Příspěvků: 2
Registrován od: 05. 04. 2011
Hodnocení:
0
05. 04. 2011, 22:55:26
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 05. 04. 2011, 22:59:20 uživatelem ma-diskusni-forum-tt.)
Zdravím všechny bez rozdílu...
Na začátek musím říct, že tento uvítací koutek je naprosto osvícený nápad. Většinou mě jakékoli úvodníky do čehokoli neberou, ale dlouho jsem se nezaseknul na čtení příběhů "cizích" lidí, jako právě tady. S každou další řádkou jsem se cítil lépe a lépe. Myslím, že je to skvělá věc. Tolik tedy k úvodu.
Nic mi neschází a doufám, že ani scházet nebude.Problém však nastává v případě, že se vás někdo snaží přesvědčit o opaku. Příkladů je všude až nepříjemně mnoho ale toto fórum je o asexualitě.
Nehodlám se zde sáhodlouze rozepisovat o svém životě. Ono ani není moc o čem. Žádné drama se nekoná a můžu říct, že doposud žiji víceméně šťastně. Nikdy jsem se neřadil k většinové společnosti ale nadruhou stranu nemám potřebu proti ní jakkoli vystupovat. Jsem trochu individualista ale rozhodně ne egoista. Přátel mám mnoho a co se vztahů týče mám za sebou několik krátkých a dva vážné. Vždycky jsem měl pocit, že existuje nespočet zábavnějších a důležitějších věcí než prohánět děvčata (v mém případě). Zamilovaný jsem byl ale se slovíčkem „láska“ bych asi váhal. Průvodním problémem se po čase úkázala být moje dobrácká povaha a neschopnost partnerku uspokojit. Věřte, je to vražedná kombinace.
Mám velmi rád něžnosti, mazlení a vlastně všechno vyjma sexu. Váhal jsem jestli se vůbec hodím do definice asexuála ale vždycky při intimních hrátkách jsem se cítíl dobře až do chvíle, než měl přijít sex. Právě toto většina partnerek nebyla schopna akceptovat a já na druhou stranu nebyl schopen o tom mluvit. Většina vztahů se stala dále neudržitelnou a dopadla jak musela. Velmi čerstvě jsem single právě z tohoto důvodu a to byl i prvotní impuls abych začal přemýšlet nad řešením. Prošel jsem si (ještě ve vztahu) naprosto příšerným obdobím hledáním příčiny, co je se mnou špatně. Nikdy více. Pak ale přišla ta chvíle, kdy jsem si uvědomil, že je se mnou všechno v pořádku jen prostě sex k životu nepotřebuji. Dostavila se neskutečná úleva. Dalším krokem pak bylo najít někoho spřízněného a zbytek je celkem patrný. Tato komunita je sice na začátku dlouhé cesty ale za všechnu tu námahu to beze zbytku stojí. Stojí za to pomáhat druhým.
Jsem velmi mile překvapen počtem inteligentních, rozumných a soucitných lidí v této komunitě.
To co považuje jakákoli početná skupina za správné a dobré ještě neznaméná, že je to absolutní pravda. Není jeden člověk jako druhý a myslím, že všechny příběhy zde pojí (mimo jiné) to, že cesta k poznání je více či méně dlouhá a trnitá. Přál bych všem aby ta cesta k poznání sama sebe byla co nejkratší.
Vítej, a buď tu jako doma
Příspěvků: 2485
Registrován od: 24. 01. 2011
Hodnocení:
4
To zas tak dalece ne. Nikdo neví, jak to u Matta doma vypadá
"Podívejte se, Alžběto, co já mám před sebou úkolů: trojtaktní motor, zvukový film, vyzvednout význam Komenského. A kdybych měl rodinu, tak by tady stálo tři litry mléka, půlku chleba, vyzvednout sako z čistírny." (Jára Cimrman, ležící, spící)
Příspěvků: 176
Registrován od: 30. 06. 2010
Hodnocení:
1
hezký počtení....vítej mezi náma....
....mysli srdcem,ciť s rozumem....
Příspěvků: 351
Registrován od: 31. 12. 2010
Hodnocení:
1
Někdy mám pocit, že láska (chápejme ji, jak chceme) je jen léčka, jak rozšířit vlastní neštěstí o neštěstí druhýho! A sex je pouhá podružná banalita. Možná to má lidi kam posunovat, učit je to, ale...
Teď jsem se zrovna bavil s kamarádkou, která mi vyprávěla, jak její bývalý přítel si užívá už jen sám. Sám jezdí na hory, ryby, k moři atd. Je to sobectví? Už bych neřekl... Nejdřív mě to proto zarazilo, že se nemůže s nikým podělit, ale na druhý straně to není k zahození umět si takto poradit sám a těšit se ze života, jak píše i matt, "single"...
Je to možná daleko reálnější naděje než ideje, který tu lidé vkládají do druhých "asexuálů".
