Pocit

[car-diskusni-forum-evna]

S čím přesně nesouhlasíte,prosím?Já se jen snažím sama v sobvě zorientovat a najít odpověď na můj vnitřní znepokojivý pocit...snad nedojdu k závěru,že jsem si to všechno měla dál pěkně dusit v sobě jako už tolik let a nebude mě ta odvaha se sem zapojit mrzet...myslela jsem,že tu najdu někoho,s kým bych to mohla všechno pomalu rozebrat,najít odpovědi,snad i pomoc...nemůžu přece z jednoho vypsání střepat tíhu nasbíranou za mnoho let,stručnost pak vytváří komunikační šum
...děkuji za pochopení

Ale já to nemyslel nijak špatně, pouze jsem popsal očividnou skutečnost.
Psaní jako terapie skutečně funguje...ale vy jste plná negace a máte pocit že když jste s něčím pro Vás niterním vyšla najevo, tak každá odpověď kterou jste si nepředstavila a nepřinese Vám kýžené pohlazení po duši, je útokem.
Není tomu tak...myslím naopak že Vaše vyznání a hledání bylo sympatické, jen zde očekávejte i jistou otrlost.
Jsem toho příkladem.

Moc se omlouvám,není to tak,že bych nedovedla přijmout kritiku nebo,že když mi někdo neřekne přesně slova,co čekám,tak je zle...možná je to vnitřní vztahovačnost částečně jako povahový rodinný rys a částečně jeden z projevů lehké panické poruchy.Samozřejmě,že když už jsem se odhodlala tu odhalit svou duši,tak jsem ráda za všechny názory.Citát pod čarou mě zmátl.Život mi moc pohlazení nedává,tak už je asi pak neumím příjmat...ale jinak jsem dost citlivá až labilní duše s velmi bohatým vnitřním životem,pak něco tak realistického jako sex ani nepotřebuji,nemusím mít všechno,ach joo...pořád se snažím uchopit nějak racionálně.co cítím,jak to cítím a snažím se přijít na to,co je špatně...ale není nic špatně,kdybych neměla pořád v podvědomí,že je sex běžná součást života,tak budu mnohem klidnější,pohodovější,šťastnější...bohužel partner by to měl nejspíš přesně naopak...není to jednoduché

---

To pod čarou je jen jeho podpis pod každým článkem - citát. Není to k tomuhle vláknu.

Přečet jsem si o tvém problému a rozumím mu. Já zažívám něco podobného, ale v mnohem menším měřítku a nejde o klasickou soulož a z druhé strany (ten co něco chce). Snažil jsem se to omezovat, neotravovat tím přítelkyni, ale pak jsem zjistil, že je to pro mě hrozně těžké, že to potřebuju, jinak mě to nutí na to pořád myslet a přemýšlet, jak jinak to uspokojit, aniž bych ji s tím zas otravoval. A jsem pak docela nešťastný. Sebeuspokojení mi nestačí, když bydlím s někým, koho miluju. Ale ta potřeba je menší a snažší než v tvém případě, tak se udělá nějaký kompromis a jde to.

V tvém případě to není lehké. Myslím, že možnosti jsou jak říkáš - buď se bude uspokojovat nějak s někým jiným určeným jen pro tohle, nebo zkusit utlumit jeho potřebu. Když je ti to přímo nepříjemné, tak to asi není dobré se stále nutit a přemáhat. Ale nevím jak jsou tyhle možnosti realizovatelné... Ta první pak záleží i na důvěře a pochopení obou.

