15. 04. 2014, 01:35:54
Dobrý den, chtěl bych vás zde všechny pozdravit a něco málo o sobě povědět. Předem se omlouvám, že text bude asi trochu delší, ale o mé „nové“ orientaci zatím nikdo z rodiny ani přátel neví, takže mám vůbec první možnost mluvit bez jakýchkoli zábran a rád bych ji tedy plně využil Už několik týdnů jsem se na tyto stránky díval a pročítal příběhy a zkušenosti mnohých z Vás. Ačkoli jsem byl asexuálem odjakživa, teprve nedávno jsem byl nucen, především pod tlakem vnějších okolností, si tento stav definitivně přiznat. Zatím jsem stále spíše ve fázi ujasňování a zkoumání pojmu i obsahu asexuality, což je, jak sami jistě víte, poměrně široké a složité téma. Vaše názory a zážitky mi proto velmi pomohly a pořád pomáhají. Na druhou stranu jsem si stále více připadal jako někdo, kdo potají nakukuje druhým lidem přes rameno, a považoval jsem proto za slušnější otevřeně se na vaše (respektive už naše ) stránky přihlásit.
Je mi 25 let a jsem heteroromantický asexuál. Sex mi nijak nevadí, rozhodně jej nepovažuji za odporný, ale také nemám nejmenší chuť jej s někým provozovat a nikdy jsem obdobné touhy neměl. Právě z toho důvodu jsem už během dospívání velmi těžce navazoval vztahy s dívkami, protože jsem se bál, že by přeskočila jiskra a vztah, na kterém by mi velmi záleželo, by se s velkou pravděpodobností dříve nebo později rozpadl. Nikdy jsem tedy s nikým nerandil a myslím, že tradiční randění by mě ani moc nebavilo. Situaci mi značně ulehčilo, že snad všechny holky, které se mi líbily, byly zadané, a navíc pro ně byl sexuální život důležitý. Skutečně zamilován jsem byl vlastně jen jednou, líbil se mi vzhled té dívky, obdivoval jsem její osobnost a povahu, ale taky jsem věděl, že v sexuálním ohledu patří k většinové společnosti a i ona měla přítele. Hodně mě bavilo trávit s ní čas, ale nikdy jsem jí nic nenaznačil.
Mnozí asexuálové a asexuálky mají zkušenost, že jejich okolí nedokázalo jejich nezájem o sex pochopit a často v nich vidělo např. homosexuály či lesby. Tento problém mě v podstatě až donedávna míjel. Už od základní školy jsem byl téměř v každém kolektivu považován za podivína, a to rozhodně nejen kvůli mému nezájmu o erotiku všeho druhu. Měl jsem jiné zájmy než většina vrstevníků, hrozně mě bavilo, a dodnes baví, studium všeho možného, takže jsem byl spíše za šprta, moji image ale vylepšovalo, že jsem ostatním ochotně pomáhal s učením Stejně tak jsem se odlišoval některými názory (např. jsem věřící křesťan, ovšem bez příslušnosti k jakékoli církvi, nicméně jeden řecký katolík moje názory označil za kacířské, což mne vzhledem k jeho osobě velmi potěšilo ), svým vegetariánstvím a nezájmem o alkohol. Na okolí jsem tedy odjakživa působil „jinak“ a myslím, že pokud bych některým známým řekl, že jsem asexuál, asi by je to ani moc nepřekvapilo. Koneckonců jedna kamarádka mi kdysi řekla, spíše jen tak mezi řečí a z legrace, že si mě vůbec nedovede představit při sexu s kýmkoli. Tehdy jsem se jen usmál, ale v duchu jsem musel uznat, že to vystihla naprosto přesně, a to dokonce ještě před tím, než jsem to byl schopen takto bez obalu formulovat já sám.
Díky skvělým spolužákům na základce, střední i na univerzitě jsem tedy neměl nikdy problém, sice mě považovali za divného, někteří skutečně i za homosexuála, ale víceméně mě respektovali takového, jaký jsem. V tomto ohledu mi rovněž pomohlo (jako jakási kamufláž), že jsem se musel od dospívání starat o nemocného příbuzného a všichni chápali, že zvládnout toto společně se studiem je poměrně náročné a že čas na randění prostě nemám. Je pravda, že v té době bych i jako heterosexuál s nikým chodit nemohl, protože bych na to neměl čas ani síly. Také proto jsem svoji orientaci nemusel velmi dlouho nijak zvlášť řešit. Spíše jsem byl rád, že díky mé situaci ode mne nikdo žádný vážnější vztah neočekával. Změna nastala, když dotyčný příbuzný zemřel, což můj život obrátilo vzhůru nohama. Teprve nyní začala rodina i známí očekávat, že si konečně mohu najít holku a žít podle nich „normálním“ způsobem. Poprvé jsem tak musel se všemi důsledky uvažovat o svém postavení a došlo mi, že o vztah obsahující sex skutečně nestojím. Z toho důvodu jsem se začal více zajímat o asexualitu, o které jsem sice slyšel už dříve, ale nikdy jsem neměl příliš velkou potřebu ji nějak důkladně studovat. V posledních měsících jsem o ní začal číst některé články na internetu, odborné texty a samozřejmě i tyto stránky a čím dál více jsem chápal, že je to o mne. Nebo alespoň část z toho, protože, jak jsme s velkým nadšením zjistil, asexualita je nádherně pluralitní a pestrá záležitost, která povrchní škatulkování moc dobře neumožňuje
Moje přijetí asexuální identity tedy proběhlo teprve nedávno a stále se s ní sžívám. Nikomu z rodiny ani ze známých jsem o tom doposud neřekl a asi budu velmi dlouho hledat odvahu tak učinit, i když je to nevyhnutelné. Vlastně ani nevím, co přesně si od těchto stránek slibuji, protože se v nové životní roli teprve rozkoukávám - třeba se mi tak podaří lépe poznat sebe sama. V každém případě oceňuji, že zde mohu svobodně dýchat, vyjadřovat se a nemusím vůbec nic předstírat což je skutečně osvěžující zážitek. Jak jsem navíc poznal z vašich příběhů a příspěvků pod nimi, asexuálové jsou velice tolerantní a milí lidé a bude mí velkou ctí, pokud se mi mezi ně podaří zapadnout
Je mi 25 let a jsem heteroromantický asexuál. Sex mi nijak nevadí, rozhodně jej nepovažuji za odporný, ale také nemám nejmenší chuť jej s někým provozovat a nikdy jsem obdobné touhy neměl. Právě z toho důvodu jsem už během dospívání velmi těžce navazoval vztahy s dívkami, protože jsem se bál, že by přeskočila jiskra a vztah, na kterém by mi velmi záleželo, by se s velkou pravděpodobností dříve nebo později rozpadl. Nikdy jsem tedy s nikým nerandil a myslím, že tradiční randění by mě ani moc nebavilo. Situaci mi značně ulehčilo, že snad všechny holky, které se mi líbily, byly zadané, a navíc pro ně byl sexuální život důležitý. Skutečně zamilován jsem byl vlastně jen jednou, líbil se mi vzhled té dívky, obdivoval jsem její osobnost a povahu, ale taky jsem věděl, že v sexuálním ohledu patří k většinové společnosti a i ona měla přítele. Hodně mě bavilo trávit s ní čas, ale nikdy jsem jí nic nenaznačil.
