíš jsou všichni zvědaví.
V zásadě souhlasím s Grčou. Nemusíš oznamovat svoji orientaci všem, rodina určitě nemá právo na ty informace, s kterými by se nedokázala vyrovnat. Musíš si sám rozhodnout, kdo má o tvojí asexualitě vědět. Pro začátek je samozřejmě nejlepší zvolit osobu, které opravdu věříš - pro většinu lidí jsou to spíš přátelé než rodinní příslušníci.
„Člověk se nadchne ještě i netečným paprskem nejvzdálenější hvězdy. Proto začíná teorie pohledem k nebi.“
Ludwig Feuerbach, „Podstata člověka"
|