Dá se žít bez lásky?

[Dia-diskusni-forum-mond]

Posledních pár týdnů o tom hodně přemýšlím.
O lásce.
Kamarádka se mě zeptala, stli jsem z těch naivek, kteří na ni věří a doufají, že jednou... A já jo. Jsem. A jsem ráda. Ona totiž ta kamarádka je úplně jiná, rozhodně není asexuálka (spíš naopak, jen si nejsem jistá, jak se tomu říká - sexuálka? ) Střídá partnery rychle a cit k tomu nepotřebuje. Nechce cítit. A to je podle mě dost smutné.
Láska je smyslem života. Musí se ale přestat chápat jen v té rovině že žena miluje muže a to je ta láska. Lásku cítíš určitě i k tvým kočkám . Já jsem jí plná a snažím se ji rozdávat všude kolem, těšit rodiče, blízké...a doufám, že si toho jednou někdo všimne a bude to považovat za sympatické...
nebo přijede princ! Metalista s dlouhýma vlasama na černém koni pro Tebe. A zrzek na bílém bude pro mě

Jo to by bylo úžasné, i když pro mě spíš metalista s kočkou
Dobrá otázka je, co je vlastně láska, láska je něco, co můžeme cítit ke všem. Mám strašně ráda svoji kočku, a když ji hladím, přináší mi to nějaké citové uspokojení. Ale něco jiného je podle mě láska k nějakému člověku, tak je to asi i o duševním splynutí, je to silnější... No já pořád ještě doufám, že si mě někdo najde