Mnozí asexuálové a asexuálky mají zkušenost, že jejich okolí nedokázalo jejich nezájem o sex pochopit a často v nich vidělo např. homosexuály či lesby. Tento problém mě v podstatě až donedávna míjel. Už od základní školy jsem byl téměř v každém kolektivu považován za podivína, a to rozhodně nejen kvůli mému nezájmu o erotiku všeho druhu. Měl jsem jiné zájmy než většina vrstevníků, hrozně mě bavilo, a dodnes baví, studium všeho možného, takže jsem byl spíše za šprta, moji image ale vylepšovalo, že jsem ostatním ochotně pomáhal s učením Stejně tak jsem se odlišoval některými názory (např. jsem věřící křesťan, ovšem bez příslušnosti k jakékoli církvi, nicméně jeden řecký katolík moje názory označil za kacířské, což mne vzhledem k jeho osobě velmi potěšilo ), svým vegetariánstvím a nezájmem o alkohol. Na okolí jsem tedy odjakživa působil „jinak“ a myslím, že pokud bych některým známým řekl, že jsem asexuál, asi by je to ani moc nepřekvapilo. Koneckonců jedna kamarádka mi kdysi řekla, spíše jen tak mezi řečí a z legrace, že si mě vůbec nedovede představit při sexu s kýmkoli. Tehdy jsem se jen usmál, ale v duchu jsem musel uznat, že to vystihla naprosto přesně, a to dokonce ještě před tím, než jsem to byl schopen takto bez obalu formulovat já sám.
Díky skvělým spolužákům na základce, střední i na univerzitě jsem tedy neměl nikdy problém, sice mě považovali za divného, někteří skutečně i za homosexuála, ale víceméně mě respektovali takového, jaký jsem. V tomto ohledu mi rovněž pomohlo (jako jakási kamufláž), že jsem se musel od dospívání starat o nemocného příbuzného a všichni chápali, že zvládnout toto společně se studiem je poměrně náročné a že čas na randění prostě nemám. Je pravda, že v té době bych i jako heterosexuál s nikým chodit nemohl, protože bych na to neměl čas ani síly. Také proto jsem svoji orientaci nemusel velmi dlouho nijak zvlášť řešit. Spíše jsem byl rád, že díky mé situaci ode mne nikdo žádný vážnější vztah neočekával. Změna nastala, když dotyčný příbuzný zemřel, což můj život obrátilo vzhůru nohama. Teprve nyní začala rodina i známí očekávat, že si konečně mohu najít holku a žít podle nich „normálním“ způsobem. Poprvé jsem tak musel se všemi důsledky uvažovat o svém postavení a došlo mi, že o vztah obsahující sex skutečně nestojím. Z toho důvodu jsem se začal více zajímat o asexualitu, o které jsem sice slyšel už dříve, ale nikdy jsem neměl příliš velkou potřebu ji nějak důkladně studovat. V posledních měsících jsem o ní začal číst některé články na internetu, odborné texty a samozřejmě i tyto stránky a čím dál více jsem chápal, že je to o mne. Nebo alespoň část z toho, protože, jak jsme s velkým nadšením zjistil, asexualita je nádherně pluralitní a pestrá záležitost, která povrchní škatulkování moc dobře neumožňuje
Moje přijetí asexuální identity tedy proběhlo teprve nedávno a stále se s ní sžívám. Nikomu z rodiny ani ze známých jsem o tom doposud neřekl a asi budu velmi dlouho hledat odvahu tak učinit, i když je to nevyhnutelné. Vlastně ani nevím, co přesně si od těchto stránek slibuji, protože se v nové životní roli teprve rozkoukávám - třeba se mi tak podaří lépe poznat sebe sama. V každém případě oceňuji, že zde mohu svobodně dýchat, vyjadřovat se a nemusím vůbec nic předstírat což je skutečně osvěžující zážitek. Jak jsem navíc poznal z vašich příběhů a příspěvků pod nimi, asexuálové jsou velice tolerantní a milí lidé a bude mí velkou ctí, pokud se mi mezi ně podaří zapadnout