01. 09. 2014, 21:59:43
Ahoj všichni,
nejsem tady zrovna nejnovější. Už nějakou dobu stalkuju příspěvky ve fóru a vše si tak nějak přerovnávám v hlavě. Vlastně důvodem, proč se ozývám až teď, je fakt, že nejsem zrovna nejotevřenější člověk, který je ochoten mluvit o svých problémech.(A to věřte, že asexualita, či jakákoli jiná sexuální orientace než hetero, je v dnešní době stále vnímána jako problém.)
Každopádně už mě nebaví, nemít si s kým promluvit o tom, co cítím…jak to cítím. Nechci se svěřovat lidem ve svém okolí, nechci, aby si mě šoupli do jedné z těch děsných škatulek…mám strach, jak by reagovali…a to je další důvod, proč jsem sebrala všechnu tu poztrácenou odvahu a spatlávám tohle. Na jednu stranu si přijdu jako magor, protože tímhle se sama zavírám do jedné z těch škatulek, jenže člověk potřebuje někam patřit. Mít nějaké to své místo na zemi, ne? (Asi bych se měla jít léčit na lehkou fázi bipolární poruchy, protože ty mé protimluvy bijí do očí i uší, ale to je zase jiná kapitola….
)
Je mi osmnáct let, studuju osmiletý gympl a letos maturuju…No, a asexualita je něco, co mi tak trochu „komplikuje“ život. Pokaždé, když se objeví někdo, s kým by mohl vzniknout potencionální vztah, tak všechno utnu ještě před třetím rande. Prostě srab. Po mých předchozích vztazích jsem dospěla k názoru, že po mě každej bude jednou chtít sex. I když říká, že počká dokud nebudu připravená…jenže já nebudu nikdy. Sex jako surová podstata věci jde totálně mimo mě. Líbání, objímání, doteky, to všechno mi přijde krásný a romanticky nevinný, ale sex? Trvalo mi celkem dlouho, než mi došlo, že sex, ať už byl s prvním klukem, s druhým, se třetím, nebude moje cesta. Teď už to vím…můj mozek se to snaží nějak schroustat. Dokázat, že nejsem rozbitá, že jenom nemám ten jeden základní pud…
Byla bych ráda, kdybych si o tom mohla s někým promluvit. S někým, kdo by na mě nekoukal jak na mimozemšťana a necpal mi svá zaručeně neumořitelná moudra, jakože si mám počkat na toho pravého. Začínám uvažovat, že než čekat na pravého, který bude jedním z dalších, tak chci radši toho levého, který bude jako já.
Doufám, že mě pochopíte. Já vím, že mě pochopíte…vlastně čekám, kdy pochopím sama sebe.
S přáním hezkého večera/dne/odpoledne/nanosekundy/kultura hadr
Wallflower Platonická
nejsem tady zrovna nejnovější. Už nějakou dobu stalkuju příspěvky ve fóru a vše si tak nějak přerovnávám v hlavě. Vlastně důvodem, proč se ozývám až teď, je fakt, že nejsem zrovna nejotevřenější člověk, který je ochoten mluvit o svých problémech.(A to věřte, že asexualita, či jakákoli jiná sexuální orientace než hetero, je v dnešní době stále vnímána jako problém.)
Každopádně už mě nebaví, nemít si s kým promluvit o tom, co cítím…jak to cítím. Nechci se svěřovat lidem ve svém okolí, nechci, aby si mě šoupli do jedné z těch děsných škatulek…mám strach, jak by reagovali…a to je další důvod, proč jsem sebrala všechnu tu poztrácenou odvahu a spatlávám tohle. Na jednu stranu si přijdu jako magor, protože tímhle se sama zavírám do jedné z těch škatulek, jenže člověk potřebuje někam patřit. Mít nějaké to své místo na zemi, ne? (Asi bych se měla jít léčit na lehkou fázi bipolární poruchy, protože ty mé protimluvy bijí do očí i uší, ale to je zase jiná kapitola….
)Je mi osmnáct let, studuju osmiletý gympl a letos maturuju…No, a asexualita je něco, co mi tak trochu „komplikuje“ život. Pokaždé, když se objeví někdo, s kým by mohl vzniknout potencionální vztah, tak všechno utnu ještě před třetím rande. Prostě srab. Po mých předchozích vztazích jsem dospěla k názoru, že po mě každej bude jednou chtít sex. I když říká, že počká dokud nebudu připravená…jenže já nebudu nikdy. Sex jako surová podstata věci jde totálně mimo mě. Líbání, objímání, doteky, to všechno mi přijde krásný a romanticky nevinný, ale sex? Trvalo mi celkem dlouho, než mi došlo, že sex, ať už byl s prvním klukem, s druhým, se třetím, nebude moje cesta. Teď už to vím…můj mozek se to snaží nějak schroustat. Dokázat, že nejsem rozbitá, že jenom nemám ten jeden základní pud…
Byla bych ráda, kdybych si o tom mohla s někým promluvit. S někým, kdo by na mě nekoukal jak na mimozemšťana a necpal mi svá zaručeně neumořitelná moudra, jakože si mám počkat na toho pravého. Začínám uvažovat, že než čekat na pravého, který bude jedním z dalších, tak chci radši toho levého, který bude jako já.
Doufám, že mě pochopíte. Já vím, že mě pochopíte…vlastně čekám, kdy pochopím sama sebe.
S přáním hezkého večera/dne/odpoledne/nanosekundy/kultura hadr
Wallflower Platonická
Pánové Náměsíčník, Červíček, Tichošlápek a Dvanácterák Vás srdečně zvou ke každé špatnosti: .... "Sex je největší nic všech dob." (Andy Warhol) .... Neplecha ukončena. Nox
