asi tak nějak

[Ne-diskusni-forum-la]

Zatím můžu podat jen čistě subjektivní názor. Podle mýho je skutečná asexualita součástí sexuálního chápání a vnímání lidí (jinak by musel platit Illusorův test), kdy si je člověk dobře vědomý hranice mezi láskou a pouhou pudovostí. A podle toho přistupuje k lidem a-sexuálně. V mém uvažování se asexualita se sexualitou nijak nevylučuje... Ba právě naopak, jedná se o soulad... A oba extrémy sexuchtivost i popírání sexuality není žádoucí. Protože i sexuál nemusí vyhledávat sex!

Arthure, zdá se mi, že Ty mluvíš o jedné verzi asexuality, nakonec, proč ne, nějaké unifikované pojetí by bylo spíš odstrašující, chtít se mermomocí vřadit do jednoho vzorce, to je samo o sobě, dle mého, ostatně nepříliš reálné poplatně tomu, jací jsou lidé, jak vnímají a prožívají svět, případ od případu....a vidíš, dokazuje to pouze tu skutečnost, že i ostatní mají právo na to své individuální pojetí, je třeba to vše pak vůbec tak pracně rozebírat? Natož příčiny a takhle na dálku! Dokud toho člověka reálně neuvidíš a nenavážeš s ním nějakou formu kontaktu, tak usuzovat, jaký kdo je, natož, jaký má či nemá problém, je mařením času. Proto i mluvím o tom, brát to tu vše s nadhledem!

K té sexualitě a asexualitě jenom dodatek v tom smyslu, že je zde vždy provázanost, nikdy nelze odkazovat jen vzhledem k aspektu biologickému nebo duševnímu, s tím určitě souhlasit budeš, doufám, lidská sexualita je jednoznačně bio-psycho-sociální (kulturní) konstrukt. Tyto tři složky se vždy paralelně budou uplatňovat při onom konání, proto ani nějaký biologický test nemůže být jednoznačně určujícím. Člověk zkrátka není laboratorní krysa, jejíž chování se dá napodmiňovat a poplatně tomu posléze i predikovat, s člověkem bude zkrátka vždy v tomto větší potíž. Je to jako v případě té homosexuality, i když je to dnes již uznaná sexuální orientace, dodnes se vedou spory, do jaké míry je záležitostí vrozenou a do jaké míry se zde může uplatňovat sociální učení, uplatňuje-li se...., hledají se biologické koreláty homosexuality....U asexuality je to o to obtížnější, že je to poměrně "nová" záležitost, i když lidé sexuálně neaktivní zde byli vždy, tak přece jenom se toto téma dostalo do popředí odborného zájmu až poměrně nedávno....lidi vždy spíše zajímaly sexuální aférky (viz popularita Freuda...) než "nudný" život asexuála bez sexuálních skandálů...navíc, i lidé jevící se jako asexuální se rodí s pohlavními orgány, takže, kde pak hledat biologické koreláty asexuality.....jisté je jedno, víme, že sexuální pud "sex drive" je značně variabilní, jsou zde jedinci velmi aktivní, aktivně vyhledávající sexuální kontakty, na opačném pólu jedinci klidnější až velmi klidní a toto biologické puzení by, dle mého, mohlo být jedním z podstatných určujících kritérií asexuality. To asi ale nejlépe posoudí člověk sám, jak na tom je....nejméně důvěryhodným v otázce asexuality mne osobně přijde člověk, který pociťuje běžné až silné puzení, ale nedokáže jej reálně realizovat v konkrétním vztahu....pak bychom možná měli hledat důvody, proč tomu tak je (jaké jsou pro to důvody)....když si vezmu sebe, proč já jsem chtěla vztah, tak primárně kvůli potřebě citového souznění, snad každý člověk má potřebu milovat a být milován, ale nikoliv kvůli potřebě sexuální, kdybych nechtěla rodinu, tak bych neměla důvod toto vůbec řešit! "Staralo" se pouze okolí, nikoliv já. Dále, píšeš zde o nějakém "duševním uvědomnění" ve vztahu k sexualitě a asexualitě, ale já tvrdím, že pokud zde není ona adekvátní kompenzace, je toto u běžně sexuálně nastaveného jedince samo o sobě nereálné. Prostě potřeba je potřeba....a ten člověk, pokud ji má, tak si za ní jde....čili takto. Je naivní si myslet, že si řekne, ok, znám toto a toto, tak svoji sexualitu nyní popřu a bude dobře (všichni známe občasné extrémní výlevy sexuálně frustrovaných jedinců....). Jinak souhlasím s tím, že každopádně oba jmenované extrémy, jak říkáš, sexuchtivost i popírání sexuality jsou chybné, ovšem, jak jsem již naznačila výše, ono popírání může ale nemusí být průvodním znakem obou stavů, jak sexuality tak asexuality. Ovšem, z mého čistě subjektivního - osobního pohledu, skutečný asexuál sexualitu nepopírá, ale je s ní srovnán....

