Jít do vztahu s "normálním" člověkem nebo ne?

[ka-diskusni-forum-tze]

<!-- m --><a class="postlink" href="http://ona.idnes.cz/v-posteli-jsme-skoncili-definitivne-d7e-/ona_vztahy.asp?c=A080114_122821_ona_vztahy_jup">http://ona.idnes.cz/v-posteli-jsme-skon ... vztahy_jup</a><!-- m -->

[Ne-diskusni-forum-la]

Zajímavá otázka, ale abychom si na ni vůbec mohli uspokojivě odpovědět, je třeba dopředu si vyjasnit, zdali vůbec něco takového jako " norma " ve frekvenci sexu existuje....A pokud ano, kdo je ten " normální " ? Je to snad ten, kdo " to " vyžaduje 2x či 3x týdně ? Nebo jednou za čtrnáct dní ? Těžko lidé řeknou při průzkumu tohoto typu pravdu, takže norma je jen velmi neurčitý pojem...Takže těžko říci...

Z manželství vymizela intimita, blízkost a jakýkoliv fyzický kontakt - tak z této věty uvedené ve článku je mi docela smutno. Jestli je skutečně normou, že intimita a blízkost mezi dvěma lidmi v manželství rovná se pouze sexualita a z ní se odvíjí, tak pak tedy ne, vztah s " normálním " člověkem nemá smysl. Já ale věřím, že tomu tak není, jelikož to by potom sexuální akt byť s prostitukou byl vrcholem intimního sblížení....

[ka-diskusni-forum-tze]

Nelo,já mám s tímto bohužel osobní zkušenost a je to fakt tak.Je to smutný.Není to tak,jak píšeš,že blízkost se rovná sex.Ale sama jsem to zažila,že když on chtěl sex,já ne,tak jsem se ho snažila k tomu ho co nejmín provokoat,a tak jsem se začla vyhýbat nějakým dotykům,který on by si mohl tak vykládat.On věděl,že já to nechci,tak se začal vyhýbat dotykům taky,aby se sám nevzrušil už jen dotykem mě.A taky teda moc nevěděl,proč se ho nedotýkám zas já a tak dokola.Nakonec jsme se už báli jeden druhýho dotknout uplně.Bylo to neuvěřitelný napětí,kdy jsme kolem sebe jen našlapovali,a čekali,co ten druhý udělá.Aspon u mě to tak bylo,co on,nevím.Pořád jsem čekala,co bude,jestli to zas bude chtít,a jak se budu muset vymlouvat nebo to budu muset přetrpět.Začla jsem mít problémy se spánkem,hubla jsem,to z toho stresu.
Bylo to opravdu nesnesitelný a tento článek o tom dost dobře píše.Už bych to nechtěla zažít a jsem přesvědčená,že každý vztah s normálním člověkem by aspon u mě takto dopadl.Kdo nezažil,neumí si to představit.Nakonec jsem to nevydržela já prbvní a ukončila to.On by to asi neudělal,asi by pořád čekal,že mě to přejde.
Normální je podle mě ten,ketrý chce pravidelně sex.A pak už záleží na každém z nás tady,co by ještě unesl a co už ne.Ale už bych se rozhodně nedala dohromady s člobvěkem,který to chce nad mojí snesitelnou míru s tím,že "se to nějak udělá".

