18. 10. 2010, 22:11:01
Zdravím. Je mi 17.... Vím, že se zřejmě zdá, že jsem ještě ta šílená puberťačka a nevím, co chci. Ačkoliv i přesto, že vás o opaku zřejmě nepřesvědčím, chtěla bych alespoň trochu nastolit skutečnost takovou, že díky nevlídnému dětství, vyrůstání mezi dospělými a díky mým přátelům, kterým je nyní většině kolem 25ti let, si připadám opravdu trochu zvláštně a "jiná" při pohledu na své podivné vrstevníky.
A teď k věci. S mým prvním přítelem (stejně starý jako já) jsme byli spolu dva roky. Vzhledem k tomu, že se ke mně choval příšerně, nechápu, jak jsem to tak "dlouho" mohla vydržet. Ale jde o to, že s ním jsme sex téměř neměli, což mi na něm připadalo asi jako nejlepší věc - chápal mou asexualitu. Nicméně pochopení této věci ve vztahu není vše, a kvůli několika rozchodům a nedorozumění jsem se rozhodla udělat definitivní tečku za tím vším trápením. Proto jsem si po nějakém čase našla nového muže. Muže píši proto, že je již o 4 roky starší než-li já a je to z mého pohledu opravdový muž. Nyní jsme spolu cca 3 měsíce a cítím se jako v sedmém nebi. Možná je to tím, že jsem opravdu ještě mladá a hloupá a naivní a nebo, že je to jen krátká doba, ale opravdu takovýhle zamilovaný pocit neznám a tak jsem si téměř jistá, že tak jak se o mě stará on, už nikdy s nikým jiným nezažiji. Je to jediný člověk, u kterého si dovedu představit lásku na celý život. Ještě bych chtěla dodat, že ku svému mladému věku mám poměrně mnoho choulostivých nemocí a zejména jednu...zhoubnou. Nebudu říkat přesněji.
No a zpět k věci! Nedávno jsem mu sdělila, že jsem asexuálka. Vzhledem k tomu, že on rozhodně není, byl dosti zaražen. K překvapení mému jeho reakce byla taková, že to chápe a nebude tedy nic vyžadovat. Avšak dnes se ptal, jestli kdybychom to zkusili jednou, třeba dokáže to, aby se mi to zalíbilo a změnila bych "názor". Můj milovaný je student filozofie, takže mi své pocity důkladně rozebral tak, jak nejlépe umí. Nejraději by se mnou byl stále (což tento pocit ještě znásobuje ta má nemoc...bohužel, bohudík..), vždy a všude. A jelikož přede mnou měl plno partnerek a se všemi měl sex velmi často, ovšem jen kvůli tomu, aby mu prostě bylo fajn, se mnou by to nedělal jen kvůli tomu. Je to pro něj prý největší možnost, jak mi nejvíce být nablízku...cítí se mnou všechno jinak než s předešlými ženami. A já vím, že toto nejsou jen nějaké pubertální výlevy. Věřím mu. Cítím se s ním dospělá. (Vím, že si v dnešní době mnoho teenagerů hraje na dospělé, to vážně nedělám, ovšem trochu jiná se popravdě cítím...)
Toto nejsou jediné argumenty, které měl...opravdu mě dokáže přesvědčit o čemkoliv, ale u tohohle stále nevím...mám? Nmám?
A teď k věci. S mým prvním přítelem (stejně starý jako já) jsme byli spolu dva roky. Vzhledem k tomu, že se ke mně choval příšerně, nechápu, jak jsem to tak "dlouho" mohla vydržet. Ale jde o to, že s ním jsme sex téměř neměli, což mi na něm připadalo asi jako nejlepší věc - chápal mou asexualitu. Nicméně pochopení této věci ve vztahu není vše, a kvůli několika rozchodům a nedorozumění jsem se rozhodla udělat definitivní tečku za tím vším trápením. Proto jsem si po nějakém čase našla nového muže. Muže píši proto, že je již o 4 roky starší než-li já a je to z mého pohledu opravdový muž. Nyní jsme spolu cca 3 měsíce a cítím se jako v sedmém nebi. Možná je to tím, že jsem opravdu ještě mladá a hloupá a naivní a nebo, že je to jen krátká doba, ale opravdu takovýhle zamilovaný pocit neznám a tak jsem si téměř jistá, že tak jak se o mě stará on, už nikdy s nikým jiným nezažiji. Je to jediný člověk, u kterého si dovedu představit lásku na celý život. Ještě bych chtěla dodat, že ku svému mladému věku mám poměrně mnoho choulostivých nemocí a zejména jednu...zhoubnou. Nebudu říkat přesněji.
No a zpět k věci! Nedávno jsem mu sdělila, že jsem asexuálka. Vzhledem k tomu, že on rozhodně není, byl dosti zaražen. K překvapení mému jeho reakce byla taková, že to chápe a nebude tedy nic vyžadovat. Avšak dnes se ptal, jestli kdybychom to zkusili jednou, třeba dokáže to, aby se mi to zalíbilo a změnila bych "názor". Můj milovaný je student filozofie, takže mi své pocity důkladně rozebral tak, jak nejlépe umí. Nejraději by se mnou byl stále (což tento pocit ještě znásobuje ta má nemoc...bohužel, bohudík..), vždy a všude. A jelikož přede mnou měl plno partnerek a se všemi měl sex velmi často, ovšem jen kvůli tomu, aby mu prostě bylo fajn, se mnou by to nedělal jen kvůli tomu. Je to pro něj prý největší možnost, jak mi nejvíce být nablízku...cítí se mnou všechno jinak než s předešlými ženami. A já vím, že toto nejsou jen nějaké pubertální výlevy. Věřím mu. Cítím se s ním dospělá. (Vím, že si v dnešní době mnoho teenagerů hraje na dospělé, to vážně nedělám, ovšem trochu jiná se popravdě cítím...)
Toto nejsou jediné argumenty, které měl...opravdu mě dokáže přesvědčit o čemkoliv, ale u tohohle stále nevím...mám? Nmám?
