Jsem rada,ze jsem v normě :)

[pap-diskusni-forum-aya]

Tak jsem si oddychla, že jsem v normě. Dříve jsem žila jako spousta holek, měla pár vztahů, docela seriózních, nikdy jsem neměla problém se sexem a dokonce jsem ani dlouho bez sexu nevydržela. Před 2 a 1/2 rokem jsem nečekaně otěhotněla s partnerem, se kterým jsem se zrovna rozcházela. Dítě jsem si bez váhání ponechala a po jeho narození jsme spolu i začali bydlet. Ovšem jediný problém je v tom, že ode dne, co jsem zjistila, že jsem těhotná, jsem už nedokázala mít sex a tak to trvá do dneška. S otcem dítěte jsem přátelé a tak vedle sebe žijeme, aniž bychom se jakkoliv obtěžovali, dokonce spíme vedle sebe v jedné posteli, ale každý máme svůj prostor, který si vzájemně nenarušujeme. Problém je v tom, že bych chtěla pro dceru sourozence, ale neumím si představit, že bych kvůli tomu měla mít sex. Má někdo podobnou zkušenost nebo radu, jak to řešit? Jsem moc ráda, že je tu taková spousta lidí, kteří se cítí stejně. Papaya

[Ne-diskusni-forum-la]

Ahoj papayo, asexuální zjevně opravdu nebudeš, když jsi předtím žila běžným sexuálním životem a jak říkáš, neměla jsi s tímto aspektem života problém, dokonce jsi v něm nacházela zalíbení... ovšem, z toho krátkého, co jsi o sobě a prožívání svého vztahu zde napsala, tak zde přece jenom spatřuji některé nejasnosti, nevyhraněnosti ve vztahu k tomuto.

Možná se ta linie "nechuti" odvíjí od bodu tvého neplánovaného těhotenství, které by samo o sobě nemuselo být až tak velkým problémem, stává se...,ale ve tvém případě nastalo nikoliv v době žádoucí zamilovanosti, ale v době, kdy jak říkáš, ses dokonce s partnerem rozcházela, tedy v období určité momentální citové nejistoty a odlišných osobních plánů vás obou a to určitě musel být přece jen jistý šok, takříkajíc "zásah do životního rozpočtu" nebo ne? A zajisté ve vleku toho zde muselo vyvstat hojně ambivalentních pocitů, což je přirozené....

Já nevím nic o tom, jak jsi pak prožívala následné těhotenství a v jeho průběhu vztah s partnerem, ale ta linie sexuální nechuti mne stejně odkazuje nejspíše sem, totiž na vztah s partnerem, jeho současnou podobu a jeho prožívání tebou, myslím vašeho vzájemného vztahu. Mám na mysli především to, zdali si můžeš jednoznačně kladně odpovědět v tom smyslu, že jsi si skutečně jistá, že současný partner je tím, se kterým bys chtěla mít druhé dítě, které zjevně chceš...a na tom není nic nepřirozeného. Zdali je skutečně tím, se kterým chceš opravdu natrvalo spojit svůj život....

Zdali totiž ta současná sexuální nechuť nemůže být právě oním podvědomým blokem, který Tě současně odkazuje právě sem, někam do období vašeho tehdejšího rozchodu....(do období obav, ambivalencí, nejistoty....) a tělo se pak takto na fyzické úrovni "brání", což by bylo v tomto případě logickým důsledkem. Vlastně znovu takto můžeš i na rovině nevědomé prožívat onu někdejší ambivalenci.....dítě bys chtěla, ale zároveň je zde z určitého důvodu přítomna i obava z otěhotnění ....čili znovu zde může docházet k jakési asociaci přítomného prožívání s tehdejší minulou nastalou situací a okolnostmi, které ji doprovázely....

Píšeš, že s partnerem žijete jako přátelé, ale vzájemně se "neobtěžujete". Tady pak přímo vyvstává otázka, čím pro tebe je, co k němu cítíš? Je pro tebe pouze oním přítelem, kamarádem, ale jsi jej schopna vnímat...cítit také jako milence, spatřovat v něm vhodného potencionálního doživotního partnera, který je Ti schopen zajistit patřičnou životní oporu jako manželce a matce, což vždy k partnerství patří, anebo nikoliv? Čili představuje pro tebe on jako člověk také určitou životní jistotu? A co cítí pak on k tobě? Já osobně, být tebou, bych se pokusila důkladně si promyslit všechny tyto záležitosti...víš, ono je to tak, že chuť na sex se u žen často odvíjí od citové spokojenosti/nespokojenosti ve vztahu a ty jsi heterosexuální žena, takže tím spíše toto pro tebe platí.

Na druhé straně zde ovšem může býti za tvou nechutí i byť "jen" třeba dosud nerozpoznaný zdravotní problém, který může negativně ovlivňovat tvoji sexualitu, takže by možná nebylo od věci nechat si prověřit i toto.

Jinak si myslím, že zde jsou i jiné možnosti, jak otěhotnět mimo sexuální styk, totiž umělé oplodnění a Ty máš partnera, takže by zde v tomto případě nemusel být větší problém. Každopádně, než bych k tomuto kroku eventuálně přistoupila, přece jen bych zvažovala všechny výše naznačené okolnosti, které by mohly být přímým či nepřímým zapříčiněním tohoto vašeho současného stavu věcí.

Tedy hodně štěstí v případném pátrání!

