Hledám se...

[raind-diskusni-forum-ragon]

Výtka ale taky může být míněna dobře, jako jakýsi "feedback", který má vytýkané straně poskytnout něco, co ze zákrytu své vlastní perspektivy nemusí vidět - ne proto, že chce jeden druhého omezovat, ale proto, že mu chce pomoct (ať už s čímkoli, z elitářsky-pretentious důvodů tomu říkejme třeba "osobní rozvoj").

Ano, takto jsem to myslela. Nikdo z nás není dokonalý (i když si to o sobě jistě všichni myslíme ).
A nebo, i když se snažíme sebevíc, můžeme být zaskočeni nějakou situací, kterou nemusíme dostatečně správně vyhodnotit. Proto někdy není vůbec špatné, když máme po ruce někoho, kdo nás může upozornit na něco v našem chování, co nás prostě nenapadlo. Ale ta vzájemná důvěra je nezbytná (pro jakýkoliv druh konstruktivní kritiky).

Lidem, kteří mají potřebu ostatní soudit, bych se co nejpečlivěji vyhnula.
Jinak děkuji za vyčerpávající rozbor, těžko k němu ještě něco dodat

P.S.: Omlouvám se Juditě, že jsme do jejího vlákna zatáhli trochu jiné téma.

[Magr-diskusni-forum-amal]

Nicméně ze svého úhlu pohledu bych dodala, že pokud by se jednalo o přítele, kterého si například vážím pro jeho schopnost rozumného úsudku, pak bych i snesla, aby mi za určitých okolností něco vytknul. Jinými slovy: netrvala bych na oné svobodě být sám sebou naprosto vždy a za všech okolností.
Taková podmínka uplatňovaná ve vztahu vede totiž někdy do slepé uličky tabuizovaných témat, o kterých se nesmí mluvit, abychom se toho druhého nedotkli. Výsledek je, že lidé se spolu nakonec neodvažují komunikovat jinak, než jen o těch nejvšednějších a nejbezvýznamnějších věcech, a tím se postupně odcizují.

Hezky napáno, trochu mi to připomíná moje vysvětlení nevýhod Zlatého pravidla Dodal bych jen, že přátelé jsou tu i od toho, aby nám zpřostředkovali právě ono říkání "nepěkných" pravd, jak píše Nihillus.

Ale co, až tady bude Gaia ((když už ty možnosti internetu z čistě lidských důvodů nebyly naplněny) Asimov - Foundation, pokud tedy raději nezvolíme cestu zániku), bariéry zaniknou a všichni budeme žít (my nejspíš ne, tou dobou totiž budeme tak nějak na půli cesty, která k "žití" ostatních vedla) happily ever after, aniž by se tyhle věci musely řešit.

No, kolektivni celoplanetární, případně rovnou celogalaktické vědomí mi na to připadá jako poněkud přehnané řešení (ve smyslu anglického overkill ), možná by stačila jenom telepatie, respektive tele-empatie, kdy je možné vnímat cizí pocity, ale už ne myšlenky (ostatně, někteří lidé to dovedou celkem slušně napodobit čtenm neverbální komunikace). Plnohodnotné kolektivní vědomí mně poněkud (někdy velmi) děsí, už kvůli tomu, že by to nejspíš nemuselo skončit jako benevolentní Gaia řídící se čtyřmi (sic) Zákony robotiky, ale jako totalitní kolektivistická "mysl úlu" ve stylu (poněkud známějšího) borgského společnsva. Brrr.