03. 09. 2011, 04:46:36
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 03. 09. 2011, 05:00:50 uživatelem ri-diskusni-forum-ta.)
Ahoj všem…
Nevím, jestli budu právě sem patřit. Sex jsem měla už s několika partnery, v mém životě jich bylo zatím asi 5, ale vyzkoušela jsem to už i s ženami – chtěla jsem zjistit, jak na tom jsem. Můj problém je, že se mi to nelíbilo vlastně ani v jednom případě.
Já nevím, je to, jako by mi v tu chvíli ten druhý třeba masíroval koleno a ne se mnou spal. Jsem jak z toho vtipu, kdy manželé souloží a manželka kouká do stropu a říká, že by měli vymalovat… Myslím na všechno možné, snažím se předstírat, tvářit se, jak se mi to líbí, ale nejde mi to.
Už dva předchozí partneři se se mnou kvůli sexu rozešli. Momentálně mám přítele už čtyři roky a ten je naštěstí dost tolerantní (spím s ním teď tak jednou za jeden – dva měsíce, když se opiju), ale často mi dává najevo, že mu to nevyhovuje. Chce si najít nějakou milenku, se kterou by si - cituji „konečně užil normální sex“ a já nemůžu, než ho podpořit. Nejsem schopná v sexu udělat víc, než dělám, už takhle je to pro mě až dost
Jsem nešťastná, miluju ho a vím, že je to mnou, že se mnou není něco v pořádku. Pokaždé, když jsem své pocity někomu přiznala, tak jsem to slyšela – jak jsem divná, jak jsem nenormální, měla bych se léčit… Takže už nevím, co dělat.
Omlouvám se, nečetla jsem všechny ostatní diskuse, rovnou vkládám nový příspěvek, ale moc jsem se potřebovala vypovídat. Možná tu časem najdu nějaké spřízněné duše, někoho, pro koho nebudu divná a nenormální…
Ještě jednu věc bych chtěla dodat – v životě jsem neprožila orgasmus, vlastně si pamatuju jeden jediný sexuální zážitek, kdy se mi to aspoň „líbilo“ (s mým prvním přítelem), ale to jsem v sobě měla už dvě lahve vína a dost jsme u toho blbnuli, takže se podezřívám, že se mi líbilo spíš to blbnutí…
Pro další partnery byl můj orgasmus strašně důležitý, nedokázali pochopit, že ho nejsem schopná dosáhnout – to by se mi nejdřív ten sex musel aspoň trochu líbit Můj současný přítel to už pochopil a po mnoha hádkách se o to už ani nesnaží – díky bohu.
Ale stejně si pořád připadám méněcenná, jako bych nezvládala něco, co všichni ostatní umí už od přírody a navíc se jim to ještě líbí
Nevím, jestli budu právě sem patřit. Sex jsem měla už s několika partnery, v mém životě jich bylo zatím asi 5, ale vyzkoušela jsem to už i s ženami – chtěla jsem zjistit, jak na tom jsem. Můj problém je, že se mi to nelíbilo vlastně ani v jednom případě.
Já nevím, je to, jako by mi v tu chvíli ten druhý třeba masíroval koleno a ne se mnou spal. Jsem jak z toho vtipu, kdy manželé souloží a manželka kouká do stropu a říká, že by měli vymalovat… Myslím na všechno možné, snažím se předstírat, tvářit se, jak se mi to líbí, ale nejde mi to.
Už dva předchozí partneři se se mnou kvůli sexu rozešli. Momentálně mám přítele už čtyři roky a ten je naštěstí dost tolerantní (spím s ním teď tak jednou za jeden – dva měsíce, když se opiju), ale často mi dává najevo, že mu to nevyhovuje. Chce si najít nějakou milenku, se kterou by si - cituji „konečně užil normální sex“ a já nemůžu, než ho podpořit. Nejsem schopná v sexu udělat víc, než dělám, už takhle je to pro mě až dost
Jsem nešťastná, miluju ho a vím, že je to mnou, že se mnou není něco v pořádku. Pokaždé, když jsem své pocity někomu přiznala, tak jsem to slyšela – jak jsem divná, jak jsem nenormální, měla bych se léčit… Takže už nevím, co dělat.
Omlouvám se, nečetla jsem všechny ostatní diskuse, rovnou vkládám nový příspěvek, ale moc jsem se potřebovala vypovídat. Možná tu časem najdu nějaké spřízněné duše, někoho, pro koho nebudu divná a nenormální…
Ještě jednu věc bych chtěla dodat – v životě jsem neprožila orgasmus, vlastně si pamatuju jeden jediný sexuální zážitek, kdy se mi to aspoň „líbilo“ (s mým prvním přítelem), ale to jsem v sobě měla už dvě lahve vína a dost jsme u toho blbnuli, takže se podezřívám, že se mi líbilo spíš to blbnutí…
Pro další partnery byl můj orgasmus strašně důležitý, nedokázali pochopit, že ho nejsem schopná dosáhnout – to by se mi nejdřív ten sex musel aspoň trochu líbit Můj současný přítel to už pochopil a po mnoha hádkách se o to už ani nesnaží – díky bohu.
Ale stejně si pořád připadám méněcenná, jako bych nezvládala něco, co všichni ostatní umí už od přírody a navíc se jim to ještě líbí