...děkuji,děkuji moc.Trošku mě překvapilo,že je tu někdo s normálním přístupem,ale jsem za to ráda...i když se trošku stydím.Některé věci bych takhle manželovi říct nedokázala jak jsem je tady napsala,abych ho neranila,aby to správně pochopil,aby to vůbec chtěl pochopit.Vím,že je to těžké pro obě strany.Nechce se mi,aby jednou utekl za nějakou jinou,pak objeví třeba i jiné klady a odejde úplně,takže v rámci zachování harmonie se snažím nevyhrotit situaci.Ale když jsme začali mít problém a nsažili se třeba si pěkný večer připravit a udělat,tak už i nachystané svíčky nebo přeplá TV na písničkový kanál mě uvnitř stáhly negativně,protože jsem věděla co se chystá.Někdy to nepomohlo,vycítil to,pohádali se a bylo po akci.Jindy jsem naopak sama vyhrotila večer,kdy jsem naopak uraženě vyrýpla,že není nic nachystáno,co by mě po celém náročném dni měla navnadit a zase bylo hotovo.Ale mě se ulevilo,že nemusí být nic.Nebo dny,kdy žena nemůže,parádní vynález,ale manžel to naopak bere jako schválnost,musím ho na to připravovat,že už se to blíží,pak každý den dokola vysvětlovat,proč to ještě mám a místo,abych si odpočinula a užila klid,tak jsem vystresovaná,že to chci mít a přitom mě nervuje,že to ještě mám.Hnus.Manžel je normální mazlivý tip a já chladná tvrdá necita.Ani do koupelny nechci aby mi chodil,pohladil mě.když projde,polaskal ňadro,plácl po zadku.Když si uvědomím,že jsme se třeba za celý den neobjali,tak to samozřejmě napravím,je příjemný pocit.když mě jen tak drří pevným objětím,pohupuje se mnou,ale nic víc,když mě dlaněmi neohlazuje po celém těle.Omlouvám se,že se tak rozepisuji,ale zrovna dnes asi nastane ta chvíle tolik významná a nedaří se mi ádt do pohody,spíč přemýšlím,jak to jemně a nenápadně ještě o jeden den posunout,aby nikdo nebyl nijak frustrovaný...

---

Tady na foru je vícero žen, který se považujou za asexuálky a zároveň jsou vdaný/rozvedený a maj děti, takže úplná výjimka rozhodně nejsi.
Spíš je zvláštní, že píšeš, že nechceš ani pohladit nebo obejmout, ale sex jako občas přežiješ. Tady to maj spíš všichni přesně naopak.

Proto se snažím přijít na to,jestli mezi vás taky patřím.Cítím,že ano,ale můžu se mýlit...

[malacar-diskusni-forum-odejnice]

Carevna: Domnívám se, že sem patříš. Občas se to stane, že se člověk najde až když má velkou část života za sebou.

[car-diskusni-forum-evna]

Carevna: Domnívám se, že sem patříš. Občas se to stane, že se člověk najde až když má velkou část života za sebou.

Děkuji ...bohužel ale taky velkou část života před sebou,dokonce snad delší než je ta prožitá...a teď "babo rad" jak žít dál....

[ad-diskusni-forum-evr]

jo, tak už to taky chápu...citát pod čarou... Už mi to doklaplo..

[Bl-diskusni-forum-ues]

Ahoj, protože jsem prožívala něco podobného jako ty, mohu říci, že jsi asexuálka. Na rozdíl ode mne sis přítele vzala, já se se svým po šestiletém vztahu rozešla, protože jsem už dál nemohla. Ještě dnes si vybavuji, jak moc se mi hnusil, když se jako normální chlap snažil dostat mě do postele a jak jsem se vymlouvala, popř. pohádala, aby k tomu nemuselo dojít. Také jsem ho měla velmi ráda, měli jsme podobný náhle na život, četli stejné knihy, poslouchali stejnou hudbu a hodně se nasmáli, velmi jsem ho milovala, když mě jen obejmul bez jakýchkoli postranních úmyslů. Rozešla jsem se s ním poté, co jsem zjistila, že právě mám ještě velkou část svého života před sebou a když jsem se podívala na přítelova otce, který byl čilý ještě v šedesáti, tak jsem si uvědomila, že nejsem schopná ani ochotná snášet další část života v přetvářce a sebezapírání. U tebe jsou bohužel děti, což ti naprosto neulehčuje jakékoli další rozhodování, ale jakmile jsi ve stádiu, že se ti v určitých chvílích hnusí, bude se to stupňovat a buď to se podřídíš a ztratíš tak samu sebe, nebo odejdeš. Jiná možnost, než tyto dvě se ti nenabízí, protože muž se zřejmě ve svých nárocích a potřebách jako chlap v produktivním věku nezmění. Ještě jednou radím, podívej se na jeho otce, jak dlouho cca bude mít tvůj muž apetit. Bohužel se nelze svěřit nikomu z okolí, to znám, ale tady jsi správně, hlavu vzhůru, nejsi v tom sama .