[Ne-diskusni-forum-la]

Katze a zkoušeli jste si s manželem o tom problému společně popovídat ? Mám na mysli hlavně to, jak vzájemně vnímáte a hlavně sami pro sebe vnitřně interpretujete chování a reakce toho druhého...Přece když je mezi lidmi vztah, komunikace - pokus o vyjasnění by se neměl zcela míjet účinkem. Tedy pokud jeden z dvojice není zrovna narcisticky a egocenticky orientovaný asociál s notnou dávkou emoční nestability a oploštěnosti....Psychicky vyrovnanému člověku obvykle záleží ve vztahu i na pocitech toho druhého. A to, že se jeden druhého i jen dotkne a onen druhý je hned vzrušený mi také nepřijde úplně běžné, to už by se mohlo jednat v tomto případě až o hypersexualitu. Vždyť když se partneři obejmou, tak přece toto gesto nemusí hned automaticky znamenat, že je to bezprostřední výzva k sexu...No nevím, ale snad je zřejmě jedinou cestou snaha o hledání partnera s daleko nižší potřebou sexu, mj.samozřejmě, než se tedy poplatně průzkumům udává, že je běžné, aby byl zřejmě jako my hyposexuální. A nebo tomu s větší potřebou tolerovat i nevěru, což tedy si osobně neumím z dlouhodobé perspektivy představit. Vztah postavený na lži...Ale nutit se do sexu a předstírat sexuální dračiči několikrát týdně, tak to jsi správně popsala, k čemu taková strategie vede - k pozdějším osobním psychickým problémům a pokud partner není úplný ignorant, stejně mu to neunikne. Ano, to je přesně ten důvod, proč jsem v několika vztazích nepokračovala, protože mi bylo jasné, že by to nemohlo z dlouhodobé perspektivy fungovat a já jsem nechtěla ublížit jemu, ale ani sobě....Jinak samozřejmě běžně sexuálně disponovaný zdravý muž sex potřebuje a myslím, že hyposexualita je daleko běžnějším jevem u žen. Jak je to u těch " normálních " nevím, pro mne je normální to, co cítím nebo necítím já. A jsem s tím stavem spokojená. Ano, měla jsem kdysi jednu spolubydlící na koleji, která když neměla delší dobu sex, dokázala být pěkně protivná a alespoň se o tom musela s někým bavit. Pro mne osobně sex zdaleka není důležitým, ale ani odporným aspektem vztahu a kdybych nechtěla jednou v budoucnu děti, ani bych na tom nějak neměla potřebu něco měnit. Nicméně, třeba budu za takových pět, deset let smýšlet jinak, co já vím....Například můj současný přítel, ač " asexuál ", také není zcela přesvědčený o tom, že sex nikdy....a navíc chce také rodinu. Takže, jestli nám to spolu skutečně vydrží, kvůli velké vzdálenosti to je s otazníkem, tak třeba v budoucnu přijdu s nějakým novějším poznatkem...

[ka-diskusni-forum-tze]

Nelo,to nebylo s manželem.To už je dávno,byla jsem hodně mladá a nezkušená a do té doby jsem si myslela,že tak,jak to je u mě,je to normální.Tak mě to hrozně zaskočilo,jeho asi taky,protože byl taky hodně nezkušený.A neuměli jsme to vyřešit.Skoda,kdybysme si o tom promluvili,mohli jsme se rozejít jako přátelé.
Ono když on to pořád chtěl a naléhal na mě,atk se mi zhnusil i jako člověk a už bych s ním nemohla zůstat,ani kdybysme to snažili řešit.On tam pak asi většinou vznikne ten odpor,když se překročí nějaká hranice.
S manželem problém v sexu nebyl,na něho seděl přesně ten tvůj popis v posledním příspěvku.Manžel,to je člověk neschopný jakéhokoli vztahu,partnerského vůbec ne,ale ani sourozeneckého,kamarádského nebo pracovního.To je prostě nemocný člověk a to je uplně jiná věc.
Jak píšeš,že je divný,když se člověka jen dotkneš,tak je hned vzrušený.Ale ono to u normálních mužů asi tak je,když nemají dlouho sex nebo ho mají o hodně mín než potřebují,tak ¨pak stačí jen dotek nebo dokonce jen pohled a už je to vzruší.PAk jedině,tak jak říkáš,hledat asexuála nebo aspon muže,který to potřebuje mín než je norma.TAkového,jehož potřeba se aspon přibližuje unosné míře každého z nás tady.
TAkže po této zkušenosti si určitě už budu hledat hodně opatrně a budu s tím člověkem o tom hned na začátku mluvit,aby nedošlo k nedorozumění.Ale pozor,někteří muži to můžou brát jako dobrý vtip a nechápou,že to myslíš vážně.
Taky si někdy říkám,jak jsem mohla naletět takovému,jako byl můj manžel,ale vím čím to taky je.Já jsem dávala moc dobrý pozor na ten sex,aby tam nebyl problém a kvůli tomu jsem možná i záměrně přehlížela náznaky jeho povahy.Byla jsem tak zaslepená tím,že to půjde v sexu,že jsem přehlídla,že je to psychopat.Takže i tady pozor,člověk by se neměl jen na to soustředit,jsou i jiné důležité věci než souhra v sexu.

