Příspěvků: 5
Registrován od: 22. 02. 2014
Hodnocení:
0
Ahojte všichni
Jsem tu nový tak abych se představil....je mi 39 a jsem po 13ti letém manželství čerstvě rozvedený.Důvodem rozvodu byla jak jinak moje malá potřeba ( či spíš nepotřeba ) sexu jako takového.Jsem čistý heteroasexuál.Tak v tomhle mám alespoň jasno.Ženy se mi líbí a snesu i docela dost intimna )Po rozvodu jsem se po 21 letech vrátil ke své největší životní lásce a oba dva jsme co se týká citů na tom úplně stejně.Není nic v čem bychom si nesedli.A tady pohádka končí...samozřejmně u sexu (Miluji její blízkost,polibky i náruč,objetí i mazlení,ale nejsem schopný ničeho víc (Představa samotné soulože je pro mne přinejmenším nepříjemná a ani mne nijak nevzrušuje.Nevím co dělat tak se snažím to nějak překonat jenže tělo si poroučet nedá Moc se bojím,že o svou lásku přijdu protože její potřeba sexu je dost veliká a já ho vlastně nepotřebuji vůbec.jsem spíš citově založený.Někdy si říkám jestli by nebylo lepší být sám a netrápit tak ji i sebe,ale nejspíš to tak stejně dopadne Jediné co mne těší je,že v tom nejsem sám a moc díky za vaše stránečky!Tak doufám,že sem mezi vás zapadnu! )
Příspěvků: 10
Registrován od: 30. 01. 2014
Hodnocení:
0
Ahoj a řekls jí to? Podle mně by bylo dobré si to ujasnit na začátku. Ona jinak bude pořád čekat víc a myslet si, že ji třeba nemiluješ, když s ní nechceš spát..
Příspěvků: 5
Registrován od: 22. 02. 2014
Hodnocení:
0
Ahoj.To bych určitě měl,ale netuším jak něco takového říct někomu koho miluješ a nejspíš by to stejně znamenalo konec Achjo...je to boj
Příspěvků: 264
Registrován od: 20. 12. 2011
Hodnocení:
3
Ahoj, povedz jej to, ušetríš si tým prípadný čas nahovárania si, že je všetko ok a následné o to väčšie sklamanie. A čo Ty vieš, možno Ťa milo prekvapí a prekusne to.
Niekto z Martina a okolia na stretávky a pokec?
Příspěvků: 5
Registrován od: 22. 02. 2014
Hodnocení:
0
Jojo...přesně to dělám...říkám si,že třeba časem to bude dobré a přitom vím,že jsem to tak měl vždycky Vím,že mně to stejně čeká,ale nechce se mi do toho (To bude rozhovor... (
Příspěvků: 109
Registrován od: 27. 06. 2012
Hodnocení:
1
souhlasím s tím to říct...stejně se k tomu tématu dříve či později dostanete. a jestli se znáte a máte rádi tak dlouho, tak bych čekala, že se nějak dohodnete
Příspěvků: 264
Registrován od: 20. 12. 2011
Hodnocení:
3
Keď tak skončíte ako kamaráti, neskôr by ste dopadli dosť možne ako nepriateľské ex.
Niekto z Martina a okolia na stretávky a pokec?
Příspěvků: 10
Registrován od: 30. 01. 2014
Hodnocení:
0
Řekla bych jí, jak je to se mnou. Ona by si mohla myslet, že ji nemiluješ, proto s ní nespíš..říct jí, že to u tebe s citem nesouvisí, že to máš prostě takhle.
Příspěvků: 19
Registrován od: 09. 02. 2014
Hodnocení:
0
23. 02. 2014, 20:55:41
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 23. 02. 2014, 20:56:14 uživatelem car-diskusni-forum-evna.)
Vítej mezi námi...souhlasím s ostatními,ať máte jasno hned od začátku a vyhnete se zbytečným nedorozuměním a ukřivděnosti...já to manželovi řekla po 10ti letém manželství nedávno a jsem ráda,problémy se sexem řešíme intenzivně už dluho a poslední roky i pomocí odborníků a stejně bezvýsledně,měla jsem to s ním řešit dřív,ale ani jsem do nedávna netušila,že něco jako asexualita existuje a paradoxně mě na to přivedlo hledání informací o jiné kategorii TS,kterou řeším s dítětem,takže všechno zlé je pro něco dobré...manžel to už dlouho cítil,byl samozřejmě zmatený,že lásku cítí,ale jak to má poznat,když fyzicky to nejde...takže se mu ulevilo...ale podvědomě jsem i připravená,že jednou třeba odejde,ale milujeme se a je tolerantní,možná mě zatím miluje víc než já ho,neumím to s tímto vnímáním objektivně posoudit...kluci to mají v tomto,myslím,složitější...když to nejde,tak to nejde...takže opět bych vsadila na upřímnost a důvěrnost...přeji hodně štěstí a pochopení
...není nutno,aby bylo přímo veselo... (Tři veteráni)
Příspěvků: 417
Registrován od: 19. 03. 2012
Hodnocení:
4
Ahoj,
já taky souhlasím, že je lepší to zkusit říct. Jenomže dobře vím, že je to strašně těžké. Bohužel zamilovanost je často založená na iluzi a upřímnost ji může totálně rozmetat na prach. Zatím kdykoliv jsem se s někým sbližoval, tak jsem se dostal do fáze, kdy jsem postupně řekl, jak to se mnou je. Bylo to sice přijato s pochopením a empatií, ale znamenalo to vždycky konec vznikajícího vztahu a silných emocí a stalo se z toho prostě obyčejné kamarádství. A připadá mi, že čím dál tím víc moje srdce nějak "tvrdne". Nevím...
Tyhle moje snahy o sblížení končily tím, že jsem měl pocit viny. Což je samozřejmě blbost. Člověk by si měl najít někoho, kdo ho dokáže brát takového jaký je.
|