Výlevka...........

[be-diskusni-forum-ata]

Dobře si vzpomínám na den, kdy jsem otevřela tohle fórum a s úžasem zjistila, že se cítím fyziologicky podobně.
Přišlo něco jako úleva s pocitem "krytých zad".
S určitým odstupem času však rovněž zjišťuji, že s vědomím "nejsem na tomto světě sama" (řečeno obrazně), to prostě končí.
A tady to končí také pro ty, kteří mají svého života plné zuby a ostatních taky, protože přijde výlevka.
Člověk, se kterým žiji sedmým rokem, se v mém životě objevil v době, kdy jsem tolik stála o oporu, že jsem si zakrývala oči i
uši před tím, co jsem vidět a slyšet prostě nechtěla. Pokud malinko vidíte do numerologie, pak je i snažší vysvětlení, že jsem
plavala v roce číslo šest (pro ty, co nevědí, jsou čísla 2 a 6 v numerologii jako stvořená pro osudová setkání), což znamená kromě
jiného, že po seznámení s osobou opačného pohlaví růžové brýle prostě nesundáváte. Nosila jsem je poctivě dva roky (obvyklá doba
zamilovanosti), pak mi začaly být těsné a tehdy jsem udělala fatální chybu. Místo, abych je odhodila a srovnala myšlenky, pouze
jsem je zvedla na hlavu. Když přišly krize, vracela jsem je zpátky na oči. Neodhodila jsem je, protože v době, kdy vstoupil tento
člověk do mého života, bylo v mém světě docela malé dítě. Těžko se mi vysvětluje, že tentýž člověk zajistil (a činí tak nadále) mému
dítěti poměrně slušný komfort, který bych sama poskytnout nemohla, ač jsem výdělečná. A nyní by mohla přijít pointa celého příběhu.
Od prvních "lehánek" jsem měla tušit, že budeme mít zcela jinou potřebu v sexu. Žel, nedokážu se přetvařovat, že se těším večer na
muže, když to takhle prostě není, přestože vím, jaká atmosféra po odmítnutí nastane. Situace došla tak daleko, že z mé malé potřeby
se nakonec stala nepotřeba. Jenže také vím, že k takovému extrému nemuselo dojít, kdybych to poctivě vyřešila v úplném začátku.
Navrhuji slovo KDYBY vymazat ze slovníku....bea

[Ne-diskusni-forum-la]

Situace došla tak daleko, že z mé malé potřeby se nakonec stala nepotřeba.

Beo, to není nic neobvyklého a je to naprosto logický "výsledek" naléhání. Smutné je, že téměř všechny postupy v sexuální a partnerské terapii jsou zaměřeny především na "napravení" partnera s nižší potřebou, jako kdyby na tom bylo něco špatného, jako kdyby tedy "on/ona byl/a kvůli tomu ten/ta odlišná/ný, a proto patologická z hlediska pojetí normy a normality. Jako kdyby sex byl téměř manželská povinnost ( ještě v dobách ne toliko vzdálených se díky tomuto pohledu ani znásilnění v manželství nebralo vcelku nijak vážně ), ale já se potom ptám, kam se potom vytrácí ta vzájemná proklamovaná láska mezi partnery, po které mnozí volají a na kterou odkazují ? Nyní mám na mysli zdejší dotazy sexuálních partnerů, kteří ač tvrdili, jak své partnerky/ry milují a jak jim na nich záleží, přesto v převažující většině dokázali hořekovat pouze sami nad sebou a nad svým neukojeným sexuálním pudem....Nikde jsem neviděla alespoň snahu o empatický pohled na celou záležitost očima svého partnera/ky, pouze neustálé mluvení o sobě....mně vadí to či ono, on/ona je takový a makový atd. Ale proč je právě takový ( ve zřejmé opozici ) to už neřešili (jakou by asi pociťovali motivaci ke změně oni sami po takovém nátlaku... ). Skutečná láska je vzájemné přijetí a akceptace, nikoliv nátlak ( sobectví ). A jen z ní může vzejít přijatelné řešení (kompromis ) pro obě zúčastněné strany, jinak práce sebelepšího odborníka nemá šanci na úspěch. Naši práci za nás nikdo neodvede a ve vztahu to platí dvojnásob...Tedy hlavní problém bych osobně neviděla ani tak v odlišné potřebě sexu a sexualitě, ale hlavně nedostatku empatie mezi partnery( na obou stranách ) a z toho plynoucích problémů....Toto tedy považuji obecně za převažující problém a skoro heslo dneška -žít, užít, urvat pro sebe co nejvíce a po mně klidně potopa...Jenom naivní člověk si může myslet, že takové myšlení neinfiltruje i do mezilidských vztahů, to je právě paradox dneška, o co více konzumujeme ( a máme se lépe ), o to více se odcizujeme ( cítíme se hůře....), vždy je něco za něco. Proč by vlastně měl být ten partner s nižší potřebou horší a ten s vyšší lepší či naopak ? Všichni jsme lidé a dokud se nenaučíme toto akceptovat ( a chovat se podle toho ) sebeúčinější terapie nás neochrání...Empatii či alespoň asertivní jednání ( pro ty, co mají potíže s hypoafektivitou ) je možno cvičit. Ale to vyžaduje úsilí, které něco stojí ( redukce egoismu ) a to je obvykle bolestné. Snad máme ještě čas. Ale stal-li se opravdu sex láskou a láska sexem, tak lidstvo svou šanci již bohužel promarnilo....

[hic -diskusni-forum-iacet]

Nemyslim, ze by to dostatek empatie vyresil. Oba muzou byt sebevic empaticti, nic to ale nikdy nezmeni na jejich sexualni (ne)potrebe. Muzou se nakrasne pochopit, ale zit spolu naprosto spokojene nemuzou. Muzou spolu zit leda smirene. Muzou spolu byt setrvacnosti, kvuli detem atd., ale vzdycky tam bude to neprijemne napeti v tom, ze jeden to chce, druhy ne. Muzou se domluvit, ze "to" budou provozovat treba jednou mesicne, ale opet nebude spokojen ani jeden. Prvni proto, ze to musi vubec delat a bude mu z toho soufl cely ten mesic, ze se to blizi. Druhy proto, ze to bude delat tak malo casto, kdyz potrebuje casteji. A kdyz uz na to dojde, budou oba vedet, ze je ten druhy nespokojen, tim spis z toho nemuzou nic mit.
Jako jedinou moznost skutecne vidim rozchod (rozvod), pokud tomu nebrani nejake opravdu dulezite veci, napr. existence deti. Ale ani to bych nebrala jako neprekonatelnou prekazku, protoze neshody v posteli pochopitelne prechazeji i do jinych veci, tak nez aby dite vyrustalo mezi hadajicimi se rodici, je lepsi jen jeden.
Kdyz to vezmu analogicky, ja to naprosto chapu - taky bych nechtela zit s partnerem, ktery by me odmital obejmout, protoze by mu to proste nic nerikalo, nebo by mu to bylo dokonce vylozene odporne.