[Ne-diskusni-forum-la]

Taky si někdy říkám,jak jsem mohla naletět takovému,jako byl můj manžel,ale vím čím to taky je.Já jsem dávala moc dobrý pozor na ten sex,aby tam nebyl problém a kvůli tomu jsem možná i záměrně přehlížela náznaky jeho povahy.Byla jsem tak zaslepená tím,že to půjde v sexu,že jsem přehlídla,že je to psychopat.Takže i tady pozor,člověk by se neměl jen na to soustředit,jsou i jiné důležité věci než souhra v sexu.

To jsi napsala trefně, Katze. Ono i u těch takzvaných asexuálů je dobré být opatrný, může se totiž stát, že za jejich asexualitou může být i něco zcela jiného v pozadí než jen vrozená nižší potřeba sexu. Tak třeba u řady duševních onemocnění ( neurózy, deprese, schizofrenie ) je často se vyskytujícím doprovodným znakem vymizení zájmu o sex...Ještě bych jen dodala, ne, že by bylo zcela nemožné prožít pěkný vztah s člověkem s nějakou diagnózou, například depresivním, neboť řada duševně nemocných, to vím z praxe, jsou ve své podstatě velmi dobří až přecitlivělí lidé,a proto možná dopadli tak jak dopadli v této na výkon zaměřené a hrubě materialisticky orientované společnosti, ale je třeba si uvědomit, že pro zdravého partnera takový vztah může být v některých údobích náročnější. Mám na mysli v době zhoršení nemoci, což je často odpovědí na nějakou krizi, životní zátěž. Pak ten zdravý musí být ten silný a převzít část partnerovy odpovědnosti na sebe. Nejhorší, co by se totiž mohlo stát by bylo, kdyby to neunesl a partnera s duševní nemocí opustil, to by mu opravdu neposloužil a navíc by to bylo poněkud sobecké, když předem věděl, do čeho jde...Samozřejmě mám na mysli pouze diagnózy, jejichž součástí není primárně agresivita, protože takové soužití je vždy nemožné...A pak je zde nutné mít na paměti i možné riziko genetické zátěže, pokud třeba chceme děti, nejen deprese, ale i úzkostné poruchy mají totiž nezanedbatelný genetický podklad. Toto vše je třeba zohlednit předem, to jen tak na doplnění tématu....

[ka-diskusni-forum-tze]

Ano podle mých inormací jse o hraniční - disociální poruchu osobnosti,a tam je opravdu jeden z příznaků snížený zájem o sex.To jsem bohužel předtím nevěděla,že taková věc existuje,a snížený zájem o sex jsem brala jako velkou přednost.Taky nejsem nenormální a prostě nemám na sex chut.
No nemáme to my tady jednoduché,najít k sobě člověka s malým zájmen o sex,ale přitom normálního.

[Sir -diskusni-forum-Erik]

Akorát nevím, co je ještě normální a nenormální. O mě by se taky dalo říct, že jsem nenormální.

[Al-diskusni-forum-ex]

Kdo je dnes normalni??