31. 10. 2016, 23:25:19
Zdravím, na toto fórum jsem se zaregistrovala s tím, že bych zde snad mohla najít cosi, co by mi pomohlo porozumět sama sobě. Začalo to když jsem byla mladší, kdy mé vrstevnice začalo zajímat opačné pohlaví, ale mě to k němu nikdy nijak netáhlo. Utěšovala jsem se tím, že je to prostě jen otázka času, že se to nějak 'spraví'. Zájem o chlapce se však nedostavoval ani nadále, až jednou jsem tomu dala šanci s jedním klukem, zkrátka a dobře, 'dejme tomu šanci, třeba se to dostaví'. Ne, nedostavilo. Bližší fyzický kontakt se mi nelíbil, pokud to bylo na bázi držení za ruce či objetí bylo to v pohodě - i když mě romantika také nikdy nebrala, žádné hlubší pocity při sladké řeči a tak -, ale líbání a podobné věci se mi nezamlouvali, natož pak vzrušovali, naopak, každý takový moment pro mě byl utrpení, zvláště když to začal přítel vyžadovat častěji a častěji. Špatně se mi mu dívalo do očí a později už mě netěšila ani vidina, že svého přítele uvidím, když chtěl aby se náš vztah v intimním směru 'hnul dál'. Když jsem se mu to pokoušela vysvětlit, nikam to nevedlo, prý že tomu přijdu na chuť... nestalo se tak, a tak jsem vztah ukončila.
Samozřejmě, napadla mě i možnost homosexuální orientace, avšak stejné pohlaví mě po fyzické stránce přitahuje asi tak, jako pohlaví opačné - nijak.
Plnoletost mi buší na dveře a mě se zkrátka nezamlouvá vyhlídka intimního vztahu. Lidi mi říkají věci, jako 'zatím jsi nepotkala toho pravého', 'dej tomu šanci', 'možná máš deprese', 'a zkusila jsi ještě...' Zkátka a dobře, já to tak prostě necítím. Jeden kluk se mi svým způsobem líbí, ale nikoli po fyzickém hledisku, v tom směru na něj ani nemyslím - z mé strany se jedná pouze o vzhlédnutí v jeho charakteru a respektu k němu, dobře se s ním rozmlouvá, máme podobný smysl pro humou, porobné koníčky.
Sama sebe vidím jakožto asexuála. Mé okolí se na to zase kouká tak trochu skepticky, skrze prsty, s tím, že prostě nevím, o čem mluvím - hlavně ze strany členů rodiny. Proto bych chtěla požádat o nějaké objektivnější posouzení, abych se sama sobě alespoň trochu lépe vyznala... děkuji
Samozřejmě, napadla mě i možnost homosexuální orientace, avšak stejné pohlaví mě po fyzické stránce přitahuje asi tak, jako pohlaví opačné - nijak.
Plnoletost mi buší na dveře a mě se zkrátka nezamlouvá vyhlídka intimního vztahu. Lidi mi říkají věci, jako 'zatím jsi nepotkala toho pravého', 'dej tomu šanci', 'možná máš deprese', 'a zkusila jsi ještě...' Zkátka a dobře, já to tak prostě necítím. Jeden kluk se mi svým způsobem líbí, ale nikoli po fyzickém hledisku, v tom směru na něj ani nemyslím - z mé strany se jedná pouze o vzhlédnutí v jeho charakteru a respektu k němu, dobře se s ním rozmlouvá, máme podobný smysl pro humou, porobné koníčky.
Sama sebe vidím jakožto asexuála. Mé okolí se na to zase kouká tak trochu skepticky, skrze prsty, s tím, že prostě nevím, o čem mluvím - hlavně ze strany členů rodiny. Proto bych chtěla požádat o nějaké objektivnější posouzení, abych se sama sobě alespoň trochu lépe vyznala... děkuji