Čili jak můžeš vidět, i když mám rovněž tendenci vidět sexualitu více v rovině psychologické až do přesahů duchovních, přesto považuji za nesprávné podceňovat biologickou složku. Náleží jí rovnoprávné místo!

[Art-diskusni-forum-hur]

Nelo, tomu, co píšeš, není moc co vytknout. Spíš jen znovu zdůraznit, že narychlo označená asexualita (z důvodu hledání si domečku), znesnadňuje úlohu poctivému zkoumání a upřímné víře v ni. Ba právě vytváří útočiště nejedněm lidem, kteří potřebují spíš odbornější pomoc. Ano, chtělo by to celkovou znalost o člověku. Proto ani hrdinské "Já jsem asexuál", nemá v podstatě žádnou váhu. U homosexuality už je to jednoznačnější, ačkoli souhlasím, že i tu by se daly vést spory. A proto jsem to zjednodušil, že za takových okolností by v otázce asexuality "uspěl" málokdo. Navíc ani nevím, jak by se to zjišťovalo, protože ti, kteří by to "zjišťovali", nemají moc sami z čeho vycházet. Nakonec by to bylo stejně jen a jen o přístupu k sexualitě danýho člověka. Ale separovat asexualitu od sexuality, to myslím, i rozum vyvrací... a zde dochází a bude docházet k začarovanýmu kruhu. Proto vyhrazovat si místo asexuála jako skupiny, bude budit podezření...

Variabilita asexuality je určitě značná. Ale pořád se bavíme o tak zanedbatelném množství, že množství "domečkářů" přebíjí a bude přebíjet, z důvodu výše napsaných, svoji "vlastní skupinu".

Osobně se prezentuju jako heterosexuál. A vidíš, už si nejedni jedinci myslí, že nevím a nemůžu vědět, co je to asexualita, když se "tmářsky" nevymezím... Tolik k tomu nadhledu a přístupu...

[ivee-diskusni-forum-check]

Jsi intuitivní. Psal jsem sem protože se mi chtělo, číst tě to nikdo nenutil. A já si nepotřebuju nic dokazovat nějakým pokusem tvé charakteristiky.

Tvoje větné konstrukce jsou dost zvláštní. Asi jsi chtěl říct, že si nechceš nic dokazovat tím, že by ses pokoušel nějak charakterizovat mou osobu. K tomu zjevně není důvod, protože si tu nevylévám veřejně srdce.

pochopil jsi z toho co jsem chtěl říct, tak nemusíš rozebírat větnou konstrukci a opravovat můj text tak, aby ti zněl lépe. Vlezl jsem na tyto stránky a napsal svůj příběh do čehosi s názvem napiš svůj příběh, kdybych věděl, že se tu řeší pouze, co to znamená asexualita a kdo je nebo ne. To si zajdu na diskuzi u novinek a najdu tam ryhclejší konverzaci a občas i s odborníky.

[rebelkaaaa]

Stal jsem se dost citlivý na své soukromí, ale tady je to snad anonymní.
Těžko říct jestli za co se označit, když jsem si nejdřív myslel že jsem gay poté, co mě sex s holkama přišel trapný a takový nečistý, poté co to stejné bylo i s klukem jsem si myslel, že jsem bičko. ted žiju dlouho bez sexu a jsem štastný. Příjde mi ale hezké někoho políbit nebo vedle někoho jen tak usnout v totální izolaci žít nechci, bohužel to nikomu nestačí. Taky nehodlám nikomu nic říkat pokud si mít s kým promluvit.

Možná opožděně, ale přec tě vítám zde mezi námi. Mám to podobně, žiji bez sexu už taky nějakej ten rok a jsem šťastnější.

[Čír-diskusni-forum-ina]

to iveechek: Tady se ti to nějak rozjelo, že jo? Inu, kde je diskuze, tam je Troll... Prošla jsem podobnou cestou včetně úvahy, že když mi heterosexuální styk nic neříká, tak musím být homosexuální. Tato úvaha se ukázala jako falešná, experimentálně ověřeno. Zase na druhou stranu, zkusila jsem to, přesvědčila jsem se a dál mne to nemusí žrát, asi stejně jako tebe.
Já sama si myslím, že asexualita nemusí být jen totální odmítání sexu, ani fyzická absence potřeby sexu, ale pro pořádné problémy asexuální povahy je zaděláno i jen čirou lhostejností, tj. člověk může, ale nechce se mu.

[b-diskusni-forum-uk]

.... tj. člověk může, ale nechce se mu.

To je dobra teorie. Pripomnelo mi to jednoho desne linyho spoluzaka z gymplu. Kdysi jsme byli na nejake sportovni akci nebo co a hrali jsme softbal. On odpalil a vybehnul k mete. V pulce se zastavil. Vsichni koukali, co dela a on rika: "prece se neunavim".