04. 05. 2014, 11:38:48
Dobrý den, kamarádi
na toto forum jsem narazil dnes a po přečtení několika témat v této sekci jsem si řekl, že lidé tu budou mně podobní a mohlo by mi být prospěšné se s nimi seznámit a pochopit je, nechat se pochopit.
(A teď ta dlouhá část o mně!)
Jsem mladý muž, když to tak mám říci, ještě studuji na gymnáziu. Zájem o sex jsem měl celkem brzy, brzy jsem dospíval. Byl jsem jím fascinovaný, ale až teď si pořádně uvědomuji, že to byla fascinace velice živočišná, bez emocí. Ze svých pozdějších, všehovšudy nedávných, sexuálních zkušeností s jinými lidmi než jsem já jsem zjistil, že mi nesmírně jakýkoliv emoční aspekt sexu ubližuje a také jsem pochopil, že pro jiné lidi to není jen jakási živočišná potřeba, ale něco důležitějšího a že oni v tom mají city, že právě jim mohu také ublížit. Jim to také snad něco dává, mne to zraňuje. Zároveň s tím i později jsem našel, co je ve člověku krásné a ušlechtilé, dobré, začal jsem zjišťovat, jak moc mi v těchto věcech brání jakékoliv vášně. Vztek, smutek, strach... začal jsem se od nich odprošťovat, snažím se žít láskyplný život, pomáhat ostatním a pohlížet na svět s úsměvem a radostí v srdci, daří se mi. Ale pořád na mě některé vášně doráží, třeba ten sexuální čertík.
Nejhorší je, že když už mu podlehnu, tak se cítím mizerně, rozhodí to můj klid a vím, že kdybych byl opět s nějakou osobou, ubližovalo by mi to i emočně a to velice krutým způsobem. Vím snad, proč tomu tak je. Opravdu za to možná může mé brzké seznámení se s tímhle tématem a vůbec nezdravé situace do nichž jsem se dostal, ale to už neřeším, jsem s tím vyrovnaný a beru jako fakt, že sex mi přináší buď neklid (ačkoliv odbití pudu a slast jakousi) nebo citové utrpení, které vede k tomu, že je mi odporné dívat se na toho druhého člověka, který po něčem dychtí a něco ode mě čeká, mám pak také pocity zklamání (pro sebe i jiné) a strachu.
Sex mi ubližuje, jsem s tím smířený a mám lehkou mysl, ale pořád také na srdci bolest a tuším, že být členem nějaké komunity lidí nakloněných podobně (a třeba i různě, ale tolerantních) by mi mohlo nesmírně pomoci odstranit poslední střípky neklidu v tomto směru.
Doufám, že spolu budeme vycházet a že alespoň najdu přátele, když už ne rozřešení.
na toto forum jsem narazil dnes a po přečtení několika témat v této sekci jsem si řekl, že lidé tu budou mně podobní a mohlo by mi být prospěšné se s nimi seznámit a pochopit je, nechat se pochopit.
(A teď ta dlouhá část o mně!)
Jsem mladý muž, když to tak mám říci, ještě studuji na gymnáziu. Zájem o sex jsem měl celkem brzy, brzy jsem dospíval. Byl jsem jím fascinovaný, ale až teď si pořádně uvědomuji, že to byla fascinace velice živočišná, bez emocí. Ze svých pozdějších, všehovšudy nedávných, sexuálních zkušeností s jinými lidmi než jsem já jsem zjistil, že mi nesmírně jakýkoliv emoční aspekt sexu ubližuje a také jsem pochopil, že pro jiné lidi to není jen jakási živočišná potřeba, ale něco důležitějšího a že oni v tom mají city, že právě jim mohu také ublížit. Jim to také snad něco dává, mne to zraňuje. Zároveň s tím i později jsem našel, co je ve člověku krásné a ušlechtilé, dobré, začal jsem zjišťovat, jak moc mi v těchto věcech brání jakékoliv vášně. Vztek, smutek, strach... začal jsem se od nich odprošťovat, snažím se žít láskyplný život, pomáhat ostatním a pohlížet na svět s úsměvem a radostí v srdci, daří se mi. Ale pořád na mě některé vášně doráží, třeba ten sexuální čertík.
Nejhorší je, že když už mu podlehnu, tak se cítím mizerně, rozhodí to můj klid a vím, že kdybych byl opět s nějakou osobou, ubližovalo by mi to i emočně a to velice krutým způsobem. Vím snad, proč tomu tak je. Opravdu za to možná může mé brzké seznámení se s tímhle tématem a vůbec nezdravé situace do nichž jsem se dostal, ale to už neřeším, jsem s tím vyrovnaný a beru jako fakt, že sex mi přináší buď neklid (ačkoliv odbití pudu a slast jakousi) nebo citové utrpení, které vede k tomu, že je mi odporné dívat se na toho druhého člověka, který po něčem dychtí a něco ode mě čeká, mám pak také pocity zklamání (pro sebe i jiné) a strachu.
Sex mi ubližuje, jsem s tím smířený a mám lehkou mysl, ale pořád také na srdci bolest a tuším, že být členem nějaké komunity lidí nakloněných podobně (a třeba i různě, ale tolerantních) by mi mohlo nesmírně pomoci odstranit poslední střípky neklidu v tomto směru.
Doufám, že spolu budeme vycházet a že alespoň najdu přátele, když už ne rozřešení.