[Mor-diskusni-forum-wen]

Milá carevno,

až na ty děti (nemám) jsem na tom byla v manželství dost podobně, včetně toho, že jsem také netušila nic o nějaké asexualitě (ale mám těch odchylek od běžného chování víc, tak jsem to až tak neřešila, nějak mi to nepřišlo dlouho divné) ...

Ještě v jedné věci se možná podobáme, mám potíže s fyzickým kontaktem s jinými lidmi (necítím se moc dobře, když na mne někdo spontánně sahá, zvláště člověk ne příliš známý - jistěže jsem se to naučila v běžném životě do jisté míry zvládat, ale nelibuju si v tom stále...), a to jsem neměla v životě žádné takové trauma, jako ty...

Takže vřele doporučuji projít úvodní příběhy těch, kteří se také nebáli podělit o svoje osobní a mnohdy velmi intimní příběhy...
A jak už psali předchozí diskutující, i svěřit se je velká úleva, a za sebe můžu říct, že je dobré se naučit svěřovat (podruhé už to jde mnohem líp ) a formulovat svoje pocity a myšlenky (za dobu, co jsem na fóru, jsem se o sobě dozvěděla spoustu věcí a našla tu zajímavé lidi a s některými jsem se setkala i osobně a hlavně je to tu pro mne nevyčerpatelný zdroj inspirace, co s načatým životem )...

[car-diskusni-forum-evna]

Milá carevno,

až na ty děti (nemám) jsem na tom byla v manželství dost podobně, včetně toho, že jsem také netušila nic o nějaké asexualitě (ale mám těch odchylek od běžného chování víc, tak jsem to až tak neřešila, nějak mi to nepřišlo dlouho divné) ...

Ještě v jedné věci se možná podobáme, mám potíže s fyzickým kontaktem s jinými lidmi (necítím se moc dobře, když na mne někdo spontánně sahá, zvláště člověk ne příliš známý - jistěže jsem se to naučila v běžném životě do jisté míry zvládat, ale nelibuju si v tom stále...), a to jsem neměla v životě žádné takové trauma, jako ty...

Takže vřele doporučuji projít úvodní příběhy těch, kteří se také nebáli podělit o svoje osobní a mnohdy velmi intimní příběhy...
A jak už psali předchozí diskutující, i svěřit se je velká úleva, a za sebe můžu říct, že je dobré se naučit svěřovat (podruhé už to jde mnohem líp ) a formulovat svoje pocity a myšlenky (za dobu, co jsem na fóru, jsem se o sobě dozvěděla spoustu věcí a našla tu zajímavé lidi a s některými jsem se setkala i osobně a hlavně je to tu pro mne nevyčerpatelný zdroj inspirace, co s načatým životem )...

Děkuji za povzbudivá slova,milá Morwene...přiznám se,že při chvilce jsem na stránky mrkla,abych se trochu víc rozkoukala,ale ještě se tu chvilkama ztrácím.Možná jsem napsala první příspěvek do špatné kolonky.Je tu nějaké úvodní seznamovací okénko,možná jsem se měla představit nejdřív tam.Co jsem objevila tuto komunitu a ještě navíc si potvrdila zjištění,že jsem jednou z vás,nemám stání,místo,abych se cítila klidnější...vždyť při zjištění jak to je by měla přijít úleva,ale já jsem celé dny jak na trní a o to víc se dostávám do depky,kydž sem na zapřenou potajmu nakouknu a nikdo na pokec tu zrovna není.Historii mažu,abych se doma nedostala do konfrontace s manželem,ale asi to není úplně ok,cítím se jako bych mu něco dělala za zády,jakože dělám .Mám moc povinností,práce,škola a tři děti,když nepočítám chudáka chotě věčně zanedbávaného,ale už se nemůžu dočkat,až nejlépe v noci,až budou všichni spát a já budu mít chvilku klid,tak že zase trošku klíčovou dírkou nahlédnu do té své třinácté komnaty...P

