15. 08. 2010, 14:37:25
Ahoj, ono, když se to tak vyvrbí, tak s tím člověk asi mnoho nenadělá a nezbývá, než si zvyknout. Asi to snáší každý jinak, myslím život single. Je také rozdíl mezi samotou (to může být stav, který si člověk i zvolí a vyhovuje mu to tak) a osamělostí, která může být vnímána jako velmi náročná životní situace z toho psychosociálního hlediska. Třeba za sebe říkám, že bych sama žít nechtěla a za tím účelem jsem byla srozuměna s tím, že kdybych nenašla vhodného partnera, v sexualitě se přizpůsobím. Ale jinak, proč si myslíš, že nelze najít naplňující vztah bez sexuálního soužití s ostatními náležitostmi, které jsi popsala? Je to asi obtížnější, ale určitě bych to nevylučovala. Ono je taky trochu rozdíl v tom, zdali člověk předpokládá, že sex ve vztahu absolutně nikdy anebo tuto eventualitu alespoň občas připouští. V tom druhém případě teoreticky by se nemusel absolutně bránit ani vztahu s heterosexuálem....nevím, když to vezmu z globálního pohledu a sečtu takříkajíc plusy a mínusy života ve vztahu/bez vztahu, tak si myslím, že i to občasné překonání se, když nelze jinak...za to všechno rozhodně stojí. Prožít celý život bez lásky musí být opravdu strašně smutné.
Nic tak neodhaluje charakter lidí jako to, čemu se vysmívají. (Johann Wolfgang Goethe)
Láska je něco prostého, a proto nikdo z nás nebude moci říci, že to nevěděl.(Iveta Hudáková)
Láska je něco prostého, a proto nikdo z nás nebude moci říci, že to nevěděl.(Iveta Hudáková)