"Hlupáci! Vykleštěná dobytčata! Vy všichni, historici, logikové, kritici i vzdělanci, vy všichni jste jako červi na mrtvole a ze života jakživi nic nepochopíte." [Antoine de Saint-Exupéry]
Příspěvků: 2485
Registrován od: 24. 01. 2011
Hodnocení:
4
Vkládat naději do asexuálů ještě není taková utopie, jako mít růžový představy o vztahu celý hetero většiny, kde je navíc ožehavá otázka sexuálního soužití, souběžný mimomanželský styky atd.
Lidskými vztahy se neštěstí množí a radosti dělí.
"Podívejte se, Alžběto, co já mám před sebou úkolů: trojtaktní motor, zvukový film, vyzvednout význam Komenského. A kdybych měl rodinu, tak by tady stálo tři litry mléka, půlku chleba, vyzvednout sako z čistírny." (Jára Cimrman, ležící, spící)
Příspěvků: 176
Registrován od: 30. 06. 2010
Hodnocení:
1
tak nějak to vidím podobně,jako Arthur.Rok od roku,co jem sama,pozoruju,že je mi stále dobře.Mám své smutné chvilky,ale myslím,že jsou spíš způsobeny závistí,než potřebou,páč mě to vždy přejde.Vidím,že jiní mají své drahé polovičky a tak se mi jednou za čas zachce taky někoho mít.jenže zastávám názor,že pokud člověk někoho miluje,miluje ho takového,jaký je,tudíš nemá potřebu ho měnit a to ani po čase a pokud to začne nějakým způsobem skřípat,má se člověk zachovat podle hesla "pokud miluješ,necháš jít".Tzn. že jeden nemůže být přece šťastný,pokud není šťastný ten druhý.Což se velmi těžko dodržuje.Je fajn znát co můžeme udělat pro to,abychom byly šťastni,než očekávat,co udělá druhý pro naše štěstí.Mě přijde víc sobecký (příklad) být ve vztahu s někým,kdo rád pije a zakazovat mu to,ikdyž to myslím pro jeho dobro.Vždyť mě nikdo nenutí s ním být a pokud ho miluju,jdu mu z cesty.Samozřejmě,že ho v tom nebudu podporovat,ale pokud je šťastný,je to jeho volba a já mu můžu maximálně přát,aby se mu nestalo nic zlého.
....mysli srdcem,ciť s rozumem....
Příspěvků: 2485
Registrován od: 24. 01. 2011
Hodnocení:
4
To je právě těžký. Když i přes to pití toho člověka máš rád, tak ho chceš od něj ochránit, protože tušíš, že skončí v léčebně.
Ale omezovat jeho sporty, koníčky je, chvíle pro sebe je na pováženou a lepší pak odejít.
"Podívejte se, Alžběto, co já mám před sebou úkolů: trojtaktní motor, zvukový film, vyzvednout význam Komenského. A kdybych měl rodinu, tak by tady stálo tři litry mléka, půlku chleba, vyzvednout sako z čistírny." (Jára Cimrman, ležící, spící)
Příspěvků: 20
Registrován od: 26. 11. 2010
Hodnocení:
0
07. 04. 2011, 11:18:24
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 07. 04. 2011, 11:33:59 uživatelem Hal-diskusni-forum-bich.)
(06. 04. 2011, 19:18:41)another Napsal(a): ...jenže zastávám názor,že pokud člověk někoho miluje,miluje ho takového,jaký je,tudíš nemá potřebu ho měnit...
Ano, právě proto zvažuji holku, která už je taková, s jakou bych se snesl nebo lépe řečeno: se kterou by bylo nejméně hádek, protože ty stejně budou se ženou vždy. Občas takové ženy vidím, mluvím s nimi, takže vím že to není utopie. Nikdy jsem nechtěl nějakou převychovávat, protože to člověk vydá síly na to převychovávání a pak už mu nezbývají na žití života nebo prožívání toho hezkého, co by spolu dva mohli prožívat.
Abych nebyl špatně pochopen: nejsem prožitkář, jen musím používat ta slova, která tu máme.
Jenže mi ukaž holku, která žije vlastní život, třeba jako ta matka Tereza (teď nepoukazuji na to dobré, co udělala, ale že žila podle vlastního rozumu), když téměř všechny ženy vypadají (vždy vypadaly), smýšlejí a chovají se stejně. Jen mají jinou barvu toho či onoho nebo jinak tvarované to či ono. Nechci kus ze stáda, protože bych měl život takový, jaký má stádo. Ten mi nevyhovuje, proto ho nechci žít. Žiji sám, tvořím své a pokud najdu nějakou, která také tvoří své, rád si s ní popovídám do té doby, dokud budeme mít společnou řeč. Pokud tvoří správným směrem, budeme mít společnou řeč do konce života. A co je to ten správný směr? Možná co nejvíce Ducha a co nejméně hmoty, především na těle a v těle. Možná něco jiného. Každý máš svou představu. Představu.
