Muj pribeh

[Taze-diskusni-forum-retka]

Ahoj, je mi skoro 40 a mam zrejme vazny problem, se kterym si sama neporadim. Snazila jsem se a dosla k tomu, ze snaha nestaci. Nikdy jsem nebyla sexualne nijak zvlast aktivni. Kdyz proberu jeden muj vztah za druhym, tak jsem sex delala vzdy, protoze chtel ON, protoze to delali ostatni, protoze jsem HO nechtela zklamat, ranit, nastvat, ztratit... Z pocitu, ze MU to dluzim, ze si to zaslouzi... Pokud doslo k sexu z me iniciativy, bylo to vzdy, kdyz ON (uz) to nechtel a ja se bala, ze me opusti, nebo uz nekoho ma a ja ho chtela zaujmout a nad tou pripadnou zenskou vyhrat, priznavam, ze mi velelo me ego. Mela jsem dva dlouhodobe vztahy (12 a 8 let). Oba partneri byli starsi a dominantni, vrstevnici mi nikdy neimponovali, potrebovala jsem byt pod nadvladou silneho mocneho uspesneho muze. Ja v obou vztazich tedy k muzi vzhlizela, poslouchala ho a byla v roli subinky az po krajni mez, spis ale bez jakekoliv meze. Obema muzum jsem v zaveru vztahu porodila syna a ma ochota "podrzet" totalne zmizela. Prestala jsem vzhlizet, poslouchat a zacala mit sve nazory. Stejne jako prvni, tak ted i druhy muz, toho ma dost. Opet po dvou letech meho odmitani sexu speje muj vztah s partnerem ke konci. Vyhrozuje, ze si nekoho najde. Ja ho chapu. Vnitrne i citim v teto moznosti sve vysvobozeni. Rozum mi rika, ze bych se mela snazit a sex vydrzet. I kvuli detem a budoucnosti. Cim vic si domlouvam, tim vic mi sex prijde odporny, smesny a trapny. Navic predstava bakterii, ktere na me prejdou z druheho tela, mnou otrasa hnusem a nedokazu neco takoveho dopustit. Nejde to, neumim to v sobe zlomit. Muze uz ani neobejmu, protoze si to vykladal jako vyzvu k sexu. Nedam mu pusu a nedokazu na nej byt hodna a dokonce cilene tloustnu, abych se mu nelibila. A planuju, jak shodim hned az nebudu sexualnim objektem. Doslo to az tak daleko, ze mi prijde sex zvrhly nenormalni a pro cloveka nedustojny. Na jednu stranu se chci lecit, na druhou je mi to proti srsti, cpat se lekama, abych se stala otrokem zvireciho pudu, ktery komplikuje vztahy a je pro me nepochopitelny. Mela jsem muze, ktereho jsem milovala (miluju?) a obdivovala, pro ktereho bych udelala vsechno na svete, ted ho vidim jako nadrzeneho pejska s vyplazenym jazykem, ktery od rana do vecera onanuje s plysovym medvedem. A nechci chapat, ze je tak prizemni a chce ho strkat do jineho cloveka. Kdyz si to muze udelat v tichosti sam. Pocitove. Rozumove vim, ze normalni jeho potreby jsou a ze to tak jako on ma vetsina lidi v produktivnim veku. Je mi to strasne moc lito, jeho mi je lito, on si to nezaslouzi. On je stejny, ja jsem totalne nekdo jiny nez driv. V jeho ocich kazdopadne. Neprijde mi ale, ze bych se pred tim pretvarovala, prijdu si prirozena pred tim i ted. Nechapu, co se mi deje. Kdybych se dokazala pretocit zpatky, mela bych relativne bezstarostny zivot. Pokud zustanu takova, budu mit dokonce velke problemy. Jsem zmatena. Vim, ze mam blaznive myslenky, ze to neni normalni. Nevim si rady, nevim, co mam delat, jak to resit, od ceho se odrazit.

