Dnes jsem si náhodou vzpomněla na tohle fórum a zjistila jsem, že jsou to skoro tři roky od doby, co jsem tady byla naposledy... nečetla jsem si, co vše jsem sem psala... ale vím, že tehdy jsem neměla v plánu se sem někdy znovu vracet... a teď jsem tady zas. Ani se mi nějak nechce vracet k tomu co bylo... protože se věci ani moc nezměnili...
Možná jen jedna. Naplno jsem si potvrdila, že jsem demisexuál. Je to už nějaký ten pátek, co se mi do života připletl jeden kluk... a postupem času se z nás stali dobří přátelé, skvěle jsme si rozuměli, začali jsme se vídat... a on se zamiloval... Jelikož to pro mě byla novinka, řekla jsem si že tomu dám šanci... že uvidím co bude. A nedopadlo to vůbec dobře... vlastně i když jsem mu "dala šanci" aby se o mě snažil, byli jsme stále spíš jen přátelé co si občas někam vyšli. Řekla jsem mu jaká jsem, jak tohle všechno mám a on to respektoval... Jen jsme se občas drželi za ruce, sem tam jsme se objali... došlo i na pár pus a jedno líbání... ale necítila jsem se při tom dobře, měla jsem z toho "výčitky" nebo jak to nazvat... věděla jsem že to nechci... a tak se to pak už neopakovalo... jenže u mě prostě ani časem k žádnému citovému vzplanutí nedošlo... a věděla jsem, že nemá smysl živit naději... skončila jsem to... a on skončil naše přátelství... Dnes už je to pár měsíců, co vůbec nejsme v kontaktu a ani nechci, aby jsme znovu byli. Každý chtěl něco jiného, každý v tom viděl něco jiného... nemělo to smysl...
Za celý svůj život jsem milovala jen jediného chlapa, se kterým bych si dokázala představit všechno... ale bohužel z toho reálně nic nebude. Už jsem se asi smířila s tím, že vztah a věci kolem nejsou nic pro mě... protože je pro mě opravdu těžké najít si k někomu cestu, znovu se zamilovat a poprvé zažít jaké by to asi bylo kdybych s tím člověkem i mohla být... asi to vždycky už bude jen takový pěkný sen... Škoda jen, že okolí mě nechápe a pořád mě "nutí" abych si s někým, kýmkoliv nějak začala... nedokážou pochopit, jak nechutná představa to pro mě vlastně je, když bych měla být s někým jen tak, bez lásky... asi jsem se jen potřebovala zase někam vypsat...
Nějak vnitřně vím, že bych chtěla vztah který by byl plné vzájemné lásky, i sexu a všeho... že bych se chtěla vdát a mít rodinu, mít někoho komu bych bezmezně věřila a nebylo by to "jen aby se neřeklo"... ale to je asi jen v pohádkách... už nevěřím tomu, že bych někdy něco takového mohla zažít...
Možná jen jedna. Naplno jsem si potvrdila, že jsem demisexuál. Je to už nějaký ten pátek, co se mi do života připletl jeden kluk... a postupem času se z nás stali dobří přátelé, skvěle jsme si rozuměli, začali jsme se vídat... a on se zamiloval... Jelikož to pro mě byla novinka, řekla jsem si že tomu dám šanci... že uvidím co bude. A nedopadlo to vůbec dobře... vlastně i když jsem mu "dala šanci" aby se o mě snažil, byli jsme stále spíš jen přátelé co si občas někam vyšli. Řekla jsem mu jaká jsem, jak tohle všechno mám a on to respektoval... Jen jsme se občas drželi za ruce, sem tam jsme se objali... došlo i na pár pus a jedno líbání... ale necítila jsem se při tom dobře, měla jsem z toho "výčitky" nebo jak to nazvat... věděla jsem že to nechci... a tak se to pak už neopakovalo... jenže u mě prostě ani časem k žádnému citovému vzplanutí nedošlo... a věděla jsem, že nemá smysl živit naději... skončila jsem to... a on skončil naše přátelství... Dnes už je to pár měsíců, co vůbec nejsme v kontaktu a ani nechci, aby jsme znovu byli. Každý chtěl něco jiného, každý v tom viděl něco jiného... nemělo to smysl...
Za celý svůj život jsem milovala jen jediného chlapa, se kterým bych si dokázala představit všechno... ale bohužel z toho reálně nic nebude. Už jsem se asi smířila s tím, že vztah a věci kolem nejsou nic pro mě... protože je pro mě opravdu těžké najít si k někomu cestu, znovu se zamilovat a poprvé zažít jaké by to asi bylo kdybych s tím člověkem i mohla být... asi to vždycky už bude jen takový pěkný sen... Škoda jen, že okolí mě nechápe a pořád mě "nutí" abych si s někým, kýmkoliv nějak začala... nedokážou pochopit, jak nechutná představa to pro mě vlastně je, když bych měla být s někým jen tak, bez lásky... asi jsem se jen potřebovala zase někam vypsat...
Nějak vnitřně vím, že bych chtěla vztah který by byl plné vzájemné lásky, i sexu a všeho... že bych se chtěla vdát a mít rodinu, mít někoho komu bych bezmezně věřila a nebylo by to "jen aby se neřeklo"... ale to je asi jen v pohádkách... už nevěřím tomu, že bych někdy něco takového mohla zažít...