[ekvil-diskusni-forum-ibrum]

No ono taky na co sex, na co s nekym cvicit po nocich,kdyz mate lepsi veci na práci.. rozhodnout jak bude pokracovat stavba, kam na dovcu, kam zajit s detmi. To je prece to, co z vas dela rodinu, ne nejake hrani si na to, ze olizovani pohlavniho udu je napln zivota... Mate deti, to je cilem pohlavniho zivota, tak co uz by po tobe kdo chtel. Uplne chapu, upřímne bud rada, ze jsi stihla ta decka a jak jen to bude možné, tak se rozved. Vim, ze jestli ne ted, zakratko ti styk s manželem bude připadat jako skutecne znasilneni a ten odpor a neprimerene reakce na byt jen zamysleny dotyk , se bude stupňovat a zadne leky ti nepomozou. Protoze te vubec neznam, nebudu hodnotit miru tvoji udajne zamilovanosti...ale v mem okoli je kamaradka, zadna mrcha.. manzel, dite a ona ho podvadi. Doma s manželem nedokaze mit sex. Rozved se , netrap se rikam ja. Jeji odpoved je, ze manzela miluje a vazi si ho a bla bla bla, nikdo me nepresvedci, ze nekoho miluje a pritom ho dokaze podvadet!

Tezko rict, zda u tebe neni "jenom" frigidita, kazdopadne je mi lito, kdyz je nekdo do sexu nucen, sama jsem si to prozila a jak rikam, pokud to trva dlouhodobe, zanecha to šrámy temer jako znasilneni.

[Incom-diskusni-forum-plete]

Rád bych Tě podpořil, protože situace, kterou jsi zde popsala, je nesmírně komplikovaná. Věřím tomu, že svého muže opravdu miluješ, na druhou stranu je zbytečné se trápit. Tím nechci říct, že byste se měli hned rozvést, nemluvě o tom, co by to způsobilo dětem. Nedoporučuji Ti snažit se vyhovět, musíš myslet také sama na sebe. Budeš-li dlouhodobě upozaďovat své potřeby a "nepotřeby", můžeš se dostat do závažných potíží s psychikou (deprese ap.). Nejsem si ani jist, že by řešením mohla být ta možnost, že by se manžel uspokojoval jinde, neboť by to na Váš vztah mohlo mít významný dopad, ovšem záleží jen na Vás dvou.

Byl bych nerad, kdyby to vyznělo urážlivě, ale pokud se ve Vašem případě jedná o jakési souznění duší, pak záleží na Tvé potřebě "vlastnit" ho, ve významu mít ho jen pro sebe. Jsou přeci i případy, kdy si rozvedení manželé skvěle rozumí a přátelství jim vyhovuje. I pro děti je pak snazší se s rozvodem vyrovnat, když vidí, že spolu rodiče vycházejí.

Chápu, že by to nebylo snadné, avšak o to víc Ti budu držet palce, abys v sobě nalezla sílu si s manželem promluvit a pokusit se spolu s ním najít řešení. Nemyslím si, že byste se tomu mohli vyhnout. Velice si vážím skutečnosti, že o problému přemýšlíš a sdílíš ho, snad tu najdeš inspiraci, podporu tu máš určitě. Držím palce!

Omlouvám se, pokud se Ti výše uvedené věty zdají prázdné. Tvá zpověď mne však zaujala natolik, že jsem Tě chtěl nějakým způsobem podpořit.