[kikavese]

Ahoj Tazeretka ,
čo sa tohto týka, je to dosť jednoduché-svojím spôsobom. Rovnako, ako sa napríklad heterosexuálom hnusí styk s rovnakým pohlavým (z hociakých dôvodov) a príde im "proti prírode", tak rovnako je to aj s asexuálmi- im/nám príde zase proti srsti pohlavný styk ako taký. Čo sa Tvojho života týka-mnoho asexuálov sa prekonáva len aby neprišli o svoju "milovanú polovičku". Ale aj tak nakoniec, to dopadne tak, ako to Ty teraz zažívaš-úplným odporom až hnusom.
Nie je zlé byť asexuálom, a nie je zlé, že ľúbiš svojho partnera. V prvom rade si to však musíte medzi sebou vydiskotovať-ako dvaja dospelý ľudia. ON musí pochopiť Tvoje prežívanie a TY musíš pochopiť to jeho. Nakoniec, obidvaja robíte to, čo uznávate za prirodzené. Pokiaľ, že sa pochopíte, môžte sa dohodnúť na nejakom riešení, či kompromise.
Hlavne nesiem zabúdať ale na to, že hoc asexuálný človek nepotrebuje súložiť, stále má srdiečko, stále cíti lásku, ktorú chce niekomu dať, ale aj pocítiť.
Dúfam že som Ti trochu pomohla

[ke-diskusni-forum-x!k]

Ja ten bezny sex vidim odjakziva tak jak ty az ted. Obavam se, ze ti moc neporadime, protoze tak jako ty nevime, jak se bude vyvijet do budoucna. Myslim, ze tomu budes muset dat volny prubeh, delat to, co ti prijde aktualne nejlepsi. Kdyz se ti to proste bude stale hnusit, nema cenu se tim trapit. Nebo spis je to otazka toho, co je mensi trapeni - jestli se premahat k sexu nebo se trapit ztratou partnera.

Nevim, jestli by to slo nejak zmenit, vratit. Kdyz je nekdo asexual od mala, myslim, ze s tim nikdo nic neudela a nema cenu to resit. Ale v tvem pripade by to mozna nejak slo. Kdybys vedela pricinu proc k tomu mohlo dojit, treba by se od toho dalo odrazit. Nekdo psal, ze zmena partnera pomohla. Pokud jen tak bezduvodne, tak to mozna nikdy nezmenis. Kdo vi...

[M.-diskusni-forum-..]

Ahoj, píšeš, že pokud zůstaneš taková (sama sebou?), budeš mít dokonce velké problémy... Co je pro tebe větší problém - nutit se do sexu nebo se např. prokousat životem bez zajištění od muže?

Ptám se proto, že se mi stalo něco podobného, tak ti aspoň touto cestou posílám svou zkušenost. Šla jsem proti své asexualitě, sama proti sobě až natolik, že mi onemocnělo tělo a 12 let bez přestání jsem krvácela z dělohy. Tělo prostě můj problém se sebezapřením vyřešilo za mě.... Dnes vím, že je "snazší" si život uspořádat už v okamžiku, kdy cítím, že není něco v pořádku, než to nechávat být, protože problémy tohoto typu narůstají a nevyřeší se sami...

Přeju hodně sil a odvahy na sebepřijetí a uspořádání si života podle tvých potřeb.

[d--diskusni-forum-kun]

Zdravím tě zde u nás!

No… takže jsi žila nějakých dvacet let v podstatě jako … sama víš, pomalu je tedy na čase na nějakou větší změnu, nemyslíš?

Člověk by měl mít svůj vlastní názor a jím se řídit, jinak si s ním budou ostatní dělat, co se jim zlíbí. Je moc dobře, že začínáš mít své vlastní názory a doporučuji ti se jimi řídit. Řešíš, jestli pokračovat současným stylem života dál nebo něco rázně změnit. S tím dosavadním stylem máš mnohaleté zkušenosti a dobře víš, co ti to přineslo. Zkus popřemýšlet, co ti může přinést život, kde si budeš dělat to, co tobě vyhovuje. Měníš se. Ty změny přijímej a buď jim otevřená. Má to jistě svůj důvod, proč se to všechno děje takhle a ne jinak a určitě ti to nechce uškodit. Tohle všechno je normální. Je normální, že když se ti něco přestane líbit, přestaneš se tomu věnovat. A nezapomínej, život je změna a nemá smysl násilím žít pořád stejně. Vlastně to ani nejde. Sice si asi říkáš, že nějaká velká změna se hodně dotkne ostatních tvých blízkých a ty nechceš nikomu ublížit, ale vem si – buď budeš trpět ty anebo ten druhý… NEBO! Se můžete o tu bolest podělit vhodným kompromisem. Ostatně o tom by ten život měl být, dělit se o to dobré i zlé.

Rozhodnutí je každopádně na tobě. Máš již své názory, drž se jich a přeji ti hodně štěstí!