Allo allo

[Da-diskusni-forum-fne]

Ahoj,
jsem neskutečně šťastná, že existuje toto fórum i v češtině. Tím chci vyjádřit svůj dík všem, kteří se na jeho realizaci podíleli a podílejí. Že jsem a. vím od puberty, ale do nějakých 27 jsem netušila, jak to pojmenovat. Pak naštěstí přišel článek v LN a rázem mi otevřel oči. Nemám problém s tím jaká jsem a mé okolí je natolik lhostejné k druhým, že nemusím ani čelit nějakým nepříjemným dotazům. Upřímně řečeno - ačkoliv vím co jsem a jsem s tím smířená, tak nevím, jestli bych byla schopná přiznat to svým blízkým. Mám takový pocit, že v dnešní přesexované době je pro ostatní lidi nemyslitelné, že by někdo byl schopen bez sexu žít. To je snad přijatelnější přiznat se, že jsem homosexual či bisexual.
Moc ráda bych našla někoho blízkého, ať už ženu nebo muže (tady si zatím nejsem tak úplně jistá), s kým bych mohla žít v partnerském svazku. Vztahům s "normálními" partnery jsem se vždycky bránila, protože jsem si jednak nedokázala představit, jak to tomu druhému vysvětlit a za druhé - i kdyby to pochopil a přistoupil na to, tak přece nemůžu po druhém chtít, aby se kvůli mně vzdával něčeho, co je pro většinu populace přirozené. No už jsem toho nablábolila dost a omlouvám se, že jsem Uvítací koutek částečně "zneužila" jako seznamku Mějte se všichni moc fajn
Eva

[s-diskusni-forum-@m]

Vítám tě v reálném světě bez tolerance a pochopení. Naštěstí zde existují lidé, kteří jsou schopni pochopit druhé, ať už jsou stejní jako MY tady, nebo jsou odlišní (říkaj si normální?) Toto fórum je super a určitě to byl dobrý nápad. Je jedno, jestli si tu budeme psát jenom "MY" anebo tu budou hledat odpovědi na své otázky ohledně nás všichni ostatní, kteří nás nechápou (snad někdy pochopí). Ale jedno je jisté, títmo dáme všem najevo, že tu jsme, což je určitě dobrý "START"!

[Ne-diskusni-forum-la]

Ahoj Dafne, také Tě zde vítám. Myslím si, že je skoro pro každého člověka někdy těžké, bolestné i významným zdrojem úzkosti z odmítnutí procházet životem s povědomím o jakési vlastní odlišnosti od většinového, ( tudíž dle dnešních definic normálního chování a jednání ), ale ještě o něco obtížnější je pak opravdové vnitřní sžití s touto odlišností, její plné uvědomění. Povede-li se nám to, pak je to teprve odrazový můstek k dalšímu. Mohu si zde např. položit otázku, mohu tento svůj poznaný stav změnit, či nikoliv ? Pak v podstatě po promyšlení daných skutečností vyvstávají dvě možnosti a to buď nastoupení procesu vedoucího ke změně stavu nebo naopak k vyrovnání se s ním a k jeho akceptaci. Někdy máme to štěstí, že nám v tomto procesu sebepoznávání pomůže okolí, jindy po této cestě musíme kráčet zdánlivě osamoceně ( toto fórum je ale důkazem, že to osamocení je opravdu jen zdánlivé ), ať tak či onak, vždy se však vyplatí být v náhledu na sebe sama poctivým, chceme-li se alespoň pokusit dojít k onomu blikajícímu světélku v dálce, které nám připomíná, že cíl naší cesty není nikterak nerealisticky vzdálený. Není to cesta nikterak jednoduchá a bez překážek, neboť vyžaduje osobní odvahu a odhodlání, kterého jsou schopni jen skutečně silní a stateční lidé. A jak tak vidím, tak tohle fórum je jich plné....