23. 06. 2014, 23:06:56
Zdravím!
Dlouho jsem s vložením svého příspěvku váhala, nejsem žádným internetovým exhibicionistou a nemám potřebu svěřovat se se svými životními eskapádami na potkání. Zároveň musím připustit, že si svoji (a)sexualitou nejsem zcela jista a nezbývá mi tedy než přispět svoji troškou do mlýna a čekat na "ortel". Upřímně obdivuji toho, kdo si to přečte. Mně by se nechtělo.
Asi to bude znít jako klišé, ale vždycky jsem byla jiná než ostatní vrstevníci. Mohly za to mé zájmy, chování a především fakt, že jsem byla rozumově několik let nad nimi. Na ZŠ jsem si raději vytvořila neproniknutelnou auru šprta a knihomolky, abych předešla plytkým konverzacím, které mne vysilovaly. Na druhém stupni jsem se tak úspěšně vyhnula typicky holčičím debatám o klucích a sexualitě, za což jsem byla velmi vděčná – nahá, zpocená, zmítající se těla při souloži mi přišla doslova odporná a chodit s někým jsem také netoužila. A konceptu vztahů jsem také příliš nerozuměla. Ovšem souhrou náhod, která je dodnes nad mé chápání, jsem se ke konci ZŠ skamarádila s nejpopulárnější dívkou školy, což na mě mělo nezanedbatelný vliv. Možná jsem zatoužila být jako ona, vypadnout na chvíli ze své role. Kdo ví. Souhrou dalších podivných náhod jsem si našla přítele. Nijak mě nepřitahoval, ani emocionálně jsem k němu nic necítila, jen jsem to chtěla zkusit.
První sexuální zkušenost na sebe nenechala dlouho čekat. A byla přesně taková, jakou jsem ji čekala. Upocená, otravná a především namáhavá. Nutno podotknout, že chlapec byl starší, nějaké zkušenosti již tedy měl. Vydržela jsem s ním něco přes rok, za tu dobu jsem soulož zažila mnohokrát, ovšem stále v mně vyvolávala ty samé pocity a nijak mě neuspokojovala. Vnímala jsem ji velmi mechanicky, nikoliv jako nějaké „splynutí dvou duší“ a před každým aktem musela překonávat veliký odpor. Koncept vztahu se mi za tu dobu pochopit příliš nepodařilo, avšak to je zase jiná kapitola.
Nyní je mi 19. Přes 3 roky jsem bez sexu i bez partnera. Byla jsem na mnoha schůzkách, k sexu jsem měla hodně příležitostí, ale mě to nechává zcela chladnou. Nejprve jsem všem kolem sebe namlouvala, že mě u mužů sexuálně nepřitahuje vzhled, ale inteligence. Ano, nepopírám, že mi inteligentní lidé imponují. Ovšem nejedná se o sexuální přitažlivost , pouze o určitou formu sympatie. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč by se kupříkladu neznalost té nejnevýznamnější historické události měla stát překážkou toho, abych si pustila někoho k tělu. Je to spíš jen taková výmluva pro okolí.
Abych to shrnula… Nemám ráda pohled na nahé lidské tělo, je mi velmi nepříjemné ležet nahá v posteli a leží-li tam někdo se mnou, je mi to o to nepříjemnější. Nemám ráda ani společné koupele ve vaně a obecně všechny situace, kde přicházím do kontaktu s cizím rozpáleným tělem a kdy je mé tělo rozpálené. Přitom všem mám jisté libido. Stavím ho ale na roveň hladu či žízně a nevidím důvod ho uspokojovat sexem, tou nudnou a ubíjející činností. Je pravděpodobné, že jsem asexuál?
Dlouho jsem s vložením svého příspěvku váhala, nejsem žádným internetovým exhibicionistou a nemám potřebu svěřovat se se svými životními eskapádami na potkání. Zároveň musím připustit, že si svoji (a)sexualitou nejsem zcela jista a nezbývá mi tedy než přispět svoji troškou do mlýna a čekat na "ortel". Upřímně obdivuji toho, kdo si to přečte. Mně by se nechtělo.
Asi to bude znít jako klišé, ale vždycky jsem byla jiná než ostatní vrstevníci. Mohly za to mé zájmy, chování a především fakt, že jsem byla rozumově několik let nad nimi. Na ZŠ jsem si raději vytvořila neproniknutelnou auru šprta a knihomolky, abych předešla plytkým konverzacím, které mne vysilovaly. Na druhém stupni jsem se tak úspěšně vyhnula typicky holčičím debatám o klucích a sexualitě, za což jsem byla velmi vděčná – nahá, zpocená, zmítající se těla při souloži mi přišla doslova odporná a chodit s někým jsem také netoužila. A konceptu vztahů jsem také příliš nerozuměla. Ovšem souhrou náhod, která je dodnes nad mé chápání, jsem se ke konci ZŠ skamarádila s nejpopulárnější dívkou školy, což na mě mělo nezanedbatelný vliv. Možná jsem zatoužila být jako ona, vypadnout na chvíli ze své role. Kdo ví. Souhrou dalších podivných náhod jsem si našla přítele. Nijak mě nepřitahoval, ani emocionálně jsem k němu nic necítila, jen jsem to chtěla zkusit.
První sexuální zkušenost na sebe nenechala dlouho čekat. A byla přesně taková, jakou jsem ji čekala. Upocená, otravná a především namáhavá. Nutno podotknout, že chlapec byl starší, nějaké zkušenosti již tedy měl. Vydržela jsem s ním něco přes rok, za tu dobu jsem soulož zažila mnohokrát, ovšem stále v mně vyvolávala ty samé pocity a nijak mě neuspokojovala. Vnímala jsem ji velmi mechanicky, nikoliv jako nějaké „splynutí dvou duší“ a před každým aktem musela překonávat veliký odpor. Koncept vztahu se mi za tu dobu pochopit příliš nepodařilo, avšak to je zase jiná kapitola.
Nyní je mi 19. Přes 3 roky jsem bez sexu i bez partnera. Byla jsem na mnoha schůzkách, k sexu jsem měla hodně příležitostí, ale mě to nechává zcela chladnou. Nejprve jsem všem kolem sebe namlouvala, že mě u mužů sexuálně nepřitahuje vzhled, ale inteligence. Ano, nepopírám, že mi inteligentní lidé imponují. Ovšem nejedná se o sexuální přitažlivost , pouze o určitou formu sympatie. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč by se kupříkladu neznalost té nejnevýznamnější historické události měla stát překážkou toho, abych si pustila někoho k tělu. Je to spíš jen taková výmluva pro okolí.
Abych to shrnula… Nemám ráda pohled na nahé lidské tělo, je mi velmi nepříjemné ležet nahá v posteli a leží-li tam někdo se mnou, je mi to o to nepříjemnější. Nemám ráda ani společné koupele ve vaně a obecně všechny situace, kde přicházím do kontaktu s cizím rozpáleným tělem a kdy je mé tělo rozpálené. Přitom všem mám jisté libido. Stavím ho ale na roveň hladu či žízně a nevidím důvod ho uspokojovat sexem, tou nudnou a ubíjející činností. Je pravděpodobné, že jsem asexuál?