Dá se žít bez lásky?

[Cho-diskusni-forum-dec]

Neříkám, že je to špatné, je to jenom těžké a je škoda, že dnes jsou skoro všichni stejní

Ale nejsou. Lidi, i když většinou mají dvě ruce i dvě nohy, se hrozně moc od sebe liší a ta škála je nádherná, pestrá, moharozměrná a má někdy i dost děsivé tmavé rohy. Ale většina je minimálně zajímavá a stojí za poznání a alespoň trochu pochopení. Ono teda zcela nelze pochopit ani sebe a představa, že do druhých člověk hodně vidí, je jen svůdná iluze. A i kdyby tomu tak opravdu bylo, tak by to byla škoda. Úplné pochopení světa by vlastně vedlo k ztrátě motivace cokoliv dělat i se ho snažit změnit. Takový odvárek tohoto fenoménu v některých oblastech docela dobře znám.

Co se týče odlišnosti, tak ač jsem možnosti nějaké prezentace vlastní odlišnosti nikdy nehledal, tak zkušenosti s tím, se dost od ostatních lišit, mám a pokud je člověk v jednání a svých názorech upřímný a nikoho příliš neohrožuje, tak ho většina společností po čase přijame. Tedy až na první základku, tam to u mě dobře nedopadlo.

Ale odlišnosti v motivacích a zájmech lidí jsou opravdu až propastné a s časem se i oboje mění. Přitom vlastně všichni chtějí žít život nejlépe jak podle svých okamžitých schopností umí a záleží jen na úhlu pohledu na jejich svět. Snad na každém si lze i něco sympatického najít. Takže určitě nestojí za to v 16 věšet hlavu.