[pap-diskusni-forum-aya]

Ahoj papayo, asexuální zjevně opravdu nebudeš, když jsi předtím žila běžným sexuálním životem a jak říkáš, neměla jsi s tímto aspektem života problém, dokonce jsi v něm nacházela zalíbení... ovšem, z toho krátkého, co jsi o sobě a prožívání svého vztahu zde napsala, tak zde přece jenom spatřuji některé nejasnosti, nevyhraněnosti ve vztahu k tomuto.

Možná se ta linie "nechuti" odvíjí od bodu tvého neplánovaného těhotenství, které by samo o sobě nemuselo být až tak velkým problémem, stává se...,ale ve tvém případě nastalo nikoliv v době žádoucí zamilovanosti, ale v době, kdy jak říkáš, ses dokonce s partnerem rozcházela, tedy v období určité momentální citové nejistoty a odlišných osobních plánů vás obou a to určitě musel být přece jen jistý šok, takříkajíc "zásah do životního rozpočtu" nebo ne? A zajisté ve vleku toho zde muselo vyvstat hojně ambivalentních pocitů, což je přirozené....

Já nevím nic o tom, jak jsi pak prožívala následné těhotenství a v jeho průběhu vztah s partnerem, ale ta linie sexuální nechuti mne stejně odkazuje nejspíše sem, totiž na vztah s partnerem, jeho současnou podobu a jeho prožívání tebou, myslím vašeho vzájemného vztahu. Mám na mysli především to, zdali si můžeš jednoznačně kladně odpovědět v tom smyslu, že jsi si skutečně jistá, že současný partner je tím, se kterým bys chtěla mít druhé dítě, které zjevně chceš...a na tom není nic nepřirozeného. Zdali je skutečně tím, se kterým chceš opravdu natrvalo spojit svůj život....

Zdali totiž ta současná sexuální nechuť nemůže být právě oním podvědomým blokem, který Tě současně odkazuje právě sem, někam do období vašeho tehdejšího rozchodu....(do období obav, ambivalencí, nejistoty....) a tělo se pak takto na fyzické úrovni "brání", což by bylo v tomto případě logickým důsledkem. Vlastně znovu takto můžeš i na rovině nevědomé prožívat onu někdejší ambivalenci.....dítě bys chtěla, ale zároveň je zde z určitého důvodu přítomna i obava z otěhotnění ....čili znovu zde může docházet k jakési asociaci přítomného prožívání s tehdejší minulou nastalou situací a okolnostmi, které ji doprovázely....

Píšeš, že s partnerem žijete jako přátelé, ale vzájemně se "neobtěžujete". Tady pak přímo vyvstává otázka, čím pro tebe je, co k němu cítíš? Je pro tebe pouze oním přítelem, kamarádem, ale jsi jej schopna vnímat...cítit také jako milence, spatřovat v něm vhodného potencionálního doživotního partnera, který je Ti schopen zajistit patřičnou životní oporu jako manželce a matce anebo ne? Čili představuje pro tebe on také určitou životní jistotu? A co cítí pak on k tobě? Já osobně, být tebou, bych se pokusila důkladně si promyslit všechny tyto záležitosti...víš, ono je to tak, že chuť na sex se u žen často odvíjí od citové spokojenosti/nespokojenosti ve vztahu a ty jsi heterosexuální žena, takže tím spíše toto pro tebe platí.

Na druhé straně zde ovšem může býti za tvou nechutí i byť "jen" třeba dosud nerozpoznaný zdravotní problém, který může negativně ovlivňovat tvoji sexualitu, takže by možná nebylo od věci prověřit si i toto.

Jinak si myslím, že zde jsou i jiné možnosti, jak otěhotnět mimo sexuální styk, totiž umělé oplodnění a Ty máš partnera, takže by zde v tomto případě nemusel být větší problém. Každopádně, než bych k tomuto kroku eventuálně přistoupila, přece jen bych zvažovala všechny naznačené okolnosti, které by mohly být přímým či nepřímým zapříčiněním tohoto vašeho současného stavu věcí.

Tedy hodně štěstí!

Děkuji za zajímavou odpověd a mám opravdu nad čím přemýšlet. Asi máte pravdu, že potřebuji zvážit spoustu věcí. Naše soužití je asi na úrovni dvou přátel, kteří se umí domluvit. Dokonce jsme se i souhlasili, že zkusíme žít oddělěně a tak zjistit, co nám oběma bude více vyhovovat a zda budeme potom vyhledávat partnery. Myslím, že to určitě rozhodující moment a pak zjistíme, jak na tom opravdu jsme.
V každém případě mě osobně sex nechybí a nemyslím si, že o něco přicházím, spíše naopak, cítím se jako svobodný člověk. Zároven si uvědomuji, že jsem v procesu a co bude na jeho konci, bude jistota.
Ještě jednou děkuji a přeji nádherný víkend.

[Ne-diskusni-forum-la]

I já Vám děkuji, ale prosím, berte tuto moji odpověď opravdu pouze jako výchozí bod k dalším případným úvahám v dané věci, vlastně ani nelze jinak, neboť dopodrobna Vaši rodinnou situaci neznám. Čili ta odpověď se pohybuje opravdu jen v té obecné rovině. Každopádně pointou toho všeho asi je hlavně to, že případné dítě by se mělo narodit do, pokud možno, co nejvíce rodinně ustáleného, láskyplného prostředí, neboť to je právě to, co ke svému zdárnému vývoji nejvíce potřebuje...., ale z Vaší reakce cítím, že si toto rovněž uvědomujete a to je moc dobře. Každopádně Vám přeji mnoho štěstí a rovněž to, aby nastalá situace vyvrcholila v rozřešení, které je Vašemu přání co nejvíce blízké.