Příspěvků: 1406
Registrován od: 02. 08. 2008
Hodnocení:
9
07. 04. 2011, 14:03:15
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 07. 04. 2011, 15:33:39 uživatelem Ne-diskusni-forum-la.)
(07. 04. 2011, 11:18:24)Halbich Napsal(a): Ano, právě proto zvažuji holku, která už je taková, s jakou bych se snesl nebo lépe řečeno: se kterou by bylo nejméně hádek, protože ty stejně budou se ženou vždy. Občas takové ženy vidím, mluvím s nimi, takže vím že to není utopie. Nikdy jsem nechtěl nějakou převychovávat, protože to člověk vydá síly na to převychovávání a pak už mu nezbývají na žití života nebo prožívání toho hezkého, co by spolu dva mohli prožívat.
Abych nebyl špatně pochopen: nejsem prožitkář, jen musím používat ta slova, která tu máme.
Jenže mi ukaž holku, která žije vlastní život, třeba jako ta matka Tereza (teď nepoukazuji na to dobré, co udělala, ale že žila podle vlastního rozumu), když téměř všechny ženy vypadají (vždy vypadaly), smýšlejí a chovají se stejně. Jen mají jinou barvu toho či onoho nebo jinak tvarované to či ono. Nechci kus ze stáda, protože bych měl život takový, jaký má stádo. Ten mi nevyhovuje, proto ho nechci žít. Žiji sám, tvořím své a pokud najdu nějakou, která také tvoří své, rád si s ní popovídám do té doby, dokud budeme mít společnou řeč. Pokud tvoří správným směrem, budeme mít společnou řeč do konce života. A co je to ten správný směr? Možná co nejvíce Ducha a co nejméně hmoty, především na těle a v těle. Možná něco jiného. Každý máš svou představu. Představu.
Toto vlákno má pojmenování "Neklesejte na mysli", ne klesejte na mysli , ale teď vážně:mne osobně se líbí a popravdě mne to vždy zaujme, jak mnoho lidí velice rádo operuje se vznosnými pojmy "Duch", duchovní cesta atd., vyváženost....aniž přitom zjevně rozumí pojmům aneb jak jinak si vysvětlit skutečnost, že to, o čem píšu, hned vzápětí svými dalšími slovy popírám. Promiň, Halbichu, ale je to tak, z toho, co zde vidím, nelze si myslet, že pod pojmy "duch", tvořivost atd. lze napasovat cokoliv, natož vlastní představu anebo to lze, ale pak je třeba upřímně přiznat, je to jen má vlastní představa...nic více, pak je to ok. Zkrátka, jedna věc je o pojmu mluvit, druhá věc je jej žít čili je zde obecný pojem rovnováhy či vyváženosti, jak už to nazveme a druhá věc je můj životní projev vůči ní, jak tento pojem v realitě naplňuji. Duchovní cesta je cestou vyváženosti, snahy po ní, nic více nic méně, je to úplně prosté, není vůbec nutno kolem toho dělat nějaké tajemno, mysteriánství, jak se o to určití lidé snaží, a nebo si v tom dokonce libují, kdoví proč, asi aby si připadali důležití...naopak, je to ta nejpřirozenější věc na světě....
Ve tvém případě se skoro dá říct, sorry za upřímnost, zase jeden, co operuje s duchovními pojmy, ale přitom klidně bezbřeze generalizuje, viz tvůj názor ve vztahu k ženám, který absolutně postrádá nějaké vyváženosti (duchovnosti), v partnerství není ani jeden od toho, aby druhého nějak vychovával, ba ani o tom byť jen uvažoval, proboha!, partnerství je svazek dvou naprosto rovnoprávných svébytných jedinců, ne toho hloupějšího a chytřejšího, samozřejmě ve druhém případě muže, že! Ten tvůj výrok o tzv. "stejných ženách" je opravdu k politování a popravdě více než jakákoliv vznosná slova ukazuje tvůj reálný vztah k nim v celé své kráse. Asi jako kdybych já napsala, chlapi smýšlejí a chovají se stejně....večer si zapnou TV s fotbalovým přenosem, otevřou lahváče, nechají se obskakovat a to je téměř to jediné, co od nich může člověk očekávat. Blbost, že? Tak něco takového nepiš ani o ženách! Máš-li blízko k Duchu, jak tvrdíš, tak dokaž, že s ním vskutku žiješ, že to není jen pouhé tlachání, že tedy dokážeš nahlížet na všechny stejně.
P.S. Duchovno (duchovní cesta) není o potlačování jedné složky oproti druhé, které z nás dělají člověka, obvykle tělesné, jak si to mnohé sekty představují, ale je o hledání a nacházení vyváženosti mezi nimi, tělem a duchem, v tom to celé vězí. To je pak přirozenost a skutečná duchovnost.
Jinak také zdravím matta....
Nic tak neodhaluje charakter lidí jako to, čemu se vysmívají. (Johann Wolfgang Goethe)
Láska je něco prostého, a proto nikdo z nás nebude moci říci, že to nevěděl.(Iveta Hudáková)
|